Muzzikanti

Šiško-wronkovská mafie opět útočí! Tentokrát na poli filmu... Stejně jako roky kurvili hudební ceny, i ten film není nic jiného, než showcase retardovaných oveček, které pasou (plus prezentace reklamních partnerů). Že se toho dobrovolně účastní i Jarek Nohavica, je pak poslední důkaz jeho absolutní ztráty soudnosti (btw. nejhorší herecký výkon ever; jakože fakt, to bolí). Neskutečné, slezští patrioti natočili film kajsyk z Beskyd/Těšínska, ve kterém se ale mluví "žižkovskou pražštinou"; tuhle zvrácenost jsem řešil už u Doktora Martina, nemá cenu se opakovat (zkrátka polskou herečku dabuje pražanda Vagnerová)... Doufal jsem aspoň, že tam bude víc parodických momentů jako z Cimrmana/Limonádového Joea ("nejsem tvůj otec, jsem tvůj syn"). (No, byla to přece parodie, že jo. Že jo?!!!) Vtipný byl taky celý ten svět, ve kterém je skupina Doga hudební legendou, hahaha. Bohužel bylo toho příliš málo. Šetřím "odpad!ama", dva roky jsem ho tady neudělil a dokonce přes 9 let českému filmu. Tohle je ale ultimátní debilita. (25.12.2017)

No, najednou se mi to nepodařilo dokoukat, ale hecnul jsem se a na třikrát až do konce. Nenavazujici scény, nelogicnosti.... hold dát dohromady fungující film není jednoduché a Muzzikanti jsou toho důkazem. Jeden hvězda za jednu moc pěknou písničku, kterou si pustím vždy s potěšením (což není úplně k zahození) (25.09.2019)

Hvězdičku si dohromady vysloužily okouzlující a éterická Sára Sandeva a živočišně rajcovní Michalina Olszańska. Jinak je tenhle film tragédie ze všech stran. Poslední dobou mě baví sledovat několik kinematografických proudů, jedním z nich je kategorie "současné špatné české filmy" (což jsou téměř všechny), po zkušenosti s příšernými Muzzikanty jsem ovšem v pokušení toho masochismu nechat. Tragicky napsáno, neumětelsky zrežírováno, všude samí nekvalitní herci a ještě si to hraje na obhajobu muziky před "popovými sračkami". Jak aspoň na vteřinu věřit parodiím na Michala Davida od člověka, co si do filmu pozve těšínskýho udavače Nohavicu a pracuje pro TV Šlágr? O obsazení rodiny Wronků a dalších neherců ani nemluvě, a to včetně sladkých hošíků Děrgela a Callty. Nefunguje tu nic, vlastně se to ani nepodobá filmu, jen takový improvizační estrádě, o karikovaných charakterech Dejdara, Lichého a hlavně trapně ubohého "rockera" Kříže se nezmiňuju vůbec, nebo se rozčílím. Ale jedno pozitivum tu vidím. Česká republika musí být opravdu bohatá země, když se najdou peníze na takovou slátaninu. To je fajn, peníze evidentně jsou. Jen ty dobrý filmy tu ještě chybí. (18.03.2018)

Tak tohle byla nejdelší reklama na chlast jakou jsem kdy viděl. Ne nebudu jmenovat, ale v rámci PP jedné destilérky se ve filmu prakticky neustále chlastá kořala. K tomu několik neherců a několik serebrit, které jimi nebyly ani v časech své světské rádoby slávy. Mrzela mně jen účast Norberta Lichého a trochu Pavla Kříže. Přeci jen ho mám zafixovaného jako Štěpánka z Básníků a i když už se účastnil nejedné hrůzy, tady to asi bylo zatím nejvíc. Proti tomu angažmá v nekonečné Ulici bylo na Oscara... Štáb si navíc koupil někde v hračkářství dron s kamerkou a tak je film zahlcen všemožnými průlety a nadhledy nad scénou... Hudba děsná, scénář také, něco tak příšerně nevkusného jsem už dlouho neviděl a kdyby šlo u odpadů dávat hvězdičky, tak je tohle ještě o level horší než Decibely lásky. Třešničkou na dortu byla účast čestného držitele státního vyznamenání z Těšína , které osobně dostal od paliče trenek, čímž mně navíc po zjištění, že asi vážně udával definitivně ztratil... A to jsem jeho písně doslova miloval. Ble... Jdu si dát panáka ale jiného než toho s logem jelena...toho jsem pln ač jsem nepolkl ani slzu. - ODPAD ! (26.06.2018)

Ještě větší blbost, než jsme doufali, mohl by znít podtitulek tohoto českého filmového průšvihu, natočeného v režii Dušana Rapoše, nechvalně proslulého filmem Když draka bolí hlava. Nu, ve filmu „Muzzikanti“ nebolí hlava draka, ale diváka – od toho jak celý film nevěřícně kroutí hlavou. Jak by také ne – jde o podobný „odpadový“ level jako Léto s gentlemanem či Perfektní polibek. Nutno ale přiznat, že v případě tohoto filmu, prošpikovaného vizuálem karvinské kapely obstarožních rockerů, vystupujících přes 30 let pod názvem DOGA, jde o obdivuhodný počin. Obdivuhodný v tom smyslu, že je třeba obdivovat troufalost autorů této v podstatě celovečerní reklamy na pánské obleky a slivovici, požádat si ještě o příspěvek z peněz daňových poplatníků (takto Fondu české kinematografie) a - světě div se! - ty ministerské tetky jim ho přiklepnou. Inu, jak se říká: drzé čelo je lepší než poplužní dvůr; v tomto případě jde ovšem o drzost hraničící s nestydatostí. Z filmu má divák neodbytný pocit, že scénář (pokud vůbec něco takového existovalo) byl psán za pochodu někým, kdo po předchozím natáčecím dni stačil vystřízlivět a byl ještě schopen udržet propisku – již ne ovšem myšlenku. Jinak si neumím vysvětlit ten galimatyáš, obsahující kromě rádoby-rockových i folklórních „muzzikantů“ a zařazení thajského boxu, i druhdy snesitelného básníka Pavla Kříže, nyní hrajícího doslova tragicky s permanentním výrazem překvapeného lenochoda, dále zpívajícího šéfa kapely v podání Martina Dejdara s charismatem kreslené postavičky, kterou celá léta dabuje, pak Jarka Nohavicu (propána PROČ???), z něhož se ve filmu místo trubadúra s tahací harmonikou stane druhý Satriani se slabostí pro sólové elektrické kytary, a last but not least: jako deus ex machina z nebe se snášejícího, německy hovořícího(?) Jákoba Koháka... Pardon, ještě jsem zapomněl na Duo Jamaha – tahouny TV Šlágr (tedy pokud tato obskurní televize stále ještě existuje). Vlastně si to vysvětlit umím: pod scénářem (jakož i mj. pod texty kapely Doga – sic!) je podepsán fanda thajského boxu (sic!), Petr Šiška (sic!) - a to, myslím, hovoří za vše. Dokonce si napsal roličku i sám pro sebe. Člověk se až zdráhá označit tuto slátaninu za film – podobně jako u kosteleckých „špekáčků“, obsahujících místo masa jen 60% kuřecího separátu. Ostuda to nabízet, hanba to kupovat. Čistokrevný odpad. (09.07.2023)