Lipstick Waale Sapne

Waw, tak toto bolo na Indiu naozaj odvážne! Ani sa nečudujem, že tento film vyvolal také kontroverzie a pôvodne ani neprešiel cez CBFC (ústredná rada filmovej certifikácie) - až po vyhodení 16 neprípustných scén (hmmm, aká to škoda!). Film ma bavil, aj tie príbehy štyroch túžiacich žien, ktoré sa chceli vymaniť z "väzenia" vlastných osudov. Každá z nich je iná, každá má svoje vlastné "väzenie", ale túžba po oslobodení bola spoločná. Bolo to veru zaujímavé, a treba uznať, že na Indiu nesmierne originálne. Len škoda, že to nebolo ešte viac dramatické a v niektorých ohľadoch aj obšírnejšie (možno akurát tie vystrihnuté scény tomu chýbali). P.S. Plabita Borthakur (Rehana) bola v tomto filme taká milučká femme fatale. (09.09.2017)

Neviem či je tento film na Indické pomery odvážny, mne skôr príde ako poplatný západnému vkusu chcejúci sa zapáčiť a vzbudiť pozornosť, čo sa mu určite podarilo. Osobne ma veľmi neočaril aj keď Konkona bola ako vždy dobrá, ale to vyplýva z jej osobnosti a nie z filmu. Takže žiadna sláva zopár rýchloviek a jeden sex po telefóne do tohto sa scvrkáva celý dej filmu a hlbšia myšlienka, ktorú snáď mal tento film evokovať sa v tom celom stráca.... (03.09.2017)

Dobrý snímek o tom, jaké je postavení ženy. I když se jedná o trochu jinou kulturu, než je ta evropská, jsou zde spojující body, které jsou patrné. Postavení ženy není jednoduché a někde je ještě těžší. Hledají pak různé cesty, jak uniknout tlaku, předsudkům, ale i osudu, který si přichystaly a který není tak krásný, jak by chtěly. (26.01.2018)

Dle mého to na indické poměry rozhodně odvážné bylo, navíc, když se to týkalo muslimské komunity. Doufám, že se na protest proti vzniku a promítání tohoto snímku odpálilo mnoho náboženských fanatiků (ale pouze někde o samotě po modlitbě, či v kruhu svých blízkých spolubratrů) bojujících proti obscénosti, která by mohla provokovat jejich svaté a čisté hodnoty a v neposlední řadě samozřejmě samotného Boha. Protože on každý z nich zcela jasně a přesně ví, co Bůh chce/nechce, co má rád/nerad a kolik kostek/lžiček cukru si dává do kávy/čaje. Film o ženách pro ženy, na které je prioritně cílen. Provokuje svoji přirozeností a vyzdvihuje mnoho otázek, kterým musí ženy v těchto komunitách, žel i dnes čelit. V našem koutě světa toto naštěstí už řešit nemusíme a nikdo s tím větší problém nemá. I když je pár zemí v Evropě, kde to už tak nevypadá, kor za blbost se platí. Je to celé o touhách, snech, sexualitě, postavení ve společnosti, vztazích, právu na sebeurčení a svobodě, prosazení se, proti pokrytectví a řádu, který veškeré barvy života ničí a deformuje do šedé a černé. Vše dobře ukázáno na čtyřech příbězích žen různého věku, zázemí a životních osudů. Rebelující mladá studentka (Plabita Borthakur), která musí nosit černý celohadr ho vždy, když má možnost odhazuje, obléká džíny a mění se v typickou západní ženu. Další je mladá kosmetička (Aahana Kumra), která má tajný románek s fotografem, ačkoliv se má vdávat. Poté je tu i sympatická manželka (Konkona Sen Sharma), která touží normálně pracovat (musí tajně) a dosahuje dobrých výsledků. Má však velkou smůlu v podobě zcela stupidního a klasicky primitivního manžela, který o tom nechce ani slyšet. Svou ženu bere jen jako matraci, výrobnu dětí a k tomu ji ještě bez výčitek podvádí. Poslední je žena ve zralém věku (Ratna Pathak), která si ráda čte erotický román, který vlastně zasahuje do všech příběhů a zamiluje se do o mnoho let mladšího instruktora plavání. Prožívá tak na stará kolena ve svém světě tajnou, vášnivou a zapovězenou lásku... Pro západního mužského diváka to moc zajímavé nebylo. Film byl natočen s motivací upozornit na ženský svět a jeho problémy, který je v Indii a podobných státech do dnešních časů stále opomíjen, přehlížen a umlčován. Špatné to rozhodně nebylo, ale také nic, co bych chtěl vidět podruhé. Tři hvězdy za netradiční, ale přitom průměrný obsah, který se spíše zaměřuje na sexualitu samotnou, než na hlubší úvahy, psychologii a způsoby, kterými to lze změnit. (08.09.2018)