Noční směna

Tohle už tu samozřejmě dávno bylo. Tobias Weber oprášil starý nápad československého kinoautomatu ze 60. let a který pamětníci jako já mají spojený se seriálem Rozpaky kuchaře Svatopluka. Kdysi dávno v 80. letech pracující z celé republiky usedali k televizorům, aby hromadným zapojováním elektrospotřebičů rozhodovali o dění na obrazovce. Samozřejmě Noční směna je nesrovnatelně dál směrem k hi-tech a film odpovídá vkusu mladé generace věku sociálních sítí a všudypřítomných aplikací. S režií Tobiase Webera a hereckým obsazením nemám problém a za ně dostane film dvě hvězdičky. Bohužel snímek doplácí na špatný scénář, kdy příliš mnoho energie věnoval tvůrčí tým herní podstatě, místo aby zapracoval na charakterech a smysluplnosti jejich počínání. Všechno je tady moc prvoplánové a dění na plátně nevyplývá z motivace postav a logiky zápletky, ale z přání scénáristy vést to tam, kam potřebuje. Někde je to jen lehce naivní a bezzubé, jinde to už zavání hloupostí. Samozřejmě pokud vypnete mozek, oddáte se pohledu na luxusní rychlé káry, sexy holku, dobrodružství, napětí a především mačkání tlačítek chytrého telefonu, tak vám to nemusí přijít špatné, ale já patřil k těm, kteří uposlechli rady zástupkyně distributora, že pokud nechci hrát, mám se soustředit na film a skvěle si ho užít. U mě bohužel neobstál z těch filmařských důvodů. Mimochodem, ačkoliv je Noční směna technicky nepoměrně dál, dojíždí na podobné nešvary jako někdejší Rozpaky. Často totiž divák rozhoduje nikoliv v klíčových situacích, ale tam, kde jde o banalitu, a zabíjí to i forma. Rozpaky byly blbý normalizační seriál, Noční směna je blbý thriller. Natočit ale tímhle způsobem něco šmrncovního a chytrého, jako byly první Ritchiovky Sbal prachy a vypadni nebo Podfu(c)k, jo to by byla chuťovka. Celkový dojem: 45 %. Nijak to sice nesouvisí s filmovými kvalitami, ale pochválit musím marketingový nápad, protože těch sedm alternativních konců přímo volá po tom, aby navnaděný fanoušek utrácel v multiplexu prachy opakovaně. (27.03.2017)

Hele a v čem je jako problém? V kině jsem dost často a asi tak deset let dozadu se tam většina lidí chodí akorát nažrat, vykecat anebo si zatelefonovat. Takže bych řekl, že tahle hodinová sranda je přesně to, co takovýmu přístupu odpovídá. Pobavilo mě zpracování, i když by mě zajímalo, kolik opravdu zásadních rozhodnutí tam pro diváka je. Těžko věřit tolika alternativní koncům, když většina voleb je prašť jako uhoď. Každopádně hlavně z hlediska kasičky dobře vyčůranej nápad, kterej teda trošku zazdila distribuce, protože koukám, že u nás to do kin půjde fakt jenom na noční. Takhle mi můžou tvrdit, že film má konců třeba patnáct, ale kolik já jich v kině zvládnu vidět? Anebo budu čučet jak tele na nový vrata až i potřetí uvidím to samý...? Každopádně stížnosti typu svítících telefonů, hulákajících lidí, blbýho scénáře nebo neoscarovejch výkonů herců patřej pod všechny ostatní filmy v programu kin, ne sem. Když tě někdo pozve na beach párty a ty přijdeš, budeš si pak stěžovat na písek, hlasitou hudbu a holky v bikinách? (05.04.2017)

Co do obsahu to připomíná všechny ty arogantně nablblé filmy s Willem Smithem (Focus), pobavíte se a snad i přijmete extrémně debilní scénář. Ovšem problémem u interaktivního filmu je, když máte pocit, že divák víceméně zasahuje do nepříliš podstatných scén a když už se zasáhne víc, tak se stejně krátkou oklikou, pokud možno ještě v probíhající scéně, vrátíte do předem naplánováné linie vyprávění. Je však možné, že se mýlím a aktivně zasahující divák během projekce na Febiu byl jen přehnaně racionální ve svých volbách. (28.03.2017)

Průkopnickým přístupům většinou fandím, ale chce to dotáhnout nápad do konce. Interaktivita je tuze lákavá, ale podráží si nohy technickou nedokonalostí, aneb když už se náhodou nezasekává aplikace, alespoň spadne distributorova wi-fi. I bez tohoto škraloupu, který nedává možnost se do děje ponořit, jde ale o polovičatou podívanou. Dějově se totiž jedná o nejprůměrnější napínák, kde na sebe (alespoň v mnou / námi zvolené variantě) scény mnohdy navazují jen velmi kostrbatě. Proto i přes snaživou zábavnost celého konceptu hodnotím takhle nízko. Ačkoli publikum téměř do samého závěru hodnotilo většinou jen samé maličkosti, najednou bylo na základě jediné volby hotovo, aniž by byla šance se vzpamatovat z toho, co se právě na plátně odehrává. Po prozkoumání dalších alternativ vidím, že čsfd publikum dohrálo Směnu do pravděpodobně nejhoršího možného závěru, o to větší je škoda promarněné příležitosti. (05.04.2017)

V první řadě je potřeba vzít v úvahu, že scénáristé napsali příběh, na který pak museli uměle našroubovat několik konců, Jinými slovy, pokud chceme, aby chování postav dávalo smysl, je potřeba zvolit odpovědi tak, aby vyšel příběh původní, což je - vzhledem k lidské povaze - de facto nemožné. Všechny ostatní budou obsahovat vetší či menší množství já-si-snad-vyrvu-vlasy hovadin a verze, kterou jsem pomohla promítnout já, se bohužel řadí mezi ty větší. Interaktivita jako taková ještě stále není technicky zcela dořešena (ne každý má chytrý telefon, aplikace neustále padá a na odpověď mnohdy není čas), ale až se tak stane a až někdo přijde s pořádným příběhem, nebudou už lidé chodit na nic jiného. (21.05.2017)