Varan the Unbelievable

Myslím, že pri pomenovávaní USA verzie filmov Daikaidžú Varan (1958) a Daikaidžú Gamera (1965) došlo k chybe a nemali by sa americké verzie volať tak ako sa volajú, ale Varan The Invincible a Gammera The Unbelievable, pretože Varana v tomto otrasnom filme nebolo takmer ani vidieť. No hlavne, že tam bol nejaký američan, ktorý sa hrá na majstra sveta. Keďže sa tu Varan objavoval veľmi okrajovo a to len prostredníctvom končatín, armáda akoby strielala do ničoho a Tokyo sa kvôli častým zemetraseniam, akoby samo od seba zrazu zrútilo. Tento paskvil od odpadu neuchránilo to, že mal len niečo cez hodinu. 0% (21.12.2020)

Pasáž na ostrově představuje nejlepší část filmu. Je krásně atmosferická, dokonale se využívá černobílá barva. Při přechodu na pevninu už film trochu skřípe. Scény jsou okoukané, občas se opakují a destrukci města doprovazí záběry ze staré Godzilly, což myslím není nejšťastnější. Vizuál Varana není špatný, ale strašně mě zklamalo, že někdy vydával řev Godzilly. Nakonec bych chtěl pochválit úžasnou hudbu. Akira Ifukube tentokrát odvedl skvělou práci. Jednu hvězdičku tedy strhávám za nevýrazné lidské postavy a drobné nedostatky, o kterých jsem psal. PS: Komentář se vztahuje k originální japonské verzi. Americkou předělávku hodnotím odpadem, i když jsem jí neviděl, neboť každý takto upravený film odmítám akceptovat. (01.04.2013)

Režisér Honda provedl totéž, co před několika lety s Godzillou. Aby uvedl svůj 4 roky starý film na americký trh, nechal do něj implantovat aktivního vypravěče, američana v Japonsku. Takže nějakou cca čtvrtinu stopáže tvoří dotočené záběry s lidmi, kteří v původním filmu vůbec nebyli a z původního příběhu nezůstal kámen na kameni. U předělávky Godzilly pro americký vkus mi s prominutím dementní novinář tvářící se jako nejdůležitější osoba na zemi hrozně lezl na nervy. Zde byl středobodem poměrně charismatický americký důstojník s hodně hezkou japonskou manželkou, pověřený japonskou vládou řídit vojensko-vědecký experiment, spočívající v otrávení jezera chemikáliemi. Ty poněkud rozběsnily velikého leguána, kterému nevímproč říkali varan (asi jim to mohl nějaký biolog vysvětlit). A dál už to asi znáte, vřeštící dav, bortící se budovy, armáda zbytečně plýtvající střelivem, leguán na pochodu.... a tak. P.S. neodpustím si poznámku k super americké výslovnosti japonštiny, tady nenuceně používal výraz obake (monstrum), ale vyslovoval ho obáki (babiččin duch). No nic :) P.P.S. Amík se s filmovou manželkou neustále nezvykle něžně tulil a otlapkával, nevěřím, že spolu něco neměli... (09.02.2012)

Honda režisér legendární Godzilly bohužel s ostatníma filmama spíše zklamává. Zatímco Godzillí filmy jsou parádní tak Varan je spíše takový čajíček. Není to vyloženě špatný film ale už jen jak Honda využívá některé scény právě z Giodzilly tak už jen to smrdí průserem. A pro mě to průser byl, na samotnýho Varana si celkem počkáme a když začne útočit tak jak jsem řekl většinou vidíme scény devastace právě z Godzilly. Nicméně je to aspoň zábavné a převlek varana je celkem pěkný. Ale já raději tu Godzillu. (31.08.2014)

Na snímku je strašně vidět, že jsou zde dva přístupy. Ten japonský v tom, jak je animováno monstrum, a ten americký v tom, jak nudný a ohraný je příběh okolo amerického důstojníka. Bohužel snímek trochu postrádá kvalitu díky špatnému obrazu. Trochu škoda je i černobílé provedení, což je přece jen ve srovnání se snímky jako „Sora no daikaijû Radon“ krok zpátky. Barva novějším monstrům sluší. „Varan the Unbelievable“ je tak až moc podobný „Probuzené zkáze“. (02.03.2014)