Takový je život
Such Is Life
Réžia:
Carl JunghansScenár:
Carl JunghansKamera:
Laszlo SchäfferHrajú:
Vera Baranovskaja, Theodor Pištěk, Máňa Ženíšková, Wolfgang Zilzer, Jindřich Plachta, Manja Kellerová, Eman Fiala, Valeska Gert, Uli Tridenskaja (viac)Obsahy(1)
Hrdinkou filmu je proletářská žena a matka. Její muž, uhlíř, propadá alkoholu a zanedbává práci. Po propuštění tráví většinu času v hospodě, kde s kamarády a se svou milenkou, číšnicí, utrácí peníze, které jeho žena vydělala jako pradlena. Žena si uprostřed práce a starostí ani nevzpomene, že má narozeniny, ale sousedé jí přijdou blahopřát. I tento radostný den však končí smutně: muž se opět vrátí opilý. Když v záchvatu zuřivosti začne ničit chudé zařízení domácnosti, žena jej vyžene. Muž se odstěhuje k milence. Jednoho dne se žena při praní těžce opaří a za několik dní zemře. Muž se vrátí domů a vystrojí jí prostý pohřeb, kterého se zúčastní všichni sousedé. Po pohřbu je muž pohostí v blízkém hostinci. Pak se všichni vrátí do svých domovů, jako by se nic nestalo. Vždyť takový je život. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (24)
"Neštěstí nechodí nikdy samo." Ano, i já jsem viděl tento neradostný snímek za zvuků hudebního doprovodu Jana Buriana ml., ale tentokrát na projekci v pražském kině Ponrepo, kde byl také promítán z unikátní kopie připravené k 60. výročí československé kinematografie. Její obnovená premiéra pak proběhla 11. září 1959 během 10. ročníku Filmového festivalu pracujících. Původní verzi filmu však poprvé představilo jediné berlínské premiérové kino už 24. března roku 1930. ()
Vizuálně hodnotné dílo u kterého ani po letech nevadí, že zvuk neexistuje, ovšem pouze za předpokladu, že by ho doprovázel nějaký trochu normální hudební doprovod. Špatné to vyloženě nebylo, ostatně našel jsem si zajimavé pasáže. Avšak často to bylo mimo mísu a na můj vkus příliš experimentální (ambientní chcete-li). Výsledkem tak bylo poněkud depresivně strávená hodina v biografu Karlovarského městského divadla a celkové zklamání. ()
Němý snímek. Čekal jsem nějaké titulky. Žádné nejsou. Jen rozdělení na sedm kapitol: 1. DEN VÝPLATY až 7. DEN SMUTKU. Pištěkova buchta – to je milenka! Její tanec na stole spolu s travesti Plachtou vrcholem nevkusu. Utahaná pradlena má v kuchyni nepořádek, tak není daleko k nehodě. Od pohřbu dál už jsem to bral rychloposuvem. Plachta na pohřeb v ženských šatech nepřišel. A to budou v té hospodě plakat? Ano, až na výjimky plakali. Plachta se na hostině do ženských šatů již nepřevlékl. Půvabná Máňa Ženíšková. Symbolika/propaganda: 33:42 – podání ruky Pištěk; 36:46 – Plachta v ženských šatech – ohavnost. Od obecenstva ale sklidí bouřlivý aplaus a uznání. Pradlenka si s ním/ní dokonce s úsměvem zatancuje. Realita by byla jiná: hnala by sprosťáka klackem. I všechny ostatní dámy na oslavě by si pohoršeně odplivly. ()
Jeden z mála uznávaných filmů, který jsem přijala také jako svůj velice oblíbený a mohu jej vidět stále dokola. Samozřejmě němou verzi, protože ta ozvučená je směšná (poplatná estetice 1959, což bohužel vytvořilo mezi obrazem a ruchy skutečnou propast 30 let, kterou nelze překlenout). V prostředí bytu rozkmotřené pradleny s uhlířem jest vše opravdové. Výborné herecké příležitost zde využilo celé obsazení, od velkých rolí (nádherně upocený Pištěk nebo utrápená Baranovská), až po epizodky stylové Kysilkové s lennonkami nebo souseda Plachty. Nejlepší je ovšem Máňa Ženíšková a její pracovna vyzdobená Mary Pickfordovou. Takovou bídu bych dřela hned. Samozřejmě v Praze, nikoli v anonymním městě, kam bývá děj některými historiky mylně zasazován. Karlův most je přeci jenom jen jeden. Doporučuji samozřejmě také volné pokračování - ...a život jde dál... (1933-5) s báječnou Itou Rinou. ()
Drama chudé ženy, jejíž manžel má známost, o níž všichni vědí, a dcera má problém, o kterém zatím neví nikdo. I když jsou vedlejší postavy velmi životné a zajímavé, je to především příběh oné pradleny, jíž skvěle ztvárnila Vera Baranovská jako osobu tvrdě pracující s těžkým životem, ale s láskou k celému světu. Ta radost byla cítit v celém filmu, a i když je téma poměrně smutné, tak pocit ze shlédnutí je více než pozitivní. ()
Galéria (15)
Zaujímavosti (6)
- Takový je život podlehl konkurenci zvukových filmů a nesklidil úspěchy. Theodor Pištěk, který do něj vložil vlastní kapitál, se zadlužil na několik dalších let a údajně i to je jeden z důvodů, proč musel přijímat prakticky každou filmovou roli. (Bajda)
- Theodor Pištěk své zadlužení, které vzniklo při financování filmu, splácel až do roku 1948, jak uvedl jeho synovi herecký kolega Jaroslav Marvan. (Redyx111)
- Nejde o jediný československý film, v ktorom si zahral Wolfgang Zilzer. Objavil sa ešte v koprodukčných Dcérach Eviných (1928) Karla Lamača. (Šuplík)
Reklama