Zahradníctvo: Salón Valentino
Zahradnictví: Dezertér
Ogród rodzinny. Dezerter
Garden Store: Deserter
Réžia:
Jan HřebejkScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Bartek CierlicaHudba:
Petr OstrouchovHrajú:
Jiří Macháček, Gabriela Míčová, Aňa Geislerová, Martin Finger, Klára Melíšková, David Novotný, Lenka Krobotová, Karel Dobrý, Sabina Remundová (viac)Obsahy(1)
Zahradníctvo: Salón Valentino Schyľuje sa k Februáru 1948,Otík má konflikt so zamestnancom Ludvíkom, ktorý sa vracia do kaderníctva Valentino ako člen Ľudových milícii a stáva sa jeho šéfom. Jindřich je prepustený z letiska a malý Karlík kuje pomstu...
Zahradníctvo: Dezertér V štvrtej časti seriálu nastávajú v súdržnej rodine konflikty kvôli odlišným politickým postojom jednotlivých členov. Otík, ktorého komunisti obvinia z velezrady a hrozí mu vysoký trest volí radšej dobrovoľný útek na Slovensko, kde sa ukryje ako pacient v psychiatrickej liečebni. (RTVS)
(viac)Videá (6)
Recenzie (151)
Funguje to asi 50 minut, nějak. Pak se to nečekaně a nepochopitelně zhroutí do sebe. Nefunkční model, který předpokládá velkou znalost dobových souvislostí, aby člověk věděl, o co právě jde (i když se většnou nedá v ději zorientovat, v jakém roce konkrétně se nacházme, pokud se zrovna někdo nezmíní, že umřel Stalin), ale zároveň k tomuto holému konstatování nejtypičtějších projevů popisované doby nepřináší žádnou přidanou hodnotu. Scéna s ruským vojákem a vojákyněmi je sama o sobě skvělá jako groteska, ale v celku filmu působí nevěrohodně a přepáleně. (spoiler) A nikdy u žádného jiného filmu mi nebylo tak nekonečně ukradné, že hlavní postava spáchá sebevraždu - protože prostě není funkčně vykreslená, což se týká scénáře i jejího hereckého představitele. Jen o něco málo lepší než Rodinný přítel. ()
Podobně jako u prvního dílu, nepřijde mi to až tak špatné, jako naznačuje obecná hysterie. V podstatě se jedná o obdobnou čalamádu, jakou nabídl první díl. Pokud pominu prapodivný wtf závěr, přišel mi děj Dezertéra o něco kompaktnější a smysluplnější (komunistická perzekuce na mě působila tak nějak tíživěji, než ta nacistická v prvním díle) a nabídl opět, podobně jako Rodinný přítel i pár solidních momentů. V celkovém vyznění se však zase jedná o nudnou šeď, na kterou si za nějakou dobu asi příliš nevzpomenete. Nepřestává mě však zajímat, proč se celá trilogie jmenuje Zahradnictví. Smysl mi to nedává absolutně žádný a pokud ho nějakým zázrakem nenajde ani třetí díl, bude samotný název vypovídat o této Hřebejkovo trilogii víc než dost. 4/10 ()
Zatímco v Rodinném příteli si mohu hledat množství kvalit pro budoucí četné reprízy již nyní - neb je to lehčí melodramatický žánr - s Dezertérem budu opatrnější. Jeho kvality jsou opět výrazné, nicméně natolik niterné a syrové drama není skutečně procházkou rajskou zahradou a opakovaně prožívat ty groteskní a surové situace zas a znovu je divácky náročné. Pikantní jsou všechny detaily i celková vyznění těch dramatických oblouků a lidských osudů. Například pouhým obsazením Zuzany Mauréry do vedlejší role v dílčí anekdotě v kadeřnickém salónu už Hřebejk udává tón celé scény, nebojí se ale zároveň zůstat při komediální epizodce v hořkosladkém vyznění, což je velmi cenné. Bylo by ostatně velmi falešné točit čistou komedii z těch přelomových let. Děkuji a těším se na uzavření celé trilogie. ()
"A komu tím prospějete," napadá mě otázka z Pelíšků v souvislosti s hodnocením tohoto filmu ze strany některých uživatelů. Jako chápu, že se to nemusí někomu líbit tak moc jako dnes mě, ale proč hned odpad? Tohle hraniční hodnocení dávám jen filmům, co jsou fakt marný, nemají žádný příběh a žádnou myšlenku. Dá se toto říct o Dezertérovi? Podle mě rozhodně ne. Hlavně kvůli postavě Jindřicha, který je mi takto ještě sympatičtější, než když jsem ho znal jen z původních Pelíšků. Má můj obdiv za své možná pro někoho až směšné vlastenectví ("táta zas staví pomník :D), za břitký antikomunismus ("komunista nezná bratra, natož sestru") i za to, že dokáže pojmenovat věci takové, jaké skutečně jsou i v okamžiku, kdy se to může zdát vrcholně netaktické. Má přitom rozhodně pravdu, když říká: "Dneska se nás to snaží sežrat zevnitř, jako rakovina". Komunisti u nás v 50 letech tu rakovinu skutečně šířili, co jim síly stačily. A tak i když se někomu může zdát, že jsou ve filmu komunistické postavy ztvárněny trošku schematicky, věřím, že většina komunistů se ve skutečnosti takto hnusně fakt chovala. Jinak by nemohly zničit tolik lidských životů (Milada Horáková a další). Život zničili i holiči Ottovi. Ta doba ho totálně semlela a on se nakonec začne chovat tak, že i jeho vlastní (do poslední chvíle milující) ženě nezbývá než konstatovat: "Ty jsi horší než komunisti....." Tahle dějová linka byla za mě dost silná. Zvláště, když se v první půli filmu zdá, že Otta je na rozdíl od Jindřicha, jež se nedokáže přiblížit ke své dceři Danušce, ideální rodinný typ. Ideální otec i strýc. A Otta je i ten, co se snaží o smír i tam, kde evidentně není šance na smír, zatímco Jindřich nemá problém před svým komunistickým švagrem prohlásit, že mu je "milejší Francouz, když bleje, než Rus, když tančí." Má však pravdu, když své ženě důrazně připomíná, že to co přichází není "májový deštík, ale potopa...potopa našeho světa". Ale i tak jako má biblický příběh o potopě v sobě nese poselství o naději (vyjádřené duhou svítící na nebi), přináší naději, že bude líp i události a děje z konec filmu. A to zdaleka nejen ty politické v podobě smrti Stalina a Gottwalda, po níž z úst Jindřicha zazní pro diváky Pelíšků již legendární hláška: "Dávám bolševikům dva roky, maximálně tři." Doba se mění, z dětí se před očima diváků stávají mladé slečny a mladí pánové (u scény, kdy klučina hraje Fibichův Poem a v půli si s ním vymění místo u klavíru mladík, který bude tuto postavu ztvárňovat v dalších filmu, mě šel mráz po zádech) a my se můžeme těšit na slibovanou komediální romanci, kterou by se měla celá tato trilogie uzavřít. Co říct závěrem? No pokud jsem u prvního dílu dal 5 hvězdiček s hodně odřenýma ušima a to hlavně kvůli samotnému Hřebejkově záměru vrátit se k příběhu Pelíšků, tentokrát je to 5 hvězdiček bez mrknutí oka. Děj se zrychlil, přibyli více politiky a přišlo i silné rodinné drama. A co naopak zůstalo jsou skvělí dětští hrdinové. Že to někteří nevidí? No možná ani vidět nechtějí... Jako třeba argument paní Spáčilové (kritika na idnes.cz), že "divák není netuší, proč se hlavní hrdina začne náhle chovat jako z jiného románu." Copak je vážně nutné některé věci říkat jak pro blbé, když si je divák může domyslel z celkového kontextu filmu. Co je tak nepochopitelné na tom, že Ottu ty nové komunistické poměry natolik psychicky vydeptaly, že se s tím vším nedokáže vypořádat jinak, než totálním odpoutáním sebe od všeho, co mu připomíná ten krásný "starý svět"? Špatná dramaturgie? Mě by naopak vadilo cokoliv co by bylo více návodné a kde by pak chyběl ten moment překvapení, který prožívá rodina (i divák filmu), když dojde na onen inkriminovaný Ottův dopis... () (menej) (viac)
Taxem si myslel, že mi půlměsíční nesledování TV či filmů poněkud otupilo vnímavost k umění a ono to vypadá, že se diví i mí oblíbení komentovači. První díl jsem neviděl, ale tento mne málem porazil: mdle zahrané podivné scénáristické smyšlenky a celkovou nudu nerozptýlila ani žertovná scéna „honili se a hapali“ do skleníku... Křečovitě jsem svíral područky křesla, kdy v léčebně Otto obdržel vánočku. Čekal jsem, že ji rozlomí a bude v ní pilník – oblíbená, těžce klišovitá, pomůcka trestanců při překonávání mříží. Opravdu mne překvapilo (bezmála zklamalo), že tam nebyl. Ještě mne napadlo, že vánočku hodí do záchodu – bylo by pak pochopitelné, že si přes půl republiky přijel pro křídlo. Obě varianty se omylem dostaly na plátno, jelikož by byly bezvadným rozcestníkem v Kinoautomatu. Podivuji se nápadu, že STB hlídaný maník se (i s ošetřovatelkou) vytratí z psychiny, někde seženou luxusní oficínu (původně jsem si myslel, že se skrývají ve zrušeném modistickém závodě), vesele tam vniknou, žijí a provozují činnost pro odpolední směnu. To soudruzi nezkoumali, co jsou zač?! Věru naivní představa dobové atmosféry v roce, kdy zdrhali Mašíni... Klára Melíšková byla ségrou za všechny prachy, ale dorazil mne modelový (poněkud součastný) účes mladého klavíristy. Pokud mne paměť neklame, hoši této věkové kohorty mívali na hlavách model tzv. rendlík. (odstavec - závěr) Řekl bych, že zase jeden CZ filmový propadák. On Macháček věděl, proč se nechal umřít. Před časem jsme v kině viděli díl „Nápadník“ a jevil se mi o dost lepší. P.S.: xxmartinxx bravo! ()
Reklama