Koe no katači

Absolutně nerozumím zdejšímu přehnaně vysokému hodnocení, které absolutně nereflektuje kvalitu tohoto anime. Umím si představit, že by toto anime mohlo fungovat, kdyby bylo zhruba o hodinku kratší. Zpočátku na vás totiž vykoukne docela fajn příběh, osloví vás docela hezká animace. Celé to má nějaký vývoj, stále se něco děje a vy se nenudíte. Zlom přichází asi po 30 minutách, kdy přichází jeden z nejhůře provedených časových skoků, které jsem za dobu zhlédnutí posledních asi 5000 filmů viděl. Aniž by si tvůrci lámali hlavu s tím motivace jednotlivých postav jakkoli vysvětlovat, tak se najednou všichni chovají diametrálně odlišně. Příběh jako takový přestane mít vývoj a tím pádem přestává být zajímavý. Od této chvíle se asi 1h a 45m pleská na místě jako kapr na suchu. Film ovládá nesnesitelný stereotyp, kde se hlavní hrdinové rozchází a schází, rozchází a schází a rozchází a schází. Od té doby jsem trpěl a těšil se, až tahle píčovina konečně skončí. Filmaři, kteří nemají co říct, by neměli tvořit filmy. [5 %] (27.03.2024)

O hodnocení mám naprosté jasno, protože málokdy se mi poštěstí, že dokážu sedět dvě hodiny nalepený na monitoru a vnímat každou minutu filmu. Tohle byla hodně intenzivní podívaná, během které mi hned několikrát přeběhl mráz po zádech, střídali se u mě pocity napětí, zklamání i radosti, prostě tohle drama jsem si opravdu prožil! Po stránce myšlenek, hloubky příběhu a propracovanosti postav opravdu hodně silné dílko, které sice místy tlačí na pilu víc než by bylo potřeba, ale pořád to (alespoň tedy u mě) naprosto skvěle funguje. Hudba také potěšila a skvěle tam pasovala, navíc slyšet v anime The Who mi udělalo nesmírnou radost. Jistě, mohl bych napsat pár drobných nedostatků ohledně animace, kdy třeba ta horská dráha se mi příliš nelíbila, ale bylo by to jen hledání kosmetických vad na něčem pro mě skoro dokonalém... I teď po dokoukání se mi hlavou honí myšlenky o lidech o tom jací jsme, jací můžeme být o našich slabostech i síle o tom zda se dokážeme změnit... Těžko najít slova, tohle se musí vidět. 9,5/10 (18.05.2017)

Asi by som si občas prial, aby sa kvalita ázijskej kinematografie presunula aj do iných krajín. Nemôžem nesúhlasiť s faktom, že na svete vzniká veľké množstvo kvalitných filmov a rovnako aj veľké množstvo zlých filmov, no väčšinou keď siahnem po animovanom filme z Japonska, alebo po Juhokórejskom filme a podobne, tak sa dočkám skutočného zážitku. Film "A Silent Voice" bude dopĺňať kategóriu týchto filmov a rovnako to bude vysoký adept medzi najlepšie filmy roku. Prečo? Poďme sa na to pozrieť. Príbeh sa sústredí na Ishida, ktorý počas základnej školy šikanoval nepočujúce dievča Shouko. No po určitých udalostiach sa všetky jeho činy otočia proti nemu a ako stredoškolák absolútne nevie nájsť svoje miesto, nevie komunikovať so svetom a má pocit, že v jeho svete existuje len čierna diera pre to, že bol k Shuoko tak veľmi krutý a nevie ako to všetko napraviť. Rovnako sa tým stáva aj vyvrheľom sveta a začne nenávidieť seba samého. A to sú emócie a situácie, ktoré človek väčšinou v animovaných filmoch nevidí a je to úžasné, že film o nich rozpráva s ohromnou dávkou citu, empatie a vie presne vyjadriť, čo chce a posúva to do rovín, ktoré sú skutočne silné. Ako pocit viny, nenávisť voči sebe samému, myšlienky o samovražde a podobne. Nechcem to nejako moc rozoberať, aby som nezachádzal do veľkých spoilerov, no musím povedať, že posledná polhodina filmu je absolútne fantastická. Má to v sebe ohromnú dávku srdca, je to inteligentné, je to silné a plné emócií. Vôbec je treba priznať, že emócie sú veľmi silnou stránkou tohto filmu a veľmi veľa vypovedajú. Rovnako aj animácie vo filme. Pozrite sa iba naň. Vyzerá úchvatne a fakt, že jeho pocity z okolitého sveta spracovali modrými krížikmi na tvárach ľudí je podľa mňa geniálny nápad a vypovedá to veľmi veľa. Jeden z najlepších psychologických filmov tohto roka, má v sebe veľa silných, emotívnych momentov, ktoré ostanú v pamäti ešte dlho a jediné čo môžem odporúčať je, aby ste si film pozreli. Stojí úprimne za to. Hodnotenie: A+ (11.11.2017)

Jeden z najpodivnejších filmov o živote a dospievaní, aké som kedy videl. Ukážkové rozdielne charaktery ( ten slovný súboj "charakterov" na moste bol parádny) a vnútorné boje. Hľadanie si svojho miesta v živote. Skrývanie svojich slabostí a hranie sa na tyrana. Hlavný hrdina hľadá odpustenie, ale dokáže odpustiť sebe? A čo Shouko? nechcela nič len aby ju mali radi takú aká je ... :/ (deti nemajú radi ak sa dakto moc odlišuje) (19.11.2018)

Nejvíc emo film, co jsem viděla! Postavy jsou vnitřně rozervané, trpí, snaží se dát svůj život dohromady, vnitřně trpí ještě víc... V jádru je to ale vztahové drama muže, který kdysi šikanoval a zaplatil za to, a ženy, kterou šikanoval, a která si z toho odnesla trauma. To trauma mají vlastně oba. Snaží se k sobě přiblížit, ale staré křivdy a rány, které utržili, stále stojí mezi nimi. Pokud se těšíte na roztomilé, fantaskní anime, tak tohle není film pro vás. Tichý hlas (používám překlad anglického Silent Voice) je prostě psychologické drama, které jen coby formu vyprávění používá anime. Nabízí silný zážitek, ale osobně bych vyhodila některé příběhové linie, protože celkovému příběhu příliš nepřidávají, a film zbytečně prodlužují. 70 % (23.12.2017)