Corporate
Réžia:
Nicolas SilholKamera:
Nicolas GaurinHrajú:
Céline Sallette, Lambert Wilson, Stéphane De Groodt, Violaine Fumeau, Alice de Lencquesaing, Camille Japy, Hyam Zaytoun, Arnaud Bedouët, Charlie Anson (viac)Obsahy(1)
Cílevědomá, chladná, tvrdá. Tak by se dala popsat Emilie, nesmlouvavá manažerka pracující pro velkou nadnárodní společnost Esen. Jako žena, jež má na starosti řízení lidských zdrojů, není nejoblíbenější členkou týmu, situace se však fatálně zkomplikuje v momentě, kdy je stejně jako mnozí další svědkem sebevraždy jednoho ze zaměstnanců. Kolotoč vyšetřování krizové situace se stává zkouškou morální odpovědnosti hrdinky, jež se doposavad v rámci své bezmezné pracovní oddanosti dopouštěla kroků, které učinily nešťastným nejednoho pracovníka. Tlak je totiž v konkurenčním světě korporátních společností neúprosný a udržení vnitřní integrity se může stát bojem, který není jen tak lehké vyhrát. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (17)
Vyzrálý debut Nicolase Silhola mě velmi zaujal jak svým námětem, tak zpracováním. Až zoufalý čin jednoho z nechtěných zaměstnanců a následný strach z kompletní zodpovědnosti nahlodá svědomí vedoucí personalistky ohromné mezinárodní korporace. Personalista může k práci přistupovat dvěma způsoby: buď jsou pro něj zaměstnanci lidské bytosti, se svými city, touhami a soukromým životem, nebo jen "lidské zdroje" - čísla v kartotéce či podnikovém softwaru. Když se někdo přece jenom rozhodne z jakýchkoli důvodů jít po druhé cestě, měl by se před vykročením setsakramentsky rozmyslet. Návrat je velmi, velmi obtížný, ne-li nemožný - jak se ostatně přesvědčila hlavní hrdinka tohoto dramatu. Po technické stránce mohu málo co vytknout, líbila se mi citlivá režie i poměrně dobré herecké výkony v čele s Céline Salette. Byť bych mohl mít výhrady k logice příběhu, nakonec uděluji čtyři hvězdičky. ()
Ne, že by film nenesl message o "praktikách korporací" ... 5* však dávám za přesvědčivé nahlédnutí do toho, co "přináší a bere" být top manažerkou v nadnárodní společnosti. Emilie (skvělá Céline Sallette) je velmi chytrá, racionální, manipulativní, skvěle se ovládá a bez pochyby se vyzná v tom, jak věci v korporátu fungují; zkrátka má všechny předpoklady jít již jen nahoru a patřit mezi nejlepší top manažery dalších 20 až 30 let. Bohužel pro ni i ostatní top manažeři jsou velmi chytří, manipulativní... a to se nemusí hodit v interních bojích o to, koho obětovat. ()
Buď se na ten film můžeme koukat, jako na zobecnění boje proti špatnému systému a chování jednotlivců na různých stranách barikády při tomto střetu. To by se asi dalo vydržet. Ale už v úvodních titulkách sami tvůrci přiznávají, že o zobecnění nejde, ale o kritiku zlých korporací - původců všeho zla, proti kterým srdnate bojuje dobrý stát. A vše pak vyznívá jako francouzská agitka, adorující (byť možná nevědomky, protože nač se zabývat širšími souvislostmi) regulaci, zabetonovaný pracovní zákoník, dramaticky zvyšující se byrokracii ve spojení s řízením bezpečnosti práce, atd. Samotná hlavní postava jedná dost směšně a neuvěřitelně: ta, údajně tvrdá a nejlepší na "špinavou" práci, už na začátku ve své normální "tvrdé" roli, není schopna řešit normální situace (rozhovor s nechtěným zaměstnancem) a už tam sklouzavá do hysterické pózy (nemluvě o tom, že už tehdy jí muselo být jasné, že tenhle chlap si něco udělá - mně v kině aspoň bylo [haha]), už úplně neuvěřitelně se chová od začátku k inspektorce práce a snaží se udělat vše proto, aby se stala hlavní podezřelou, načež náhle zjistí, že inspektorka je fajn ženská s těmi správnými hodnotami! Vedle její umělohmotnosti stojí tedy problém scénáře, že tu nesledujeme zkoušku morální zodpovědnosti hlavní postavy, ale reakci na strach z toho, že se stane hlavním viníkem a proto i obětním beránkem. Pak najednou ty pravé hodnoty chutnají. Úplně nejnechutnější scénou je rozhovor inspektorky a hlavní postavy o tom, která z obou dam to má lepší (plat / poslání) a úplně člověka uzemní, když inspektorka s fanatickým svitem v oku pronese zpupně, že řídí 30.000 zaměstnanců (rozuměj kontroluje, že firmy dodržují byrokracii s těmito zaměstnanci spojenou). A je také vidět, že si tuto moc náležitě užívá ve scéně, kdy zavře celou stavbu. A pak je to najednou vše nepředstavitelně směšné nebo vlastně smutné. ()
Nevím, proč má tento film podtitul ,,komedie", je všechno jen ne komický. Praktiky velkých společností jsou tvrdé a lidské osudy vlastních zaměstnanců je nezajímají. Měly by? Takový kolos je odlidštěný, účel světí prostředky. Je důležité do toho dloubat, je fajn, že vznikl třeba tento film, ale těžko se něco zásadního změní. Ale coby nahlédnutí do čistých nablýskaných a sterilních kanceláří s podobně sterilními zaměstnanci je poučný. Céline Sallette je navíc ve své roli opravdu uvěřitelná a skvělá. Velká poklona. ()
Televizní, ale tematicky velice relevantní - Silhol má tu smůlu, že podobné téma podstatně lépe pojednal Stephane Brizé v Zákonu trhu a o několik levelů ho samozřejmě překonávají Dardenni s Dvěma dny a jednou nocí. Jeho film hlavně ke konci připomíná spíš svědomitou rešerši tématu s návodným morálním klimaxem. Ale výkon Céline Sallette a Lamberta Wilsona tomu dává potřebnou energii. ()
Galéria (43)
Fotka © Diaphana Distribution
Reklama