Vysvobození

Tohle fakt nejde, tři čtvrtě hodiny jsem se přemáhal tu sračku nevypnout, až jsem to nakonec stejně udělal. O titul největšího kokota soupeří hlavní představitel, režisér, kameraman a autor hudby.Navíc to má fakt spoustu chyb a je to totálně předvídatelný a trapný a nevim jak tomu může dát někdo něco lepšího než 1 hvězdičku- prakticky všechny ostatní filmy jsou lepší. Souhlasím s komentářem Gogena jo a JohneKEANE- mrtvej nejsem, ten film je jednoduše sračka (26.04.2008)

Film rozpráva príbeh malého chlapca, ktorý utiekol z komunistického tábora. Riadil sa pokynmi nejakého hlasu a divák nevie, komu ten hlas patrí. Vezie sa na čierno v nákladnom aute, ktoré zastaví polícia. To vnieslo do príbehu trochu napätia, ale chlapec cestuje ďalej. Nalodí sa na loď do Talianska, kde mu námorník za odplatu pomôže dostať sa na breh. V Taliansku ho každý podozrieva, zase ho takmer chytí polícia. Uteká však ďalej, bez jedla, bez peňazí. Takmer ho zožerie pes. Zachráni nejaké dievča z bohatej rodiny pred požiarom a tak sa na pár dní stane súčasťou ich rodiny. Aj tam ho začnú upodozrievať, Klame, že je z cirkusu. Má však stále na pamäti, že nemá veriť ľuďom, ako počas filmu niekoľkokrát povie tajomný hlas. Cestuje ďalej, dostane sa až pred hranicu Švajčiarska, lebo stretne námorníka z lode, ktorý teraz robí šoféra nákladiaku. Zo sebou má len kompas a vie, že má ísť na sever. Chce sa dostať do Dánska, no nevie, kde presne leží. Stretáva maliarku, ktorej umrel syn v jeho veku a tak k nemu cíti náklonnosť. Pomôže mu prejsť cez colnicu, bez dokladov. Chlapec uvidí vo výklade jednu knihu, ktorá sa stane dôležitým prvkom na jeho ceste do Dánska. Film vyznel dosť bezstarostným dojmom, napriek strastiplnému chlapcovmu osudu a viackrát bol dej odľahčený komickými prvkami. Útočisko chlapec hľadá aj v kostole, prosí o pomoc svätý obrázok a viackrát je vo filme použitá spirituálna hudba. (20.02.2011)

...přelézt ostnatý drát bez jediného poranění ruky budiž ... podhrabat se přes bulharskou hranici, no to už bylo trošku moc, ale po příchodu do Itálie se řídit pravidlem "Jdi na sever a dojdeš do Dánska" to už bylo na mě moc ... Možná, že šlo o zajímavý příběh, ale pokud mu člověk neuvěří tak prostě fungovat nemůže. (12.10.2007)

Námětem je výborná kniha Anne Holmové "Já jsem David". Bohužel Paul Feig nedokázal románu dát vhodnou audiovizuální podobu. Ben Tibber je vysloveně nevhodně vybraným představitelem, který působí nepřirozeně. Úpravy ději také nepomohly. Hřebíky do rakve trapnosti zatlouká český dabing. Caviezel s Plowrightovou hrají rutinu, ale pozvednout film z nouze všednosti nedokážou. Kniha 90%- film 50%. (20.10.2013)

Nevím, zda se tento příběh (alespoň rámcově) opravdu stal, nebo zda jde kompletně o literární fikci, ale námět filmu slibuje slušné drama s pěknou citovou ždímačkou. Nic z toho se - s výjimkou jediného okamžiku v závěru - nekoná. Celé dobrodružství malého Davida je strašně vykonstruované až umělé, citově sterilní a často nelogické. Autoři zcela promrhali potenciál, který takovéto putování uprchlého dítěte nabízelo a natočili lineární, nudný film bez jakýchkoliv překvapení či emocí, zato plný nelogických situací. Chlapec se například na svém putování s každým (včetně dětí) plynně domluví anglicky, což je zejména v jižní Itálii v 50. letech naprosto utopistická situace. Přitom právě komunikační problémy přímo nabízely dramatické zápletky dobře ilustrující chlapcovu ztracenost v cizím světě. Ale američtí tvůrci zřejmě předpokládali, že podobně jako v USA, tak se i v Evropě kdekoliv domluvíte anglicky... Prostě škoda, škoda - tohle téma mohlo být zpracováno mnohem silněji. (15.11.2008)