Vertigo

I když Hitchcock pro mě nedokáže překročit onu skutečnou hranici podvědomí a zůstává hlavně v rovině symbolické (psychoanalytické), ve Vertigu se tomu přiblížil zatím nejvíc. Také jeden z mála jeho filmů, ve kterém mi nevadí pro Hitchcocka zcela typická, ale pro mě v negativním smyslu doslova dráždící studiová práce. (16.06.2007)

Hitchcock je pán filmu, ale tady se mu to podle mě moc nepovedlo. Zápletka by byla, ale je to moc dlouhé na to, aby mě to udrželo stále ve střehu, já jsem si nemohl pomoct, ale chvílemi jsem se u toho solidně nudil, a to pro film není dobré znamení. Já tedy neznám americký film starý jako tento, který by mě nenudil. Když už to není ta černobílá kamera, tak to musí být ty dlouho táhlé scény plné dialogů, které vypadají jako kdyby neměli nikdy skončit. Hrůza, děs a bída, ale nutno podotknout, že pan režisér uměl, a dokázal se s tím docela poprat, i když se dlouhých dialogů nezbavil. Ze začátku mě ten příběh zajímal, co se stane, a o co vůbec jde, ale časem jsem čekal jenom na tu chvíli, až bude konec, to se na tak velký film jako je Závrať nemůže stát přeci. (26.05.2009)

Zajímavá, mysteriózně laděná žánrová směs. Z Vertiga mám docela zamotanou hlavu. Ne že bych snad nechápal - film je natočen tak jemně a citlivě, že žádný prostor k bloudění nedává (dokonce nejspíš umožňuje výkladů několik). Prostě mě při sledování mátlo, jak se snímek stává co pět minut něčím jiným. Chvíli thriller, potom sci-fi, následuje romantická vsuvka a pokračuje to kriminálním dramatem. Rozhodně nemám nic proti, bavilo mě to velmi, ale žánrově čistější Hitch je mi bližší. 8/10 (06.07.2009)

Možná kdybych film viděl na premošce v USA v roce 1959, měl bych z toho slinotrysk z pusinky, ale dneska ? Viděl jsem 100+1 jeden film na tohle téma a většina z nich byla lepších, ať se na mě pan Alfréd nezlobí, ale já tu hodnotím svoje pocity během filmu a ne jeho jméno a ty pocity byly slabounké. Jak jsem se měl ztotožnit s hlavním hrdinou, když se choval jak kreten obecnej a posedlost ? Ne tu jsem z toho fakt necítil, to by musel ten příběh být odvyprávěn jinak a být doplněn jinou hudbou, protože při její děsivosti jsem v každým záběru očekával, že se ze záhrobí vynoří minimálně Klement Gotwald a ne že si hlavní hrdina půjde nazout bačkory. Jediný co film jakž takž zachraňuje je mimořádně kvalitní vizuální stránka věci. (18.07.2012)

Viděl jsem příliš mnoho filmů Alfreda Hitchcocka na to, abych ho považoval za nezpochybnitelného mistra režie - až příliš často jsem v jeho případě sáhl vedle a znechuceně koukal na příběh, který, ač ověnčen slávou, musel být naivní už v době vzniku. Zadarmo ale Hitchcock svůj věhlas nezískal a existuje několik titulů, kde uznale kývám hlavou a říkám, ano, tohle funguje i po letech. Vedle takových titulů, jako je Psycho nebo Okno do dvora, řadím do elitní skupiny právě Vertigo. Snímek o vražedném komplotu, kde Hitchcock použil svůj oblíbený motiv. Průměrný chlápek je vmanévrovaný do hrozivé tajemné hry, která ho emočně poznamená na celý zbytek života. Hitchcockův oblíbený zájem o psychoanalýzu tady nedopadá tak úsměvně jako v případě Rozdvojené duše. Hitchcock kombinuje kriminální žánr s romancí a obohacuje je o mysteriózní a smyslné prvky. Důmyslným pohybem kamery, která často směřuje do hlubin, a disharmonickou hudbou režisér skvěle navozuje pocit rozkolísanosti hlavního hrdiny, zvýrazňuje jeho nejistotu a strach. Vertigo představuje výborné řemeslo, cesta za odhalením identity osudové ženy plná náznaků, zrcadlových odrazů a hrátek s barevnými kontrasty se dá ocenit i po opakované projekci a Vertigo tak patří k těm kreativním snímkům, které prošlapávaly cestičku vpřed novým filmovým metodám a prvkům. Celkový dojem: 90 %. (18.03.2015)