Psycho

"Já jsem jeden z těch, co vypadají vždycky podezřele." Kdepak Normane. Ty vůbec nevypadáš podezřele, takže kdyby mne nějaká sympatická slečna s kradenými penězi požádala o úkryt, tak Batesův motel mohu jenom doporučit. Ty i matka se totiž umíte o hosty postarat tak dokonale, že vám z toho ubývají koupelnový závěsy. Já se tedy přiznám, že mě Psycho nevyděsilo k smrti ani napoprvé, při reprízách mě chvílemi i trošku nudilo, ale ten Normanův závěrečnej úsměv je prostě dokonalej. (25.07.2011)

Tak to je od taťky hororů můj druhý kousek a jak to tak vidím, komentářů je tady už hafo, tak co dodat?. Já jsem si Psycho rozdělila na dvě části a to ke sprše a pak od sprchy, která mně sedla daleko víc a přiznávám, že ke konci jsem měla už zpocené ruce i když jsem měla tušení jak to asi je. Na tehdejší dobu rozhodně mistrovské dílo pana Alfreda. Viděno v rámci Season Challenge Tour (03.08.2015)

Asi na mě dopadl syndrom slavných film, které jsou profláklé víc, než by bylo potřeba. Psycho určitě představuje nejvyšší stupeň filmařské umění, ale i takové se dá (a musí) hodnotit pouze jako film. Pro mě osobně je působivější závěrečná scéna v suterénu domě než slavná a často vykrádaná scéna v koupelně. Krom toho Anthony Perkins tady nechal kus sebe, protože jeho výkon se dá těžko na jakékoliv škále ohodnotit. Stejně tak atmosféra a filmařské umění je vysoko nad konkurencí, ale pověstná třešnička na dortu se u mě nedostavila. Možná mi tu chybělo to neustále "děšení" domu nebo čehokoliv jiného, ale pro mě tu byla "pouze" velmi kvalitní a hutná atmosféra, ale strach až na cca dva okamžiky nikde... (18.07.2009)

Jen těžko lze přidat k soudům, obsaženým v předchozích komentářích, něco inovativně nápaditého neřkuli objevného. Spokojím se několika vlastními osobními glosami. PSYCHO je opět filmem-průsečíkem. Děsivost a děsovost, s jakou podává obraz psychicky narušeného jedince-deprivanta, trpícího jednou z četných poruch osobnosti, jež byly svým uchopením pro poznávací úroveň tehdejší psychiatrie nedosažitelné, je srovnatelná svou poetikou s klasickými horory první poloviny minulého století. Výrazně je však převyšuje řemeslnou úrovní scénáře i režie a nepochybně i hereckými výkony. Nereálnost reálného tématu, fiktivní uchopení věcně doložitelné skutečnosti, to je jistá schizofrenie obsahu a formy, jež charakterizuje osobitost a původnost Hitchcockova přístupu. A je to zdroj nepochybného úspěchu diváckého i znaleckého, jehož se film právě takto poprávu dopracoval. Z mnoha mrazivých scén tou nejhroznější je pro mne jedna z těch závěrečných: pohled na matčinu mumii ve sklepních prostorách vražedného motelu. Tak jako se tělo neskládá jen z mozku a srdce, ale i střev a konečníku, tak i lidský život nejsou jenom nyvé vzdechy pod hvězdnatou katedrálou nebes, ale i okamžiky existenciální úzkosti a prostě pudového strachu o život. PSYCHO i po takřka půstoletí totu skutečnost připomíná s nepřehlédnutelným důrazem. Důrazem ražby i kvality nadčasové klasiky. (07.04.2008)

Dle mého soudu nejde o nejlepší Hitchcokův film, víc se mi líbilo Okno do dvora nebo Vertigo. Problém filmů, co se stanou legendou, ale člověk se k nim dostane nikoliv v době vzniku, leč až po mnoha letech. Asi nejsem ten správný hororový divák nebo bylo mé očekávání příliš vysoké. Moje hodnocení odráží pouze můj dojem z filmu, věřím, že nikoho neodradí. Alfreda Hitchcocka nelze na cestě za dobrými filmy minout a Psycho prostě k filmovým legendám patří. (12.09.2014)