Pochybná žena

Přes vynikající obsazení, zajímavý příběh i zručnost a genialitu Alfreda Hitchcocka chybí Pochybné ženě více, než by si mnozí chtěli přiznat. Tempo a celá zajímavost příběhu se velmi rychle vytratila a spadla k relativně obyčejnému příběhu bez čehokoliv zajímavého. Agent se zamiluje do ženy, kterou přivedl do těžké situace špionky v manželství s nacistou. Noir mám velmi rád, ale poutavost a působivost jako by se z filmu kompletně vytratila a přes skvělé herecké výkony mi jako divákovi koukání na dobré herce příliš nestačí. (18.07.2009)

Vynikající špionážní romance staví především na výborné práci s gradováním napětí. Ve filmu je zajímavá nejednoznačnost (a tím i dráždivost), která je předvedena v mnoha podobách: hlavní hrdinka (výborná I. Bergman) se potácí ve vztahu ke dvěma mužům, alkoholu a službou pro vlast, ve které je ona cizinkou. Přes poklidný začátek se spolu s ní postupem času dostáváme až za hranice žánru a společně propadáme stále více do psychické (pro)pasti. Zajímavý je i motiv matky a její vliv na syna (podoba s "Psychem" a částečně i např s "Ptáky"). Samotný konec filmu je jakousi omluvou za všechna předešlá utrpení, která byla na postavě Bergmanové spáchána (z nichž za mnohé si mohla paradoxně ona sama).___ EDIT: Romantická rovina mi nepřišla moc uvěřitelná, vše ale bohatě vynahrazuje špionážní zápletka a především poslední třetina je famózní. 9/10 (01.11.2007)

Nezakrývám jisté rozpaky. Od pověstného Pověstného muže jsem očekával víc v mnoha ohledech. Zápletka je pro Hitchcocka netypická, ale když jsem si přečetl anotaci, říkal jsem si, tomuhle dá Alfred koule! A ono nic. Aby bylo jasno, v principu MacGuffinů jsem s Hitchcockem za jedno. Tajemství nemusí být odhaleno a rozřešeno, hlavně, že je zajímavý příběh. A tady je to velký JENŽE! Špionáže se Notorious jenom zlehka dotýká a je tu jaksi navíc, aby si měl Grant s Bergmanovou o čem povídat, když spolu zrovna nelaškují. Což samo o sobě tak zábavné není. Obvyklých chytrých kameramanských kousků je tu poskrovnu a obávám se, že z celého filmu si budu pamatovat jen dva momenty - párty, kde musí zákonitě dojít šampaňské a pak finále, kdy schází Grant s Bergmanovou ze schodů a divák čeká, jestli je nácci zastaví nebo ne. Že to není film-noir asi ani nemusím zmiňovat, ostatně natočení tak striktně vymezeného žánrového filmu by šlo proti režisérovým zásadám. (05.06.2010)

In Vino Veritas. Pro mě jediný Hitchův film, který se co do síly prožitku může rovnat se svatou trojkou z režisérových zlatých padesátých. Mrazivý špionážní thriller a neortodoxní lovestory´- a jak to sedí dohromady! Nic proti Bergmanové nebo Grantovi, ale za mistra je tu opravdu jen Hitchcock. Bezvýchodnost a sjetost poslední půlhodiny je fantastická. (31.08.2008)

Hitchcock má mnoho skvělých děl, toto se však v mém žebříčku zařadí zhruba někam doprostřed. Uznávám, příběh je velmi zajímavý a začátek měl skutečně zaděláno na mimořádné krimi/drama. Na závěr jsem byl bohužel stejně spíše zklamán, neboť mi to přišlo takové nedotažené a dalo se z toho vyždímat mnohem více. Od dramatu podobného formátu očekávám o mnoho zajímavější rozhovory mezi klíčovými postavami a hlavně promyšlenější zápletku. Zde navíc v hlavní roli apatický a velice nesympatický Cary Grant. Ingrid nebyla špatná, ale její příběh mne nijak zvláště neoslovil a převažovala nuda. A tak, i když je průkopnická hodnota snímku nepopiratelná, ani finální scéna, jakožto nejlepší část filmu, můj celkový dojem nevylepšila a zakotvila na solidních třech hvězdách. 60% (05.04.2023)