Zákal

Nesympatická, odmeraná, s minulosťou, kvôli ktorej sa nedá spať. Ak máte svedomie. Luna tento pojem donedávna nepoznala. Čosi sa v nej zlomilo a vchádza do kláštora, aby sa stretla s človekom, kňazom - kardinálom, jedným z tých, ktorých z ideologického presvedčenia nechávala mučiť a umrieť. Nečakajme odpoveď, prečo toľko krutosti. Možno by sme dospeli k odpovedi, že im ich vieru až závidela. Aj v  prostredí kláštora vystupuje suverénne a egoisticky. Pýtame sa, čo vlastne hľadáš, Luna? Odpustenie? Či nakoniec prijmeš, že viera ľudí povznáša a má zmysel? „Bůh ti odpustí. Ale lidé možná ne,“ je jedna z odpovedí, ktoré jej kardinál poskytne. Maria Mamona zahrala svoju úlohu bravúrne. (22.03.2022)

Působivé drama se silným námětem, 50. léta jsou odpornou součástí minulosti i našich sousedů, takže se s tím popasovali po svém.. Postava Julie mi byla krajně nesympatická, neuvěřila jsem jí, její arogance a naprostá absence pokory mi nedovolila se k ní přiblížit.. Asi bych to vyjádřila slovy.. lezu-li ke křížku, mělo by to být po kolenou a to si kovaná komunistka neumí ani představit, bohužel.. Pro mě jaksi těžko uchopitelné, Julie pro mě zůstala při prvním krůčku, ani ne na půli cesty.. Nicméně hodnotím shovívavě, neb si cením jakékoli snahy.. Maria Mamona výborná.. (08.04.2021)

„Nelze zavrhnout ty, co nenávidí Boha, protože oni ho hledají. V nenávisti je strach, uznání jeho moci. Ti kdo Boha nenávidí, nevědomky pracují k jeho chvále. V nenávisti se ukrývá víra…“ Uff, tak tento film byl pro mě opravdu hodně silný. A zdaleka nejen čistě kvůli oněm historickým kulisám doby pronásledování církve v Polsku v 50. letech, ač mám jinak historické filmy moc rád. Za sebe musím hlavně vypíchnout výborné dialogy napěchované spoustou zajímavých myšlenek. A to nejen v té pasáži, kdy se Julie Brystigier, bývalá prokurátorka, co má na svých rukou krev, konečně setkává s kardinálem a primasem polským. Tento jejich rozhovor je na jednu stranu klíčový proto, aby člověk dostal odpovědět na otázku proč „horlivá komunistka, židovka, pronásledovatelka církve a kléru, sadistka, zločinka“ tak stojí o setkání s tímto vrcholným představitelem katolické církve v Polsku. Mě ale velmi zaujal i rozhovor Julie s malou holčičkou, v němž zaznívají hezké pohádkové metafory jako „zlý duch“ či „zaklínadlo“. Rozhovor, v něž se dívenka s úžasnou dětskou naivitou snaží Julii přesvědčit, že není pravda, že by neznala ono „zaklínadlo“, jak toho zlého ducha či démona ze sebe vyhnat, ale že ho jen zapomněla. Onen jejich rozhovor jako by jen jinými slovy vyjadřoval to samé, co se Julii snaží sdělit i kardinál. Přesto je ta konfrontace s duchovními otázkami je pro Julii tak bolestná. Zdaleka tu přitom nejde, jak bychom možná vzhledem ke krvavé minulosti dotyčné očekávali, jen o otázku odpuštění. Rozhovor Julie s kardinálem jde až na dřeň těch nejintimnějších úvah o tom zda je víra jediné východisko, pokud se chce člověk stát jiným. „Bůh ti odpustí. Ale lidé možná ne,“ snaží se Julii vysvětit kardinál. Přesto jeho další reakce na Juliinu patrně klíčovou otázka, jak může člověk uvěřit v Boha, když v něj prostě nevěří, už působí trošku rozpačitě… Možná i proto, aby o to silněji vyzněla v závěru slova jeptišky Miriam, když mluví o bohu coby metafoře a říká, že „čím více člověk přemýšlí o Bohu, tím více má pochybností.“ V tomto má tedy film šanci oslovit i agnostiky, jakým je ostatně i sama Julie. Žena, která už „není tím, kým byla dříve, ale zatím není tím, kým se se chtěla stát.“ Co bude s ní i se všemi diváky, kteří jsou zatím stále na počátku své duchovní pouti, už je ale asi trošku jiný film… (08.04.2021)

Další polská reakce na stigmata 50. let v zemi. Poláci to tedy do diváků valí, jen co je pravda. Drsné drama o jedné vzorové komunistce, o které jsem neměl ani tušení. Postava mi to byla navíc doslova odporná. Maria Mamona ji zahrála skvěle. Celý film jsem si říkal, co se jí asi tak honí hlavou, co se mi tím film snaží říct. Občas ale nemusí divák hledat odpovědi, stačí, když příběh otevírá témata a uzavírá tím jednu nechvalně smutnou kapitolu komunistického Polska. (13.03.2023)

To, co předvádí Maria Mamona v titulní roli, by se dalo bez nadsázky popsat jako mimořádný herecký výkon, který bere dech. Ryszard Bugajski natočil neskutečně silný snímek, jenž je prosycený tíživou atmosférou tak citelně, jako kdyby se v ní odráželo špatné svědomí nejen Krvavé Luny, ale i každého z nás. Mnohé pasáže filmu nutí k zamyšlení. Sama v Boha nevěřím, ovšem po zhlédnutí vrcholně vypjaté scény, kdy se Julia Brystigier konečně dočká rozmluvy s kardinálem, si aspoň dovedu představit, že když člověk neví kudy kam, může mu být pokání a obrácení se na víru jistou útěchou. (90%) (30.04.2021)