Prisľúbená princezná

Famózně transponovaná, odvážně, leč zcela patřičně rozvinutá a obohacená a skvěle provedená Erbenova Zlatovláska v jedné z mála těch božemských filmových pohádek za posledních cca 30 let, které jsou zároveň chytré, pádné, přesvědčivé, epické, neimpotentní i nekašírované. Ačkoli je její zjevně hlavní ambicí pobavit a na tom je především stavěna, tento úkol, ostatně zdařile splněný, překračuje do mnoha stran, nemluvě o velmi pěkném vzhledu, exteriérech, kameře, střihu i přesvědčivosti herců. Nevšedně drobnokresebně pečlivá ve výpravě, řešení interiérů, humoru, individuální charakterizaci prakticky všech (a že jich je a jak se jmenují!) postav (arciže pojímáme-li sesterstvo princezen či piráty jako postavy spíše kolektivní) a stejně tak (viz začátek souvětí) v náležitosti věcí. Napadlo někdy někoho, jak asi může vypadat rodina s 12 princeznami? A co může chtít král s 12 dcerami a bez syna? Jaká může být suita zlého vladaře a jaká u něj služba? Nebo že posbírat perly asi není pro mravence žádná sranda? Jak asi mohly vypadat všechny ty kanonické rozhovory? Atd. atd. atp.? Takhle nějak to muselo být. (Samozřejmě za předpokladu zpětné transpozice z naší řeči, jenže není známo, kam zpět). „Zrealističtit“ pohádku může znamenat (a často znamená) ji znehodnotit, což se zde neděje. Naopak se zde původní námět rozvíjí přidanými prvky zcela v intencích žánru a jeho způsobu výpovědi o světě, jakkoli jsou tyto prvky umně kombinovány naopak s takovými, jako je např. gestapáský kabát knížetova donašeče či vůbec způsob mluvy, který však nicméně přes svou prostořekou současnost vyniká smysluplností i efektností. Za příklad oněch rozvíjejících žánrových prvků posloužiž třeba jak se Jiřík dostal do služby či pojetí cesty hledání Zlatovlásky. A ovšem piráti - tento velmi dominantní cizorodý prvek v látce jednak (jak se ukáže) tvoří náležitou protikladnou figuru kolektivu princezen, které, smiřte se s tím, nejsou zajisté jen od toho, aby si v parku házely míčem. Jejich (totiž pirátů) kapitán má zase protipól v rovněž přidaném (doslova dodaném) dědici trůnu (který si to s ním také rozdá), arci není konečně ničím jiným než klasickým pohádkovým podvodným soupeřem hrdiny (viz např. Bajaja). Jiřík je chvílemi celý mladý Artuš v Excaliburu (jen inteligentnější). Pokud jde o Zlatovlásku (totiž Čirou Radost), tak ostatní naše filmové princezny buď jsou hezké, nebo se tváří, že jsou. Princezna Čirá Radost je jediná, která (Marta Dancingerová promine) takovou být nepotřebuje, protože je to skvělá holka a tudíž sama sebou krásná. Nakonec nelze opomenout poznámky na adresu Božemie, stejně trefné jako vkusné. A má to hezký titulky. Summa: Nevím, jestli právě tudy by se měl dál ubírat tradiční český filmový žánr pohádky (nebo spíš žánr „české filmové pohádky“, zde ovšem i s podílem slovenským), ale rozhodně je Slíbená princezna nadějí, že tento žánr ještě neumírá, za což tvůrcům děkuji. Co však umírá, je božemský národ sám, protože 43% pro téměř dokonalé Kdyby byly ryby a 21% (wtf?) pro vynikající Slíbenou, které možná jako jediné za dlouhou dobu se dogmaticky podřizují pochopené podstatě žánru (resp. předlohy), který (kterou) zároveň dovedou tvořivě a hravě modifikovat, nehledě k jejich líbeznosti a kvalitám řemeslným, svědčí o jeho pokročilé degeneraci. Ať žije Jiřík! (Pěkný komnetář: Gilmour93, totiž první půlka, druhá je smutná.) (27.12.2016) (menej) (viac)