Vanishing Point

Zručně natočená celovečerní automobilová honička, v níž se nenápadně mísí uvolněnost a vzdor 60. let s drsností a špinavostí nastupujících 70. let a která, pokud umíte aspoň trochu číst mezi řádky, skrývá velice jednoduché, ale o to údernější poselství o nespoutanosti a jízdě za svobodou (btw zdejší zmínka o rebelovi bez příčiny je velmi trefná). Bohužel ta dějová monotónnost (zapomeňte na nějakou komplikovanou zápletku, psychologicky propracované postavy, šokující zvraty apod.) začne dříve nebo později trochu nudit... 70 % (24.05.2011)

Tento snímok predstavuje podstatne viac, ako by sa snáď mohlo na prvý dojem zdať. Len treba čítať medzi riadkami. Príbeh o človeku, ktorý si to šinie autom krížom cez Ameriku a stále uniká policajtom je síce jednoduchý, no je len veľmi málo filmov, ktoré by tak dokonale vystihli ducha a atmosféru svojej doby. To hlavné čo sa deje vo filme sa teda paradoxne odohráva mimo základnú os príbehu. Je tu snáď všetko, čo vystihuje Ameriku 70. rokov - potlačovaný rasizmus, hippie myslenie, nespútaná voľnosť a láska, drogy..... Samozrejme nemôžem zabudnúť ani na pekný soundtrack. Zaujímavý snímok, ktorý sa rozhodne vyplatí pozrieť. 75/100 (29.11.2016)

Vanishing Point je přesnou ukázkou rozdílu mezi americkou kinematografií 70. let a tou současnou, a přeneseně také mezi 70. léty a současností obecně, to, co bylo dříve symbolem svobody, je dnes vytěsněno politickou korektností a utažením neonormalizačních šroubů. Dozvuky absolutní svobody 60. let, Bezstarostná jízda, kdy čopra nahradil osudově bílý Dodge Challenger, filmové ,,Born to be wild" a všude okolo je jen Dvouproudá asfaltka... Co z tohohle světa dnes zbylo? Poměrně přesnou odpověď dává Eastwoodovo Gran Torino. Už jen nostalgie... (Mimochodem, tenhle subžánr road movie je ryze americký, v Evropě by něco podobného už jen z hlediska dopravní infrastruktury natočit, natož realizovat asi nešlo...) (29.12.2012)

Cesta z města pro dva aktéry - ten druhý cválá v ocelové kůži a přede svému řidiči pod rukama. Mnoho věcí najednou dává smysl, když si člověk za volantem čistí hlavu a v Barry Newmanovi se to všechno odráží přesně v tom neodolatelném švihu sedmdesátých let, kde osobité samorosty vyhlašovali za hrdiny. No vážně. V době nahých slečen na motorkách a zakázaných látek obepíná hmatatelný volnomyšlenkářský reliéf tuhle honbu za svobodou téměř dokonale a příběh v něm nemohl být lépe zakotven. Tarantinova fascinace Dodge Challengerem 1970 je mi najednou o něco bližší, přesto mám dojem, že se Sarafianem prohrál na celé čáře. (01.05.2008)

Bohužel tohle mě bavilo tak do půlky a potom přišel obrat k nezkonalé nudě. Vezmu-li v úvahu film Easy Rider, vychází mi tady obrovský rozdíl, kdy Vanishing Point vyznívá v prostoduchou napodobeninu něčeho, co už tady bylo, a to bez jakékoli inovace. Konec pak je snad to nejočekávanější, co se mohlo stát. Všeobecné nadšení tedy nesdílím ani náhodou, kult nekult. (27.01.2008)