Cesta domů

Asi nejslabší díl z celé trilogie. Měl jsem problém hlavně se začátkem, protože dialogy, které měly exponovat problémy, se kterými se po několika letech vztahu Vorel a Šteflová potýkají, byly napsány, jako kdyby tyto problémy vyvstaly až teď. (Skutečně na problém rozdílných pohledů na zdravé stravování narazili až teď?) Dále herecky je to až na Polívku a Hanáka slabé a moc zajímavého se toho ve většině filmu neděje. Na druhou stranu bylo zde i pár působivých míst (Polívka a Vorel v bouři, zoufalý uchlastaný Hanák) a konec se mi líbil. (18.06.2022)

Pan Vorel zjevně naráží na své vlastní hranice. Nemyslím filmařské, nýbrž ontologické, existenciální. Vytratil se duchovní přesah, ke kterému předchozí díly a jeho postavy tíhly, vytratil se vývoj a zůstala jen stagnace. Postavy už jen šlapou vodu na místě.  Cesta domů je tak překvapivě velmi povrchní, protože žádným způsobem nereflektuje cestu do vlastního nitra, vlastních hlubin, a tak převládne hluché, neživé prázdno. Ve filmu se proto řeší jen povšechné lidské problémy spojené s nevyhnutelným stárnutím a koncem a s běžnou útrpností venkovského života, tedy s atributy, které zůstanou, když se skutečná "cesta domů", do nitra, do hlubin, nekoná. Jako v tomto filmu. Třetí díl tak do značné míry neguje a banalizuje své dva předchůdce a jejich postavy, které zdánlivě urazily kus niterné cesty, aby se nakonec ukázalo, že tomu tak vůbec nebylo, spíše právě naopak.  Možná to byl účel, ale pochybuji o tom. (28.05.2022)

Ideální film na nedělní odpoledne. Divácky nenáročný kousek, kterým se nese ústřední melodie, kterou nějakou dobu po zhlédnutí nemůžete dostat z hlavy.  Vorlova trilogie je z mého pohledu autentická pojetím venkova - je opravdu uvěřitelný. To se mi líbí. Bohužel scénáristicky je to příliš jednoduché a předvídatelné (minimálně tato část). Navíc rozdíl mezi kvalitou české herecké špičky a příležitostnými herci je očividný a filmu jako celku to škodí. I přesto má film svoje kouzlo a originalitu. (25.07.2023)

Dlouho ve mně žádnej film nevyvolal tak silný emoce- tohle je krásný, fakt. Vorlovy filmy nejsou pro každýho, myslím si, že má stabilní fanklub, já se do něj počítám a jsem opět spokojenej, tentokrát ale vážně moc. P.S.: Nechápu, proč mě vždycky po tom, co dokoukám další podhodnocenej film Tomáše Vorla (a spol.), napadá slovo vděčnost..? Snad že jsou jak z jiného, lepšího, penězi tolik nezatíženého světa. Přijde mi to čistý jak studánka, bezpečně vzdálená od chemických postřiků starýho Papoše. Jsem se rozněžnil, ale to se mnou dělá ten film. Rezonuje ve mně a já cítím, jak s ním souzním. Odkaz otců, rodinná pospolitost, tvrdá práce, návrat k přírodě, lidské slabiny, odpuštění…Vorlova pokora. (14.06.2022)

Tento po všech stránkách dokonale nedůvěryhodný a nesnesitelný film (au, ten Hanák fakt bolel) si zaslouží jednu hvězdičku za vysoce originální oscilaci mezi postmoderní ezoterickou obdobou normalizačního jézeddáckého ruralismu a naturalistickým zobrazením rozkladu českého venkova vlivem novodobého lesnického nevolnictví, alkoholu a demence. (12.06.2022)