2046

Nechce se mi uvažovat nad definicí art-filmu, ale řekněme, že toto art-film je. Natočil ho Kar-wai Wong, tak proč ne..? Bylo to pro mne složité koukání - ze strany autora bylo ulehčováno především nádhernou kamerou a neméně přitažlivou Ziyi Zhang, ale co se obsahu týče, místy se mě už už dotýkal, ovšem vždy se mu podařilo mne pustit či snad mi nedovolit ho uchopit. Vidím v tom spíše smutné umění pro umění - onanii pro onanii (tu režisérovu samozřejmě). (07.01.2010)

Všechny filmy Wong Kar-Waie, které jsem dosud viděla, byly vizuálně krásné, měly zajímavé postavy a nápady. Tady mi režisér sice servíruje magické obrazy a ožívá motivy ze svých předchozích filmů, ale zároveň zhmotňuje postavy, které možná mají působit jen odtažitě a neosobně, jenže pro mě navíc vyznívají příliš povrchně (oproti upřímným zpovědím hrdinů Days of being wild, Chungking express, Fallen angels). Určitou jistotu by mohlo poskytovat herecké složení, ale moje oblíbenkyně Maggie Cheung se zde jen mihne, na afektovaný projev Zhang Ziyi jsem alergická a Tony Leung musí pronášet fráze jako: "Jsi ještě mladá. Máš život před sebou." Škoda. (31.12.2007)

Po shlédnutí tohoto filmu velmi lituji, že jsem neviděl minulý film stejného režiséra, Stvořeni pro lásku. 2046 vyprávějící o spisovateli jménem Chow, který žije ženami, zábavou, psaním, ale halvně ve vzpomínkách. Žije, píše a vzpomíná, přesto myslí jen na jednu věc. Jestli ho jeho (ne-)naplněná láska opravdu milovala. Proto svůj volný čas věnuje samotě a nebo společnici. Potká mnoho žen ať už Lulu, Su... Všechny jeho životem proplují, ale on má stále jen jednu otázku. Neumí si odpovědět a pouze doufá. 2046 je číslo pokoje v kterém byla zavražděna jedna z žen. Je to i rok, konce Čínské anexe v Hong Kongu a rok, kdy je vše spojeno vlakema cesta do 2046 je cesta do vzpomínek z které neni návratu. Každý kdo se vlakem do roku 2046 se vydává hledat své vzpomínky a chce znovu prožít co prožil. Vrátit se může jen ten kdo nechce vzpomínat, ale vše změnit. Chow píše o roce 2046, píše o muži, který se z 2046 vrátí. Přičemž on je tím mužem. Mužem, který cestuje vlakem bez konce, na cestě odnikud, nikam. Ve vlaku jsou ženy Chow-ova života, ztělesněné jako androidky. On se stále ptá na svou otázku, ale nedostává odpověd. Muž ve vlaku je Japonec, protože dcera majitele hotelu je do Japonce zamilovaná. Chow tak svým 2046 vytváří svůj vysněný svět, který je vlastně alegorií na jeho život, jeho pocity a vzpomínky. když znovu potká svou osudovou ženu, neuvědomí si nic a jde za svou minulostí... 2046 je nádherná melancholická podívaná se silnou hudbou, která vás dostane. Wong Kar-wai přestřihával a přetáčel tento film mnoho let, ale výsledek je krásný. Jde o nádherný labyrint o lásce, vzpomínkách a osudu. Když vás nedostane nádherná hudba a skvělý herci, možná vás probudí nádherná vizuální podívaná.Vizuální podívaná je ještě více poznat ve voyerských pohledech kamery. Jediná nevýhoda je možná větší překombinovatost a příliš mnoho žen, které se možná budou plést, ale vše jde zvládnout. Po dalším přemýšlení a rozhodování jsem se rozhodl pro 4*, které více trefují kvality filmu. (03.04.2005)

S východoasijskou kinematografií mám dlouhodobě problém a v případě snímku 2046, kterému předcházela pověst "megafilmu" nebo přinejmenším velkého festivalového snímku je tomu nejinak. Nutno předeslat, že žánrové vymezení sci-fi, respektive fantasy, je v tomto případě ryze matoucí, byť úvodní titulky navozují dojem futuristicky laděného velkofilmu. To by ovšem pro hodnocení nebylo podstatné. Důležité je, o čem film vlastně je. O lásce? Vážně? Vizuálně je to sice nesmírně působivá záležitost, ale k Tarkovskému, respektive k jeho duševní hloubce, to má asi tak daleko, jako já k pozici kosmonauta. Filmu vévodí krásné ženské tváře zasněně hledící do dáli nebo pronášející banality. Krásně oblečení lidé, pečlivé účesy, večerní make-up, rudě nalakované nehty a do toho krásné tóny klavíru. Lehce dekadentní charaktery, poněkud snová atmosféra a tajemně se tvářící hra s čísly. Na mě to působilo dojmem pečlivě vytvořeného kýče. Není to žádný laciný, křiklavě pomalovaný sádrový trpaslík, ale v oblasti kýče ambiciózní útok na nejvyšší mety. Bohužel zatraceně nudný útok...Celkový dojem: 10 % za dámské osazenstvo. (10.02.2008)

Krásný, téměř hmatatelně pocitový film vonící po slzách. Neúspěšný spisovatel Chow Mo Wan cestuje časem a během této "cesty" mu do života vstupují různé ženy, přičemž každá z nich je charakterizována specifickou hudební skladbou. Můžeme tak ženu přirovnat k melodii... K melodii snů, pohledů, vůní, gest... Hudba k tomuto filmu je opravdu nádherná. Plna melancholie, smutku a zvláštní, těžko uchopitelné nostalgie, které zas a znovu s potěšením podlehnete. ...Vzpomínky jsou pouze stopami slz... (01.06.2006)