Boží mlýny

Hodně podařené drama z roku 1938 nás zavádí na statek do kterého si přichází sedlákův synek jehož otec je právě rok nebožtíkem pro dlužných 300 zlatých.Sedlák a otec dvou synů mu však zlaté zapře s vysvětlením že otec musel před smrtí trpět ztrátou paměti a že peníze určitě vrátil.Synek však uvádí že mu otec na smrtelné posteli přísahal že žádné peníze mu vráceny nebyli a tak se vše dostává k soudu kde musí vychytralý sedlák přísahat k bohu že peníze vrátil,to také sedlák udělá.No a jak už to tak bývá Boží mlýny melou pomalu ale jistě a stihnout semlít jak sedláka tak jeho 2 syny.Mladší syn se žení a na statek si přivádí mladou a krásnou manželku,jenomže na sedlačení nestačí protože by jen poroučel ale popravdě práci moc nerozumí a vše důležité za něj dělá starší bratr.Jednoho dne přeskočí jiskra mezi starším bratrem a mladou nevěstou a při rozhovoru plném vášně je v sýpce pozoruje děvočka která vše roznese po vsi.To se pomalu dozvý jak starý sedlák tak oba synové a při výměně názorů neumyslně zabije starší bratr mladšího. (14.12.2008)

Nejdřív zapřete třista zlatejch mrtvýmu sedlákovi, pak vám začne syn klátit ženu svýho bratra. No pámbu to kontroluje, tak se nedivte, že špatně skončíte. Boží mlejny melou pomalu, ale jistě. Aspoň tak to vysvítá podle tohoto filmu. Je to spíš průměr, ale nenudí a pohled na krásu Jiřiny Štěpničkové rovněž ne. (31.12.2008)

Adaptace jedné z románových částí chodské trilogie Jana Vrby se stala pro barrandovské ateliéry velkou událostí. Hlavním důvodem byl záměr česko-německé koprodukce, která by posílila narušené vazby mezi oběma národy. Hlavní ženskou roli, selskou krasavici Nanu, si v obou ztvárněních překvapivě zahrála Jiřina Štěpničková, která ovšem později, už v období nacistické okupace, odmítala vystupovat v německých filmech. Dominující uměleckou hodnotou české i německé verze byly potom uchvacující exteriérové záběry Domažlic a přilehlého okolí pod taktovkou zkušeného kameramana Ferdinanda Pečenky. (15.12.2008)

Zajímavosti: Poslední český film Herberta Loma (menší role chasníka). Natáčelo se na Chodsku a v Domažlicích. Jinak šlo o zvukovou verzi původně němého filmu z roku 1929, jeho tehdejší režisér Josef Medeotti-Boháč pracoval souběžně s Václavem Wassermanem na německé verzi "Die Gottes Mühlen", kde z českých herců hrála pouze Jiřina Štěpničková. (10.05.2006)

Přehledná chodská "kozinovka", kterou znepřehledňuje pouze hodnocení "sportovcovo", který v podobných případech dává plné ocenění a zde se přichyluje opačného exptrému. Proč? Rok 1938 je právě ta doba, kdy je třeba varovat před mravní (ne)odpovědností. Vrbova předloha je tu zcela na místě. Režie také nemá viditelné chyby; snad jen točících se mlýnů je tu přehršel. A chodský folklór, kroje a především písně, ty přece musí dojmout každého. Tak proč jen jeden bod, a bez vysvětlení! (12.05.2024)