Kill Bill

Fucking-fantastic-orgasm. Alfred Hitchcock s katanou v ruce útočí ze záhrobí, Ang Lee nestíhá ochutnat popcorn a Akira Kurosawa se v nebi vznáší blahem. Po sedmém zhlédnutí v kině je zbytečné přemýšlet, jestli dát čtyři, nebo pět hvězdiček. Z úcty k magorovi z videopůjčovny - všechno si zapíšu krví na čelo mé hlavy, která leží (useknutá) vedle mě. Tarantino je bůh filmové masturbace. Střih, kdy s rozžhavených nůžek šlehají jiskry v tom nejakčnějším filmu stříbrného plátna posledního desetiletí. Z takřka nulového námětu vytěžit tak dokonalou akční jízdu jsem snad na plátně ještě neviděl. Směs podkreslených linií (komiksoví, animovaný, barevný i černobílý prvek) je skutečně cool seance s vynikajícím hudebním doprovodem, která divákovi vleze pod kůži. Pro mě jsou oba díly filmové umění. "Ti z vás, co mají to štěstí, že nepřišli o život, vemte si ho s sebou! Ale... končetiny, o které jste přišli tu necháte. Ty teď patří mně". Film detailně rozebrán v mém Deníčku. (23.10.2011)

Na film jsem šla do kina v době, kdy jsem byla těhotná ... v kině jsem ho nedokázala plně ocenit, protože se mi udělalo nevolno hned po brutální anime scéně někde na začátku ... Všimla jsem si, že jsem zde nenapsala komentář a proto chci vychválit nejen úžasný hudební doprovod, ale i napínavé okamžiky, stejně jako Tarantinovo vynikající režisérské umění. Film je plný násilí, ale i tak mě láká ke znovu zhlédnutí. Uma v něm září, mám ji ráda, její role neohrožené bojovnice, která se vrací pomstít smrt svých nejbližších je výjimečná tím, kolik toho vydrží ... jako kdyby jí sil neubývalo ... (05.07.2013)

"HLOUPÁ BÍLÁ HOLČIČKA SI HRAJE SE SAMURAJSKÝM MEČEM." Je radost sledovat film režiséra, který miluje filmy, má nakoukáno, umí točit a královsky si to užívá. Oba díly KILL BILLA jsou filmařsky po všech stránkách mimořádně vymazlené - Tarantino umí napsat zábavné dialogy, obsadit zajímavé herce, natočit parádní akci, vyhrát si kamerově, zvukově i hudebně (povypůjčovaný soundtrack) a celkově má nápadů na rozdávání. Nesedí mi snad jen občas příliš pozvolné tempo v druhém díle, pubertální smysl pro humor, přílišné pomrkávání na diváka a splatterová grotesknost. (29.11.2005)

Zvěsti o šílené krvavosti mi přijdou přehnané. Jsou zde samozřejmě skvělé choreografie bitek, ale film mě spíše zaujal zajímavým soundtrackem, kouzly s kamerou (dlouhé záběry a časté pohledy shora) a neméně zajímavým výtvarným řešením (zimní zahrada s fontánkou apod.). Jako neznalec žánru mi jistě uniklo mnoho odkazů, ale film zaujme i bez toho. Časové hrátky mi tentokrát přišly trochu samoúčelné, snad mají zakrýt velkou jednoduchost příběhu. Spíše se mi líbily hrátky s formou (např. animovaná část byla skvělá). Také bych byl raději, kdybych viděl celý film najednou, na druhou stranu je ukončení jedničky docela dobré a napínavé. (24.10.2003)

Tak dneska jsem to poprvé vydržel až do konce. Dřív jsem to už viděl několikrát, ale vždycky jsem to vydržel asi tak do chvíle, kdy Uma Thurman opustí nemocnici. Do tý doby ten film totiž stojí aspoň za něco. Potom už to stojí leda tak za velký hovno. Kreslenou pasáž bych ještě překousnul, ale potom nějaký ty rádoby chytrý bláboly toho japončíka, co vyráběl meče, to mě málem uspalo. Pak mě trochu probrala nějaká akce, ale při desátý useknutý hlavě a dvacátý useknutý ruce mi to začalo připadat poněkud stereotypní a začal jsem znovu usínat. A nakonec se dozvim, že bych se měl podívat na Kill deBill volume 2, abych vůbec věděl, jak to dopadne. Jenže potom, co jsem viděl tuhle sračku, tak myslim, že s druhym dílem nebudu vůbec ztrácet čas. To se radši podívám na nějakej starší Tarantinův film a na tohle nejspíš velmi rychle zapomenu. (17.02.2008)