Kill Bill

Zvěsti o šílené krvavosti mi přijdou přehnané. Jsou zde samozřejmě skvělé choreografie bitek, ale film mě spíše zaujal zajímavým soundtrackem, kouzly s kamerou (dlouhé záběry a časté pohledy shora) a neméně zajímavým výtvarným řešením (zimní zahrada s fontánkou apod.). Jako neznalec žánru mi jistě uniklo mnoho odkazů, ale film zaujme i bez toho. Časové hrátky mi tentokrát přišly trochu samoúčelné, snad mají zakrýt velkou jednoduchost příběhu. Spíše se mi líbily hrátky s formou (např. animovaná část byla skvělá). Také bych byl raději, kdybych viděl celý film najednou, na druhou stranu je ukončení jedničky docela dobré a napínavé. (24.10.2003)

Jakoby to bylo včera, když jsem v televizi poprvé viděl Kill Billa. Samozřejmě jsem neměl nakoukané všechny ty asijské kousky, kterým Tarantino vzdává hold, takže to pro mě bylo úplně nové a já si vyloženě vychutnával promakané souboje s katanami a vším dalším, což samozřejmě doprovázely hektolitry prolité krve. Zas až takový tvrďák jsem ale nebyl, jelikož z animované dokonalé vložky jsem měl noční můry a tenkrát jsem to prostě nedával. A dnes? Dnes je to stále stejně koukatelná paráda, která sice nepatří mezi mé top tarantinovky, ale moc tvůrců o svých filmech zrovna říct nemůže, že by fanoušci měli v oblibě snad všechny filmy téměř na podobné rovině. (01.05.2018)

Není to jen dokonale atraktivní vizuální kabátek, ale kompletní dokonalá estetika včetně animovaných sekvencí, krvavé nadsázky, odkazů na westernový žánr i samurajské filmy. Kill Bill předvádí perfektní stylovost a zároveň, když už ne úplně obsahovou, tak určitě emocionální hloubku. Pro mě naprosto prožitá výprava za pomstou, mocné povstání z popela, honba za mýtickou postavou Billa, jehož jméno se někteří bojí i jen vyslovit a přitom Nevěsta je "ještě víc". Spolu s O-Ren představují mé oblíbené ikony ženské síly napříč kinematografií. 10/10 (05.09.2009)

Starší tarantinovky mám opravdu rád, i když se pohybují v oblasti žánrů, kterým zrovna neholduju, tak je Tarantino dokázal natočit nápaditě a s přidanou hodnotou, kterou musí ocenit každý filmový fanoušek. A´t už šlo o Gaunery, Pulp Fiction nebo Jackie Brown, vždycky jsem našel něco, co mě obohatilo. Kill Billem začala u Tarantina éra filmů bez přidané hodnoty, které sice můžou fanoušky žánru fascinovat svou "čistotou", ale mě obchází velkým obloukem. Kill Bill je hold akčním východoasijským filmům, což je záležitost, která mě naprosto neoslovuje. Postavám schází byť jen minimální hloubka,o scénáři ji zbytečné hovořit. Jak napsal Cival, je to "naprosto prázdná, samoúčelná hovadina, jíž se nedostávají emoce ani psychologie postav." Já dodávám, že má slušnou kameru a hudbu, za což si ode mě zaslouží jednu hvězdičku. Cival tutéž "samoúčelnou hovadinu" odměnil třemi, což mě překvapuje víc, než pět hvězdiček od nadšeného žánrového fanouška...Celkový dojem 25 %. (16.02.2008)

Napadá mě několik důvodů, proč Quentin Taratnino točí tak skvělé filmy. Maminka mu v mládí brala hračky a nevařila teplé večeře, proto se dal na čtení komiksů a pojídal u toho hamburgry (Bůhví, co do toho vlastně dávají?! Z gutamátu sodného to asi nebude). Po kariéře úspěšného dítěte ho čekala ještě větší kariéra ve videopůjčovně, kde se chudák z nudy díval na všechny ty hodnotné hollywoodské (a bollywoodské) filmy. Protože mu došly videokazety a peníze na oblíbené hambáče, začal ze zoufalství sám točit filmy. Sice přesně vystihnul touhy a přání většinového diváka, umí je bezezbytku naplnit, předvádí dokonalé divadlo plné gegů, baví davy, ale já se s dovolením vrátím k evropské kinemtografii. (05.10.2015)