Réžia:
Ladislav SmoljakObsahy(1)
To, co se stalo s Cimrmanovou hrou Němý Bobeš, je výsledkem střetnutí dvou myšlenkových živlů: nezkrotného tvořivého pudu umělcova se stejně nezkrotným pudem malého českého samozásobitele. Zatím co na jedné straně vidíme obdivuhodné úsilí poznat a ztvárnit svět a dobrat se podstaty lidského konání, na druhé straně setkáváme se jen s přízemní snahou nasušit na zimu pár hub. V případě Němého Bobše ten malý, zapšklý svět Josefa Padevěta bohužel vítězí (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (169)
"Je to neposeda!" Bylo-li by vůbec možné cimrmanovy hry dělit do kategorií Hurych a synové, Parní Mlýny výborné, dobré a slabé, Němý Bobeš by, i přesto, že je to klasická smoljakovsko-svěrákovská sranda vaše značka/naše značka plná neuvěřitelných hlášek, byl někde uprostřed. Od Cimrmana prostě existují lepší, ale i horší hry. Strašně se mi líbil nápad proložit hru jako takovou semináři, již to působí dost humorně a cimrmanův divadelní retrospektivní úlet je fakt úžasný. Vyřizuje Štruncová. ()
Cimrmanův Tarzan v podobě mlčenlivého prosťáčka Bobše patří, pro většinovou masu, mezi ty méně známé kusy svébytného pražského divadla. A ačkoliv se zvolání jako například "Cos to udělal, Pepiku?" a nebo "Hoďte na něj deku" hojně citují, je dost možné, že mnozí by měli nemalý problém s jejich zařazením. Tím však nechci říci, že by Němý Bobeš patřil mezi ty méně významné......naopak, svou kvalitou patří k těm nejlepším. Svěrákovsko-Smoljakovská rekonstrukce dramatu zničeného v roce 1911 Josefem Padevětem má své kouzlo v odlišnosti od dalších cimrmanovských kousků, kterou je nerozdělení na dvě samostatné části (referát / hra). Další nespornou devízou je fakt, že televizní záznam z roku 1997 nedovoluje účinkovat některým z později angažovaných herců-neherců (Šimon, Reidinger), ale pouze starému dobrému obsazení. O osobitém humoru, který by se dal bez nadsázky častovat označením kulturní dědictví, se ani nemá cenu opětovně zmiňovat. Tady už není dále co psát.....klasik zůstane klasikem, klasika klasikou. Obsazení: Hajný, Wassermann, baron - Ladislav Smoljak / Lékař - Zdeněk Svěrák / Farář - Jan Hraběta Marta, hostinský, sluha / Bořivoj Penc / Bobeš - Genadij Rumlena / Papoušek - Michal Weigel ()
Mé první setkání s Němým Bobšem bylo celkem fajn, ale do úplné špičky Cimrmanovy tvorby bych tuto hru určitě nezařadil. Bylo zde pár opravdu povedených momentů - chytrých i vtipných, ale jako celek na mě hra příliš nezapůsobila. Děj byl celkem o ničem, seminář doprovázející hru průběžně patří k těm slabším. Samozřejmě spoustu toho zachránil inteligentní humor, jak je u Cimrmanových děl zvykem, ale na víc jak 3 hvězdičky mi to nestačí. (HD TVrip) ()
Tahle hra je pojata krapet odlisne. Pri seminari jednak prednasejici vzdy vyleze na jeviste sam, misto aby tam vsichni sedeli a navic to neni rozdeleny pulka seminar, pulka hra. Seminar se krome par odbocek totiz tyka ciste tyhle hry, takze si vzdy kousek poslechnem, pak se prehraje nejaka scenka a tak porad dokola az se nakonec slozi celej pribeh. Navic je tu jeste srovnavani s jinou verzi hry a skoky v case. Z hercu mi tentokrat nesed Borivoj Penc, takovej divnej dedek. Jinak ostatni jsou perfektni, tentokrat to hodne rozjizdi Smoljak a samozrejme Sverak. A Rumlena taky spatnej neni. Jeste stoji za zminku Hrabeta, kterej vzdy na chvily vyleze na podium a hodi nakou brutalni hlasku pri seminari. Neprislo mi to nejak slabsi, nez ostatni hry, jak tu par lidi tvrdi, takze opet 5*. ()
"Je na Malinách!" "Přiznej se Mikovče, že tys ji zabil?" "Je na malinách!" Cesta pana Faráře, doktora a Bobeše, zrestaurována z první stránky a ze slov základ státu a šestnácterák.Nejgeniálnější na celé hře je, mimo už samotného nápadu semináře a hry najednou, neustálé srovnávání naší verze s verzí dr. Fiedlera. "Kde máš Haničku?Brekekeke" ()
Galéria (7)
Zaujímavosti (10)
- Původně v přednášce o Cimrmanově dolu Marcela se řešilo, zda Jára Cimrman jako majitel dolu byl nebo nebyl kapitalista. Po roce 1989 byla pasáž ze hry vyřazena, protože už nevzbuzovala smích. (mnaucz)
- Genadij Rumlena (Bobeš) v jednom rozhovoru vzpomínal: „V této hře jsem, dá se říct, kariérně rostl. Začínal jsem jako starej Papoušek, pak jsem povýšil na Bobeše. A teď hraju dokonce pana doktora. Vejš už nic není.“ (halkovka)
- V dece, pod kterou je Papoušek, jsou díry, aby představitel Papouška trefil mimo scénu, když má „spadnout za scénou“. Díry tam však vždy nebyly. „To jsme ještě byli na Solidaritě a hrál tu roli Papouška Michal Weigel, syn Jaroslava Weigla. No a když měl jít za scénu, kde ‚jakoby‘ spadne, tak šel směrem k hledišti a spadnul na jednu divačku. Naštěstí se divačce ani Michalovi nic nestalo a publikum se mohlo zbláznit smíchy. Od té doby jsme tam udědaly díry, aby Papoušek trefil mimo scénu a nespadnul tam, kam nemá,“ vzpomíná Jan Kašpar. (mnaucz)
Reklama