Němý Bobeš aneb Český Tarzan

Ano, to je možné: ve stínu jakéhosi dobrodružného thrilleru sledujeme dosti zajimavej výpad pahrbku geniality všestranného vynálezce, všestranného světce, básníka, ale i vášnivého odpůrce neortodoxní lykantropie..., kdy vlastně dojde k letmému uždibnutí docela malinkatého kousku z řad tajemný sekty všehoschopných papoušků a její možná neplánované kompozice v poněkud rozmázlém odéru sušených hub - avšak není zde žádného divu, vyřizuje Štruncová :-D (25.06.2022)

„Dál, jen dál.“ Hra, kde základný problém tkvie v prízemnej snahe nasušiť huby – a tento problém spôsobí lavínu. „Říká se, že doušek vína dodá herci jistoty. Nevím. Pan Živný nebyl schopen udržeti své potácení v mezích jeviště. “Bezděky mi napadají verše našeho básníka Schillera v překladu vašeho básníka Vrchlického“. Za špionáž sú zodpovedné „babky – kořenářky“. Lopúch je dobrý jednak proti „Uhrům, tak i proti Rakušákům“. My, lékaři, tomu říkáme genitální meliorace!“ Perla za perlou. Zmenou je, že seminár sa strieda s jednotlivými obrazmi hry a vtipné, retrospektívne rozprávanie deja. (20.05.2020)

Opět zasloužené nejvyšší hodnocení, zde hlavně za osvěžující novinku v podobě spojení hry se seminářem, která dává prostor ke spoustě podařených vtípků. Vedle několika hlášek a plachého Bobeše jsou nezapomenutelná také srovnání scén této hry se scénami dr. Fiedlera, který Němého Bobeše naprosto špatně interpretoval a s rekonstrukcí se příliš nenamáhal :) (16.01.2007)

-„Ten chlapec je němý, vychovaly ho srny“ -„Inu, vysoká…“ Atypicky pojatá hra, která je zároveň dokumentací vlastní rekonstrukce. Struktura jejího vyprávění není nepodobná 21 gramům a podobným kouskům, roztomilé jsou mnohé flashbacky typu „maminka mi vždycky říkala…“ zatáhnutí opony, roztáhnutí opony - na jevišti stojí jiná postava, pravděpodobně maminka dotyčného, která pronese jedinou větu – zatáhnutí opony, roztáhnutí opony – původní scéna pokračuje tam, kde skončila. Zcela chybí úvodní přednáška, tou je v podstatě prostoupena celá hra. Potěší citace údajné dobové kritiky Jana Nerudy, potěší množství nezapomenutelných scének, např. z filmu Nejasná sezóna dobře známá se starým papouškem („A je po ptákách“). Němý Bobeš, stejně jako ostatní hry Cimrmanů, úmyslně připomíná amatérský počin a vlastně jím je a je to tak dobře. Takhle se sice můžeme domnívat, že verze profesora Fiedlera z Vídně byla nakonec přeci jen věrnější předloze, ale byla i vtipnější? Těžko. „Což je pár kilometrů – přesněji dva“ 80% (24.06.2007)

Snad všechno z plodného scénáristického pera dua Smoljak-Svěrák stalo se již, anebo se jenom stane, zlidověnou klasikou, která bude ještě velice dlouho, ne-li navždy (doufejme), parafrázovaná v slovním projevu nejedného fanouška DJC při pivku v hospodě, ale nejen tam.. Sám jsem, při svém vlastním výzkumu problematiky J.C. zjistil, že prakticky není životní situace, na kterou by nebylo možné aplikovat adekvátní výňatek z některého díla výšezmiňovaného tvůrčího dua parafrázující danou vzniklou situaci. Toto jenom dokazuje, že nejlepší hry píše sám život a že pánové Smoljak a Svěrák jsou jeho geniálními pozorovateli, kteří zvládají své životní zkušenosti bezbolestně, citlivo a s jakýmsi laskavým humorem přenést do svých krásných a vtipných her. Děkuji Vám, pánové.. Avšak bavíme li se o hodnocení jednotlivých snímků, kde ne každá hra splnila mé očekávání, tady dle mého názoru saháme k metám nejvyšším, jelikož osobně považuji hru Němý Bobeš za další z vrcholů jejich tvůrčích dovedností a na pomyslném piedestálu zastává tato hra stupínek jenom o tři nižší, než nejvyšší.. (07.08.2006)