Ja, Daniel Blake

"Pokud chcete zemřít hrdinskou smrtí, stiskněte nulu". Ostatně vám nic jiného nezbývá, protože všichni operátoři jsou zaneprázdnění. Před padesáti lety to byl Billy ("Kes"), dnes Daniel; Ken Loach stárne, ale sociální problémy přetrvávají. Ze sociálního státu se stává neosobní sociální monstrum. Možná je třeba se spíš divit, že se v multi-(ne)kulti Londýně s Danielem vůbec někdo bavil. (12.05.2020)

Loach chtel poukazat na byrokraticky system socialnich sluzeb ve sve zemi, coz se mu zdarne povedlo. Ac jsem tam nikdy nebyl, film pusobi dost autenticky, mozna i diky temer neznamym hercum. Ma to ponurou atmosferu, s hlavnim hrdinou lze soucitit, me to presto nijak zvlast neoslovilo. I pres pro me zajimavy namet. (07.01.2018)

Z traileru to vypadalo na solidní drama, jenže film si díky necharismatickému obsazení a nepřirozeným střihům nedokáže vybudovat takovou atmosféru, na jakou by rozhodně mohl mít. Stále to ale mohl zachránit výborný příběh, troufám si tvrdit, že hlavně díky němu snímek vyhrál v Cannes, jenže z mého pohledu konec filmu uškodil a celkem vyšuměl do prázdna. Věřím, že kdyby se snímek zabýval hlavním problémem kreténských daňových zaměstnanců, tak by to mohlo být rozhodně lepší, než neustálé utíkání do vedlejších dějových linií (černošký prodejce a manželka). Dost fajn by bylo, kdyby to Dan dal dohromady s Chinou, takovou nekonvenční podívanou, ještě třeba okořeněnou humorem z šálku Nedotknutelných bych si užil. (02.03.2017)

Tak na pracáku v UK to je teda asi slušnej bizár. Ani se nedivim, že někdo radši dělá kurvu, než se tam plazit před úředníkama po zemi a prosit o podporu. Jinak toto je moje druhý setkání s režisérem Loachem a opět mě to bavilo. Akorát mi připadá, že v těch jeho filmech jsou třeba sice jiný postavy a jinej příběh, ale v podstatě je to jak přes kopírák. Hodnotim to stejně jako Pardon, nezastihli jsme vás. (29.12.2021)

Zprvu jeden z nejsilnějších Loachových filmů. Osmdesátiletý klasik britského levicového filmu režíruje s obdivuhodnou přesností a úsporností, byť se může zdát, že se především snaží nepřekážet hercům v práci. Protagonistův příběh pozvolna propojuje s osudy vedlejších postav (Katie, Chino) a nenápadně tak upozorňuje, jak důležití pro scelení komunity jsou lidé typu Daniela Blakea, kteří nežijí výhradně sami pro sebe. Kamera občas jakoby mimoděk zabírá anonymní čekající na úřadu, jež se ocitli v podobné situaci jako Blake, čímž je po vzoru neorealistických filmů poukazováno na rozšířenost zkoumané problematiky. Také výběr prostředí ve větším (Newcastle) i v menším měřítku (Blake stojící kontrastně před výlohou obchodu s luxusním zbožím) prozrazuje režisérskou citlivost a talent pro sdělování významů mírnou oklikou. Filmu přes trudné téma zpočátku hodně pomáhá humor. Dave Johns, živící se jinak jako stand-up komik, má přesný komediální timing a klidně bych hodinu a půl poslouchal jenom jeho stále bezradnější komunikaci s roboticky uvažujícími úředníky. Jenomže s tím, jak Blakea opouští humor, také Loach ztrácí odstup a začíná situace hnát do krajnosti. Nepochybuji, že přitom vycházel z výzkumu přímo v terénu a z rozhovorů s lidmi bez práce, ale v takto koncentrované podobě je toho neštěstí a zoufalého chování naráz nepřirozeně moc (mrznoucí děti, potravinová banka, Ivan, sprejování, poslední scéna). Snaha podpořit tezi, že byrokracie škodí duševnímu i fyzickému zdraví, postupně dostává přednost před vnímavosti vůči postavám a film se ve svém útoku na systém stává zbytečně doslovným. Najednou je příliš patrné, oč režisérovi jde a tím hůř se to přijímá. Z nedávných dramat o odlidštěném a odlidšťujícím kapitalismu tak pro mne Daniel Blake přes všechny své kvality zůstává o několik kroků za brutálně strohým Zákonem trhu, případně lépe vystavěnými Dvěma dny a jednou nocí. 70% (09.10.2016)