Oči pro pláč

Dneska je tenhle film zajímavej spíš z historickýho hlediska. Poměrně dost se tam rozebírá, jak to v tom socialistickym ráji bylo s bytama. Když chcete bydlet ve velkym domě nebo bytě, musíte mít u sebe přihlášenou tetičku, jinak vám to neprojde. Potom je ve filmu taky oblíbenej motiv tý doby. Nepoctivej prodavač ovoce a zeleniny, kterej ale nakonec dopadne špatně. Toho poměrně slušně zahrál Schánilec v jedný z mála jeho větších rolí. Lehce úsměvná je v celý týhle komedii snad jenom scénka, kdy jde Skopal před interupční komisi. Další taková dnes už téměř zapomenutá bizarní záležitost. Jinak na celym filmu se mi asi nejvíc líbila projížďka Prahou na úplnym začátku. Zajímavý bylo, že taxikáře hrál Karel Bělohradský, ale předaboval ho Mirko Musil, což působilo hodně divně. Co k tomu tvůrce vedlo, opravdu nechápu. Vůbec se nedivim, že tahle "komedie" zmizela někde v propadlišti dějin. (14.07.2012)

Námět tohoto snímku je údajně zpracovaný z ´Bakalářské´ povídky a tak je tím vysvětleno, proč je ten příběh v celovečerní stopáži tak neuvěřitelně chudý. Hlavní role pro Stellu Zázvorkovou neměla v podstatě co přinést. Děj když se rozdělí na dvě poloviny, tak každá ta polovina přináší to samé. Nabídka honosné vily o kterou projeví zájem dvě rodiny, aby nakonec byla na poslední chvíli zrušena. Takováto realizace komunální satiry o vypočítavé ženě, zlodějském zelináři a početné rodině bohužel trpí přemírou nudy a naprosté nezáživnosti. Ční sice z toho určitá moralita, kdy vdova zneužívá zájemce k údržbě domu i k uspokojování vlastních nadstandardních potřeb, aby ji nakonec zůstaly oči jen pro pláč, ale v takovémto podání se celý koncept naprosto ztrácí. Oddechový film? Vtom to případě bohužel až moc. (21.10.2017)

Nadměrné metry, pořadníky, komise pro potraty... Hnus a (ne)chtěná sebekritika minulého režimu. Jasně, že je Stella Zázvorková mrcha (tady), ale rozhodně to není tím, že vlastní nadměrečnou nemovitost, ale tím, že mrchy jsou prostě v každém zřízení. Cyklická pointa jen potvrzuje, jak je sledování tohoto filmu zbytečné... (02.02.2017)

Film není zdaleka tak špatný, jak se o něm píše - k mému překvapení - v obsahu. Naopak se mi líbilo, což není u českých filmů až tak časté, jak je výstižně charakterizována hlavní postava, s kterýmžto typem člověka se musí dříve či později setkat každý člověk, který usiluje o něco, ale brání mu v tom právě nerozhodnost a mynýry takové osoby. Zde jde ale o problém samoty, kterou hlavní hrdinka překonává neustálým pokusem prodat dům, ale hlavně díky tomu poutá pozornost jiných, o což jí jde a díky čemuž má její život náplň. Zdá se, že většina uživatelů hodnotila pouze podle obsahu, který je přiložený a který vůbec nepochopil podstatu filmu. (27.09.2010)

Mě napadá jediná věc – že snad tehdy na Barrandově musely existovat nějaký plány, kolik se v daném roce musí natočit filmů určitého žánru. Ovšem název Oči pro pláč neskutečně konvenuje s celkovým efektem filmu. Jestliže jsem se u komedie ani jednou ani neusmál, tak asi bude něco špatně. Přiblblá a pro děj naprosto nepodstatná honička zloděje se zadýchanou Dagmar Veškrnovou, zoufalý pokus o vtipný monolog Svatopluka Skopala u potratové komise, to vše překryto nudnými vstupy Stelly Zázvorkové, které nezachrání ani občasná přítomnost Vlastimila Brodského. A aby toho nebylo málo, máme tu ještě položku k uzoufání uspávající hudby (Felix Slováček). Jestliže se například dvěma Jiřinám v šedesáti a více letech před kamerou docela dobře dařilo, Stelle Zázvorkové v tomto ohledu zůstaly oči pro pláč. (03.06.2012)