Případ Kettering

Přirovnání k Městečku Twin Peaks je podle mě hodně přehnané, byť má Případ Kettering něco do sebe. Jeho největší devizou je jednoznačně atmosféra. Ta je v duchu libivého nadpřirozena, které se drží po celou délku příběhu. Navíc prostředí Tasmánie je dostatečně exotické a tak se tu snoubí příroda podobná evropskému severu, ale s jistou příměsí něčeho nenapodobitelného a tak v tomto případě jedinečného. Horší je to ale s příběhem. Řekl bych, že atmosféra vyhrála nad obsahem. Gazela Elizabeth Debicki tu poletuje jak poletucha a montuje se do věcí, do kterých by jí mohlo být putna. Jenže v tomto kontextu probíhá celý příběh. Závěr pak dokonal celý ten námět, který působí mysteriózně, ale konečným uzavřením je spíš k smíchu. U takových námětů je to vždycky těžké a málokdy se povedou se vším všudy. (24.02.2020)

Atmosféricky je to takřka na jedničku, větší výtky nemám ani k hercům (Elizabeth Debicki je na cestě do mé topky) a ta hra na nejistotu, kdy si divák prakticky po celou dobu láme hlavu s tím, jestli má zápletka přirozené nebo nadpřirozené vysvětlení, ta mě bavila taky. Ale marná sláva těch osm dílů je moc. Jako čtyřdílná minisérie, do které se to dalo celé v pohodě nacpat, ta by nedala vydechnout, ale takhle byl děj zbytečně rozvleklý, na moje gusto tu bylo moc zbytečných postav a s halucinacemi se mohli tvůrci taky trochu krotit. Navíc konec, který toho moc neřekne, spíš naštve. Kouknout se na to dá, ale tady vidím hodně promarněného potenciálu. 55% (21.08.2016)

Tak jsem se konečně dočkal po dlouhé době nějakého mysteriózního seriálu, který mě zaujal, držel v napětí a mystice po celých osm dílů a měl konec, a ten konec mě dokonce vyloženě nenaštval. Co se teda posledního dílu týče, chápu že hodně lidí bude zklamaných, jelikož tam není přímo řečeno, co se dělo, co se stalo a jak to vše bylo, ale máme tady indicie a klíče a když si dáte vše dohromady, tak to pochopíte. Akorát je třeba nad tím koncem ještě prostě popřemýšlet. Ale upřímně, tady někdo ten seriál měl namyšlený hodně dopředu, jelikož propojit veškerou tu mystiku tak, aby na konci dávala smysl, to teď klobouk dolů, tohle dokáže málokdo. Vyvíjí se to taky perfektně - jako, nějaký ten slabý díl tam je, ale nevadí to, ostatní to vynahradí. Celý seriál provází hodně temná atmosféra, nejasno, mráz nahánějící momenty a všechno to kupodivu skvěle fungovalo! Dokonce mě překvapuje, že vlastně celý seriál máme klíče k odpovědi, akorát hodně nejasné, v poslední epizodě však už jasnější, stačí si to jenom pospojovat dohromady, což může být i složité. Ale nakonec těch 5* musím dát, funguje to skvěle. Něco podobného jsem zažil pár let zpátky u seriálu Město ztracených. Ale sám teď přesně nevím, který byl lepší. Ten lepší bude v mojí topce, ale který to je, mi ukáže čas. A to jsem na tenhle seriál narazil úplnou náhodou v domnění, že to je nějaká obyčejná kriminálka, zaujalo mě ale prostředí Tasmánie, tak jsem tomu chtěl dát aspoň šanci. No, a jak to dopadlo. 5* (25.08.2018)

Je to takový zvláštní seriál. Snaží se být temný a postupně dávkovat tajemno a záhadno a to celé v opravdu parádním prostředí a s fajn hudbou. Často spíše jen ale zbytečně natahuje. Jako Anna je fajn a člověk může opravdu dlouho přemýšlet, jestli jsou v tom emzáci nebo nějaká konspirace, kdo je blázen, kdo nemocnej, kdo prostě jen magor a kdo zmetek. A co ten magor v lese a obří hmyzy. Tak už to pak člověk nějak přežije, aby teda alespoň zjistil, jak to dopadne a to mu finále první řady zrovna nevyjasní, potažmo finále signalizuje, že děj druhé řady půjde možná trochu divným směrem. (21.08.2016)

"Někdy umřeme, protože umíráme..." Tahle mysteriózní kriminální sci-fi série na mne působila jako z pera Stephana Kinga, oproti němuž se ale neřešily moc charaktery postav a vysvětlování bylo velice postupné a ne moc úplné. Ale ta postupnost, kdy jsem nevěděl, co v dalších minutách či dílech přijde, mne držela ve vzrůstajícím napětí, a proto hodnotím tento seriál nadstandardně. (04.09.2018)