Dva z onoho světa

Horší dvakrát Oldřich, než Oldřich dvakrát v montérkách. V tradici Nového divadla Oldřicha Nového a při vědomí jeho práce s hudebními žánry v 50. letech, by se mohlo zdát, že Dva z onoho světa jsou šťastným návratem Oldřicha Nového nejen k hudební komedii, ale i k oblíbené komedii záměn, žánru, který pomáhal celý život kultivovat a propagovat. Ale namísto toho se setkáváme s referáty o socialistké morálce, nesmyslně budouvanou láskou mezi bratrancem a sestřenicí (v podání nevšedně špatného Třísky a Čočkové) a s Novým v trapně agresivní poloze, který neváhá v dvojnické úloze soupeřit sám se sebou. Jistě, tehdejší mladá generace se hlásila o slovo už nějaký ten pátek a nebylo možné ji ignorovat, ale zároveň nebyla v takové kondici a neměla takové představitele, aby jí bylo možné zcela ustupovat. Ano, už i tady se zpívá v naivních moderních písničkách o Gině Lollobrigidě a během pár měsíců přichází do kin další hudební komedie o mladých a pro mladé, která koketuje s muzikálem, Prosím, nebudit!, takže cesta ke Starcům a Klarinetům byla nezvratná. Ale za jakou cenu? Za cenu frází a kašírovaných představ o tom, jak je mladým nutné vyhovět všemi prostředky. (04.03.2009)

Jakási divná agitka z 60.let. Ve filmu zazní třeba věta " Na západě by se divili, že si ředitel školy musí přivydělávat s motykou" divím se , že tohle prošlo, stejně jako udělat hlavního hrdinu jako američana co se sem vrací i se synem. a svému bratru dvojčeti pěkně zavaří a vzájemně si vymění role. Do toho ona západní hudba, které holduje naše pokroková mládež. Když vezmeme v potaz nevýrazné herecké výkony, tak zazmínku stojí jen role dcery v podání pěkné Helgy Čočkové. Film je jinak nezajímavý a nepřesvědčivý. (25.01.2010)

Je to taková milá, místy poměrně dost vtipná věcička, u které stojí za zmínku báječná hudba a Oldřich Nový v dvojroli, jedenkrát jako sucharský profesor vážné hudby a po druhé jako volnomyšlenkářský Čechoameričan a džezmen. Ten střet a záměna dvojčat mě bavila a nejvíc se mi líbila teta s trumpetou.. Brigádu socialistické vlasti rychle vytěsním, doufám, a snad zapomenu i na to, že jsem viděla pana Nového s krumpáčem, brr.. (23.12.2020)

I filmové agitky si prošly vývojem. 1)  Film má všechny znaky typické pro budovatelské období. Ale ještě je tu cosi navíc. Lehce kritické náznaky, že se společností zase není všechno tak úplně v pořádku, jsou nepřehlédnutelné. Ovšem především je film agitka, čím blíže konci, tím více agituje. Pomýlené "děti" (studenti 4.C před maturitou) seznají, že Chopin budovatel je vlastně jejich člověk. A i jeho americký bratr se synem se jistě v nové republice uplatní. Do Ameriky se už nevrátíš. Dostuduješ u nás. Je to tady zadarmo. Svatá prostoto!_____ 2)  Po svižném začátku se všechno silně zpomalí a objeví se nuda._____ 3)  Zajímavý je posun od budovatelských a folklórních songů ke klasické hudbě a dixielandu._____ 4)  Společenské postavení učitele hudební výchovy je samo o sobě absurdní. Tento předmět patřil mezi tzv. výchovy (hudební, tělesná, výtvarná). Vzpomínám si, že ti úplní hudební mameluci dostávali na vysvědčení trojku (pokud hrozilo vyznamenání, tak jen dvojku). Podobné to bylo i v kreslení či tělocviku. Zmíněné předměty vnímali i učitelé jako oddechové. Představa, že by se učitel hudební výchovy na gymnasiu (tehdy dvanáctiletce) těšil podobnému respektu, je jen filmovou licencí._____ 5)  63letý Oldřich Nový (dvojrole bratrů), 42letá Dana Medřická (žena profesora hudby), 26letý Jan Tříska (Američanův syn Robert), kterému to velmi slušelo, 40letý Miloš Kopecký (psychiatr) či 40letá Stella Zázvorková (průvodčí) jsou ti, kterým film vděčí za svou popularitu i dnes. A samozřejmě scenáristovi 37letému Vratislavu Blažkovi, který si zde ostřil pero pro budoucí díla._____ 6)  Film nabízí spousty dobových reálií z Prahy. Vedle notoricky známých záběrů z Václavského náměstí stojí za zmínku recepce hotelu Jalta, lékárna u Černého orla na Malostranském náměstí, terasa Strahovského kláštera, Letenské sady s pečlivě vyzmizíkovaným Stalinem a další._____ 7)  Zvláštní uznání si zaslouží surrealistické okamžiky: Oldřich Nový s krumpáčem na brigádě, Jan Tříska jako návštěvník z Ameriky či "zásah" příslušníka SNB na Václavském náměstí. Inu, když má někdo tetu, která troubí trumpetu..._____ 8)  Výstižný koment: Marthos***, tomtomtoma**, Přemek**. (28.07.2021)

Hodnocení, vnímající tento svěží autorský film Vratislava Blažka a Oldřicha Nového spíše negativně, nejsou tak úplně objektivní. Konfrontace dvou odlišných světů, životních stylů i společenského statusu obou bratrů nabízí poměrně odvážné řešení. Kritický osten se nemilosrdně zabodává do průměrného života pražského profesora vážné hudby, ztrácejícího čas nesmyslnými brigádami a schůzemi, ale nijak neglorifikuje ani rozevlátou bezstarostnost amerického emigranta, vracejícího ovšem poněkud zahořklému dvojčeti elán a trochu jiný pohled na život mladých. Přístup k mladé generaci, k jejich názorům, k hudbě, která je oslovovala a díky které získávali alespoň minimální pocit svobodného nadechnutí, by rozhodně neměl být zatracován či zesměšňován. Zvolna stárnoucímu Oldřichu Novému, filmovými režiséry neprávem přehlíženému, se zde nabízela velká příležitost, kdy se mohl opět s potěšením vrátit ke své kristianovské identitě, což se daří zejména v pointách záměn obou hrdinů. Stranou by ovšem neměla zůstávat ani plejáda předních zástupců Thálie ve vedlejších i epizodních rolích (Tříska, Medřická, Deyl, Kopecký, Zázvorková, režisér Wasserman). Dokonalým či snad nadčasovým vnímat tento film jistě nelze, uchoval si však určitou mladickou svěžest a tu a tam jím zablýskne perlivý humor. Stále je to ale film, který stojí a padá s velikostí Oldřicha Nového. (25.01.2010)