Dva z onoho světa

Pro Nového a Třísku mám slabost a líbila se mi Helga Čočková, jíž jsem během filmu nemohla přijít na jméno, až jsem se sem musela jít podívat, která že holka to hrála Alenku. Daly se i některý písničky a zajímavý byly záběry Prahy za doby socialismu. Vzhledem k výšeřečenému jsem se rozhodla udělit rovnou polovinu z celkového maximálně možného počtu hvězdiček. (25.11.2012)

Tak především: název téhle veselohry budí falešnou představu, že půjde o duchařskou historku nebo něco podobně fantastického (tomu napovídá i výskyt dvou Oldřichů Nových na fotkách). Oním světem není míněn svět astrální, nýbrž imperialistický a těmi dvěma nikoli Nový v dvojroli, ale jen ten americký a jeho syn Jan Tříska. Vratislav Blažek, nejplodnější autor tzv. pozitivní či komunální satiry, měl dva cíle: poskytnout svému oblíbenému komikovi v rámc možností trochu dstojnou příležitost v socialistické kinematografii (předtím se o to rozpačitě pokusil už Hudbou z Marsu, potom o poznání líp ve Světácích) a pak si taky do našeho "lidově demokratického zřízení" šťouchnout. Takže zápletka se točí kolem dvou bratrů, z nichž jeden je zatrpklý sešlý Čech a druhý pozitivní, čiperný Američan. Vymění si role a Amík ukáže Čechovi, že nemá tak rezignovaně podléhat systému. To všechno je přepečlivě zamaskováno několika brigádami a všeobecným pozitivnem, ale někde úplně vespod to je a je to aspoň trochu znát. Líbí se mi scéna, kdy americký Nový vejde do třídy svého bratra, studenti nic netuší, on si je vychutnává a k jejich údivu zapěje swingový song o tetě, co hrávala na trumpetu. :-) Pěkný moment, Nový má jiskřičky v očích... 30% (26.01.2006)

I filmové agitky si prošly vývojem. 1)  Film má všechny znaky typické pro budovatelské období. Ale ještě je tu cosi navíc. Lehce kritické náznaky, že se společností zase není všechno tak úplně v pořádku, jsou nepřehlédnutelné. Ovšem především je film agitka, čím blíže konci, tím více agituje. Pomýlené "děti" (studenti 4.C před maturitou) seznají, že Chopin budovatel je vlastně jejich člověk. A i jeho americký bratr se synem se jistě v nové republice uplatní. Do Ameriky se už nevrátíš. Dostuduješ u nás. Je to tady zadarmo. Svatá prostoto!_____ 2)  Po svižném začátku se všechno silně zpomalí a objeví se nuda._____ 3)  Zajímavý je posun od budovatelských a folklórních songů ke klasické hudbě a dixielandu._____ 4)  Společenské postavení učitele hudební výchovy je samo o sobě absurdní. Tento předmět patřil mezi tzv. výchovy (hudební, tělesná, výtvarná). Vzpomínám si, že ti úplní hudební mameluci dostávali na vysvědčení trojku (pokud hrozilo vyznamenání, tak jen dvojku). Podobné to bylo i v kreslení či tělocviku. Zmíněné předměty vnímali i učitelé jako oddechové. Představa, že by se učitel hudební výchovy na gymnasiu (tehdy dvanáctiletce) těšil podobnému respektu, je jen filmovou licencí._____ 5)  63letý Oldřich Nový (dvojrole bratrů), 42letá Dana Medřická (žena profesora hudby), 26letý Jan Tříska (Američanův syn Robert), kterému to velmi slušelo, 40letý Miloš Kopecký (psychiatr) či 40letá Stella Zázvorková (průvodčí) jsou ti, kterým film vděčí za svou popularitu i dnes. A samozřejmě scenáristovi 37letému Vratislavu Blažkovi, který si zde ostřil pero pro budoucí díla._____ 6)  Film nabízí spousty dobových reálií z Prahy. Vedle notoricky známých záběrů z Václavského náměstí stojí za zmínku recepce hotelu Jalta, lékárna u Černého orla na Malostranském náměstí, terasa Strahovského kláštera, Letenské sady s pečlivě vyzmizíkovaným Stalinem a další._____ 7)  Zvláštní uznání si zaslouží surrealistické okamžiky: Oldřich Nový s krumpáčem na brigádě, Jan Tříska jako návštěvník z Ameriky či "zásah" příslušníka SNB na Václavském náměstí. Inu, když má někdo tetu, která troubí trumpetu..._____ 8)  Výstižný koment: Marthos***, tomtomtoma**, Přemek**. (28.07.2021)

Hodnocení, vnímající tento svěží autorský film Vratislava Blažka a Oldřicha Nového spíše negativně, nejsou tak úplně objektivní. Konfrontace dvou odlišných světů, životních stylů i společenského statusu obou bratrů nabízí poměrně odvážné řešení. Kritický osten se nemilosrdně zabodává do průměrného života pražského profesora vážné hudby, ztrácejícího čas nesmyslnými brigádami a schůzemi, ale nijak neglorifikuje ani rozevlátou bezstarostnost amerického emigranta, vracejícího ovšem poněkud zahořklému dvojčeti elán a trochu jiný pohled na život mladých. Přístup k mladé generaci, k jejich názorům, k hudbě, která je oslovovala a díky které získávali alespoň minimální pocit svobodného nadechnutí, by rozhodně neměl být zatracován či zesměšňován. Zvolna stárnoucímu Oldřichu Novému, filmovými režiséry neprávem přehlíženému, se zde nabízela velká příležitost, kdy se mohl opět s potěšením vrátit ke své kristianovské identitě, což se daří zejména v pointách záměn obou hrdinů. Stranou by ovšem neměla zůstávat ani plejáda předních zástupců Thálie ve vedlejších i epizodních rolích (Tříska, Medřická, Deyl, Kopecký, Zázvorková, režisér Wasserman). Dokonalým či snad nadčasovým vnímat tento film jistě nelze, uchoval si však určitou mladickou svěžest a tu a tam jím zablýskne perlivý humor. Stále je to ale film, který stojí a padá s velikostí Oldřicha Nového. (25.01.2010)

Překvapivě svěží, byť budovatelsko-kritická komedie Miloše Makovce z roku 1962. V hlavní dvojroli bratrů muzikantů Petra (navrátilého čecho-amerického jazzmana) a Pavla (straně věrného přísného profesora hudby "Šopéna") ve filmu po létech zazářil Oldřich Nový, pozornost upoutají i má oblíbená Dana Medřická, Jan Tříska coby mladičký Čechoameričan (snad osud?), nebo Miloš Kopecký v epizodní roli psychiatra šité na tělo. Filmem zatím nesměle zní mládí, jazz a náznaky kritiky období 60. let, i když kvůli nevyrovnanému scénáři kvalit Kristiana ani Starců na chmelu snímek rozhodně nedosáhl. Ale i občasné povedené scénky (jazz ve třídě, houpačky, nepolíbení manželky, psychiatr) mohou vyvolat pohodu v duši. Ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=4gH5b_EBnEQ (24.08.2014)