Člověk není sám

Dílo, které je vždy stěžejním bodem jakékoliv festivalové přehlídky československé normalizační kinematografie. Ač má „Člověk není sám“ tendenci hrát si na neškodnou a řemeslně slušně zvládnutou kriminálku, jednak toto není pravda a jednak jde o film velmi nebezpečný. Zcela totiž ve smyslu dneška legalizuje práci StB a tuto činnost vědomě polidšťuje. V tomto případě totiž staví příslušníka StB do role spasitele údajně politicky nevyzrálého výzkumného pracovníka, vše se odehrává s nepřesvědčivým šarmem, vtipem a bodrostí. Klíčovou roli v tomto záchranném procesu sehrává až nelidský kladná předsedkyně ZO KSČ v podání nikoho jiného než Jiřky Švorcové. Zvláště úsměvná je z dnešního pohledu její filmová stížnost, že ostatní kolegy všichni oslovují titulem a vykáním, jen jí křestním jménem. Je se čemu divit, bere tuto ženu někdo ještě dneska vážně? Režisér Josef Mach byl jedním z těch, kteří byli v 60. letech uklizeni do pozadí mnohem schopnějšími autory, avšak v 70. letech navázali na svou tvorbu z let padesátých, kde mu lze toliko přiznat jako polehčující okolnost, že filmy „Vzbouření na vsi“ (1949), „Rodinné trampoty oficiála Tříšky“ (1949) nebo „Akce B“ (1951) nepatřily mezi ty alarmující zástupce prvního období temna v československé kinematografii. (23.11.2012)

Režisér Josef Mach byl podle mě vynikající profesionál, hlavně proto, jak se dokázal pohybovat skrze žánry. V jeho filmografii najdeme velmi dobré filmy, průměrné i vyslovený odpad, mezi který musím bohužel zařadit tuto těžce prorežimní normalizační agitku se špionážní zápletkou. Nezachránili ji ani Sovák s Libíčkem či Šmeralem. Záhadou je mi obsazení hlavní role brněnským hercem Zdeňkem Kampfem, který je v tomto filmu přímo tragický... (08.08.2008)

Soudruzi přešli na vyšší level. Tady už pomateného občánka poučuje samotná STB v čele s Jiřím Sovákem. Film nabízí nepřehledný děj, ve kterém moudrá státní policie společně s velkou komunistkou vědeckého ústavu pomáhá ze šikmé plochy člověku, který by se na ni nikdy nedostal, nebýt našich soudruhů. Strhující rudý příběh kolorují brilantní herecké výkony Zdeňka Kampfa a Vladimíra Šmerala, kteří svým uměním zřejmě demonstrovali svůj nesouhlas s dílem... Jasný odpad a kopanec do prdele nebožtíka Sováka. (18.12.2009)

Nepěkný komunistický výukový film o tom, že donášet a bonzovat je správné. Snaha vylíčit StB jako užitečnou organizaci, kde jsou dobří pracovití lidé je nechutná záležitost. Zejména plukovník a poskok majora Jirky Sováka je odporně slizký. Zdeněk Kampf nehraje zbabělého inženýra moc dobře. Jiřinka Švorcová opět přehrává, jak je jejím dobrým zvykem. Celkově je to pozoruhodný paskvil. (18.12.2009)

Dá se s přehledem souhlasit s většinou místních komentářů. Film je totiž opravdu plný různých jak přiběhových tak dialogových nesmyslů. Ne nesmyslů logických, ale spíše morálních či přímo bytostních. Snímek není ničím jiným než reklamním produktem tehdejší vládnoucí strany. Režim v něm propaguje sám sebe, pomocí slabého a vykonstruovaného děje. Tvůrci vybrali do vymyšlených postav herce známé i neznámé a pokud se na jejich výkony podívám nezaujatým okem, u nikoho z nich nikde nenacházím žádný přesvědčivý, natož pak výborný přednes. Až u srdce bolí, při pohledu na některé přední české herce, jak se doslova před kamerou ponižují svým nic říkajícím projevem. Samotná pointa děje budí svou naivitou útrpný úsměv na rtech a nedokázal ve mě vzbudit ani ten falešný pocit nostalgie. Nestačím se kolikrát divit co jsme v minulosti všechno stihli natočit a co mě televizní stanice ještě v budoucnu z našeho archívu dokážou představit. (11.01.2010)