Réžia:
Dušan KleinKamera:
Peter BeňaHudba:
Emil ViklickýHrajú:
Lucie Vondráčková, Vladimír Dlouhý, Ilona Svobodová, Vladimír Škultéty, Ondřej Pavelka, Taťjana Medvecká, Blanka Bohdanová, Milena Steinmasslová, Oldřich Vlach, Michaela Maurerová, Oldřich Velen (viac)Obsahy(1)
V románu Ta třetí jde o niterné drama Jiřího Mánka, čtyřicetiletého pokladního v Živnostenské bance, který má umělecké nadání, vlohy hudební i malířské. Po zkušenostech z bojišť první světové války si zvolil zaměstnání, které ho velmi dobře zajišťuje existenčně, ale neuspokojuje ho v jeho ambicích. Žije osaměle s matkou, dobře si rozumí s bratrem Teodorem, s kterým ho spojuje láska k hudbě. Vzruch do Jiřího života vnese náhodné seznámení s mladou atraktivní dívkou Adélou, se kterou si, aspoň v počátku, připadá uvolněný a jakoby omládlý. Adéla je otevřená a přímá, až někdy netaktní a provokativní. Její vyzývavost a Jiřího přecitlivělost jsou stále silnějším zdrojem konfliktů, které vrcholí ve chvíli, kdy se Adélina bezděčná koketérie stává příčinou pokusu o sebevraždu Jiřího synovce. Problematický vztah s Adélou se ještě zkomplikuje, když do Jiřího života vstoupí bývalá kamarádka z dětství Milena. Jiří bezvýchodnost nedokáže vyřešit jinak než únikem ze života. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (44)
Včerejší noční překvapení. Vzpomínka na Dušana Kleina, kterou jsem nikdy před tím neviděl. Moc hezký tragikomický příběh s překvapivě dobrou Lucií Vondráčkovou a tradičně dobrým Vladimírem Dlouhým. Můj strýc Karel kdysi "po našymu" říkal. "Ja, baby"!!! Jakmile muž přestane uvažovat mozkem, ale tím co má mezi nohama, je zle! ()
Dlouhý s Vondráčkovu v tomhle televizním filmu předvedou Havlíčkovu novelu na takové úrovni, za kterou se často marně vydávám do kina. Zejména Vondráčková mě překvapila tím, jak svou cukrářku podala (ty očí v závěru..). U Dlouhého a Pavelky jsem tak překvapen nebyl, ti mě už přece jen potěšili mnohokrát. Klein trefil přesně tu pravou atmosféru, příběh vypráví pomalu a klidně, tak jak si předloha žádá, dobře vybraná je i Viklického hudba. Jedna z malých náplastí na televizní poplatky.. ()
"Dej pozor, aby ti na podzim ta tvoje vlaštovka neuletěla," radí matka v podání Blanky Bohdanové svému synu, čtyřicátníku Jiřímu Mánkovi, kterého zcela excelentně ztvárnil Vladimír Dlouhý. Jiří si postupně uvědomuje, že ve svém věku již nestačí na svou až přes příliš přímočarou mladičkou přítelkyni Adu, se kterou musí být člověk "furt ve střehu" a kterou "čím více poznává, tím více se od ní vzdaluje". Rozčiluje ho přitom svými řečmi o tom, že "aspoň budeš vždy vědět, jak na tom jsme." Rád by proto zakotvil v klidném přístavu, který by pro něj mohla představovat jeho kamarádka z dětství Milena, která je přesným opakem Ady. Přesto je její krása nakonec silnější než jakékoliv racionální úvahy... A Ada? Ta se poprvé za dobu jejich společného vztahu nezachová podle toho, co o sobě až dosud tvrdila. A tragédie je na světě... Přiznám se, že i já jsem podlehl kouzlu Ady v podání Lucie Vondráčkové, která se své role zhostila bravurně. Občas si říkám, proč ona si svou reputaci v posledních letech zkazila filmy jako Babovřesky apod. Přitom zde hraje naprosto věrohodně. Možná je to i zásluhou Dušana Kleina, který taky má za sebou řadu spíše lehčích filmů, ale tohle se mu vážně povedlo. ()
(4x) Dokonalá televizní záležitost, s výborně vystavěnou atmosférou, skvěle zahraná, s postavami sošně vytesanými. Obávám se, že po tomhle skvostném zážitku skoupím celého Havlíčka a nikdy nebudu mít odvahu poměřit se starší adaptací, která je už od pohledu cele pomýlená. "I Can't Give You Anything But Love..." ()
Navenek nenápadná televizní retroinscenace, která přesně zachytila a převedla svou literární předlohu do digitální podoby (připomíná značně SATURNINA nebo Škvoreckého adaptace). Kultivovaný naturalismus, který byl vůdčí metodou Jaroslava Havlíčka, v Kleinově režii zůstává zachován; Vondráčkové Adéla osciluje mezi dívčím věkem a rodícím se vampýrem, až nečekaně velkou vnitřní nerovnováhu v sobě skrývá Dlouhého legionář. Ostatní postavy jsou více načrtnuty než vykresleny snad s výjimkou Mileny Ilony Svobodové, jejíž kultivovaný herecký projev se má oč opřít. V kontextu devadesátých let se jedná o nadprůměrné a zdařilé dílo, které se dokázalo vyrovnat důstojně i s postižením prvorepublikové atmosféry, v níž se náš tragický příběh odehrál. ()
Reklama