Scenár:
Alena ČinčerováHrajú:
František Kinský (sprievodca), Zdeněk Sternberg, Karel Schwarzenberg, Miroslav Etzler (rozprávač)Série(3) / Epizódy(26)
Obsahy(2)
Se vznikem samostatného Československa byly oficiální šlechtické tituly zrušeny. Přesto aristokraté žijí stále mezi námi. Historie jejich rodů je významnou součástí dějin naší země a jejich majetky patří do pokladnice českého kulturního dědictví. S průvodcem, hrabětem Františkem Kinským, diváci nahlédnou za brány památečných sídel. František Kinský bude představovat jednotlivé aristokraty, bude klást otázky, rozplétat příbuzenské vazby, naslouchat neskutečným životním příběhům, vyprávění o historii dávné i nedávné, ale také o současnosti, která je téměř neznámá. Důraz bude kladen zejména na nejmladší generaci. Mnozí z této generace totiž vyrostli v exilu, často ani moc netušili, jak rozmanitá je historie země jejich předků. Po sametové revoluci přijeli sem, obyčejně i s rodiči, převzali rodinné dědictví a dnes ho spravují. Ale jak se vyrovnávají s českým prostředím? Jak těžké je dostát rodinnému krédu dnes, tedy v době, kdy čest není zrovna na špici společenského zájmu? (Česká televize)
(viac)Recenzie (39)
Je zde příjemný smysl pro humor a šlechtici vystupují zcela civilně a zábavně. Diváci asi mají vůči šlechtě stále trochu despekt. Všichni ale mluví spisovnou čistou češtinou. Také mají rádi vlastní disciplínu. Sálá z nich noblesa i když vystupují v teplákách. Historie jejich rodů do hloubky staletí budí úctu. Poučil jsem se dějepisně a kulturně (pozvánky na koncerty, výstavy aj.).K tomu fajn zákulisní rodinné historky počínaje pátráním po řeznictví, kde předek našel matku svých nejprve nemanželských potomků pro „oživení krve“, a konče rolí krásných nohou Marlene Dietrichové. ()
Skvělý a přínosný seriál, kterým provází noblesní a příjemně vystupující František Kinský. Je potřeba divákům připomenout a nastínit české dějiny, prostřednictvím těch, jenž byli po čtyřicet let neprávem trestáni a perzekvováni. Potomci významných šlechtických rodů však nezahořkli a nosí dál svá všeobecně známá a nebojme se toho označení, přátelé, i slavná rodová příjmení. A právě v tom tkví jejich duchovní síla a výjimečnost. ()
Nápad zpracovat nějaký dokument, jak se se svým osudem perou potomci šlechtických rodů je určitě dobrý. Je jasné, že v necelou hodinu dlouhém filmu nelze pojmout celý rod, proto se mi líbí zaměření na konkrétní osoby a jejich vyprávění o životě jich samých i jejich příbuzných, jenže... 1. díl - Kolowratové - 3*: Tento díl mi přišel velmi neučesaný. Vůbec jsem se nezorientoval v příbuznosti představovaných osob, pochopení nepomohly ani video vsuvky některých předků, kterým se sice přihodily zajímavé události, ale jejich zmínění působilo naprosto nahodile... Stejně tak nahodilé byly zmínky o různých panstvích a zámcích, o kterých jsme se vlastně nic nedozvěděli, podobně jako u marného pokusu nalezení řeznictví či otázkách mířících na používání češtiny a na místo domova... Příjemnému pocitu mi nepřidal ani Etzler, chápu, že se na roli vypravěče hodí hluboký mužský hlas, ale při poslechu některých z nich - a bohužel i Etzlera v tomto díle - mám občas pocit, že svůj text odvykládají, aniž by si jedinkrát odkašlali, ba dokonce ve mně jejich mluva vyvolává obavy, zda mě skrze televizi nepozvrací... Ve vyprávění také působí naprosto rušivě letopočty přeříkávané rádoby vznešeným způsobem... Kdykoli tedy mluvil vypravěč, působilo to na mě hned z několika důvodů rušivě... Nemohu se ubránit pocitu, že být dokument delší, popř. rozdělený do jednotlivých linií, byl by přehlednější, srozumitelnější a tak i zábavnější a především, člověk by si užil zajímavé informace více, spíše než aby v nich byl jako zde utopen. ()
rozhodně cenný dokument, zajímavý také ve srovnání s podobným ze 60. let 20. století. Jestlipak bude další za dalších ca 50 let? Zamrzí jen slabá hudba, některé opakované žertíky (objezd kamerami při představování každé osoby, dotazy na modrou krev), které se velmi rychle okoukaly, a taky určitá nevyváženost dílů. Zatímco u Kolowratů je celkem slušně pojednáno o historických osobnostech a nejdůležitějších sídlech, třeba u Czerninů totéž zcela chybí. U Schwarzenbergů absolvujeme slušnou procházku historií a jejich sídly, zato je ale hodně odfláknutá současnost - zatímco z Kolowratů byli pečlivě zahrnuti všichni, co mají něco do činění s ČR, u Schwarzenbergů hovoří pouze tři lidé, je vynecháno veškeré nejbližší příbuzenstvo Karla (kromě dcery) a naopak je vytažen jeden vzdálený příbuzný, který byl jednou v Čechách na návštěvě. Zvláštně ve srovnání se všemi ostatními rodinami působí taky skutečnost, že tu nemluví žádný Karlův "následník" a dědic, což je u všech ostatních dílů samozřejmostí (kromě Nostitzů, kteří sice obsahují emocionálně nejsilnější okamžik (ve chvíli kdy Mathilde Nostitz vidí zdevastovaný zámek, ve kterém vyrůstala), ale v souvislosti s ostatními rodinami tu působí tak trochu navíc - jednak nerestituovali žádný svůj bývalý majetek a jednak se kromě kromě Mathildy nikdo zpátky do ČR nevrátil). Možná by taky nebylo od věci u každého rodu představit nějakou zjednodušenou genealogii, aby si divák udělal představu o komplikovanosti a příbuzenectví zpovídaných z různých rodových větví (např. Kolowratové, Czerninové, Kinští). Každopádně ale jen více takových dokumentů věnovaných skutečně zajímavým lidem, kteří i v této době staví na něčem jiném než na penězích. ()
V první řadě musím pochválit nápad s něčím takovým vůbec přijít. Pan Kinský je jako průvodce moc dobrý, to jsem nečekala. Miroslav Etzler má příjemně medový hlas, takže se s ním skvěle doplňuje. Není na škodu si připomenout naší historii a to, co se tu v minulosti dělo. Taky tenhle seriál beru jako návod na výletování. Máme krásnou zemi. ()
Galéria (175)
Fotka © Česká televize / David Ployhar
Zaujímavosti (6)
- V dokumentu zazní „Sala terrena“. Sala terrena, nazývaná rovněž sala terrana nebo zahradní sál, je otevřená architektonická stavba charakteristická pro barokní palácové a zámecké zahrady. Sala terrena je sál situovaný v přízemním podlaží, většinou v hlavní ose zámku nebo paláce, případně tvoří samostatnou stavbu. (sator)
- V úvodu každého dílu zazní skladba „Kanon und Gigue in D-Dur für drei Violinen und Basso Continuo“ od Johanna Pachelbela. V podkresu závěrečných titulků zní v každém díle skladba „Koncert pro mandolínu C dur, RV 425“ od skladatele Antonia Vivaldiho. (sator)
- Každý rozhovor s některým ze šlechticů končí otázkou Františka Kinského „Máš modrou krev?“ Všichni si z toho víceméně dělají legraci. Jenže je známo, že krevní skupina s tzv. faktorem Rh- po zoxidování zmodrá. Lidí na planetě s tímto faktorem je menšina, odhaduje se, že něco kolem 25 %. Co je ale zajímavé, že tento faktor mají všechny šlechtické, královské či urozené rody. Jedna z teorií je, že je to proto, že se žení a vdávají stovky let mezi sebou, a to přesto, že incest je zákony zakázán. Co touto selekcí či šlechtěním sledují se zdá prozatím tajemstvím. (sator)
Reklama