Scenár:
Alena ČinčerováHrajú:
František Kinský (sprievodca), Zdeněk Sternberg, Karel Schwarzenberg, Miroslav Etzler (rozprávač)Série(3) / Epizódy(26)
Obsahy(2)
Se vznikem samostatného Československa byly oficiální šlechtické tituly zrušeny. Přesto aristokraté žijí stále mezi námi. Historie jejich rodů je významnou součástí dějin naší země a jejich majetky patří do pokladnice českého kulturního dědictví. S průvodcem, hrabětem Františkem Kinským, diváci nahlédnou za brány památečných sídel. František Kinský bude představovat jednotlivé aristokraty, bude klást otázky, rozplétat příbuzenské vazby, naslouchat neskutečným životním příběhům, vyprávění o historii dávné i nedávné, ale také o současnosti, která je téměř neznámá. Důraz bude kladen zejména na nejmladší generaci. Mnozí z této generace totiž vyrostli v exilu, často ani moc netušili, jak rozmanitá je historie země jejich předků. Po sametové revoluci přijeli sem, obyčejně i s rodiči, převzali rodinné dědictví a dnes ho spravují. Ale jak se vyrovnávají s českým prostředím? Jak těžké je dostát rodinnému krédu dnes, tedy v době, kdy čest není zrovna na špici společenského zájmu? (Česká televize)
(viac)Recenzie (39)
"Maria František Jan Emanuel Silvestr Alfons hrabě Kinský z Vchynic a Tetova"- učíme se doma říkat zpaměti, takový malý tréning proti demenci. Je to sranda, ale není to vůbec snadné, schválně si to zkuste. A až se to naučíte, zkuste to říct za hodinu nebo zítra.. :) Tímto zdravíme pana hraběte Kinského, pořad máme ve velké oblibě. ()
3,5* Občas mě rušila doprovodná hudba. M. Etzler čte doprovodný komentář dobře, ale se zbytkem dokumentu působí někdy nesourodě. Naopak František Kinský je jako průvodce velice příjemný. V každém případě jde o zajímavý dokument, i když režijně by asi mohl být zvládnutý lépe. Dojem chaotičnosti je místy poměrně neodbytný. ()
Mám ráda historii a moderní dokumenty, přesto se mi seriál netrefil do vkusu. Viděla jsem jen epizodu s Nosticovými, protože jsem z Plané a dost se za to stydím. Nosticové Planou vlastnily a ten dokument mě utvrdil, že jméno Planá budu vyslovovat s hanbou i nadále. Opravdu mě velmi mrzelo, když jsem viděla reakci paní Matildy Nosticové při návštěvě v Plané. Moderátor doslova říkal, že by nikoho nepřekvapilo, kdyby zámek vyhořel. Dokument se natáčel v roce 2016 a zámek vyhořel asi roku 2018-19. Je to ostuda, ale takových historických sídel je v ČR spousta, ale asi ne s takovou historii. ()
Je zde příjemný smysl pro humor a šlechtici vystupují zcela civilně a zábavně. Diváci asi mají vůči šlechtě stále trochu despekt. Všichni ale mluví spisovnou čistou češtinou. Také mají rádi vlastní disciplínu. Sálá z nich noblesa i když vystupují v teplákách. Historie jejich rodů do hloubky staletí budí úctu. Poučil jsem se dějepisně a kulturně (pozvánky na koncerty, výstavy aj.).K tomu fajn zákulisní rodinné historky počínaje pátráním po řeznictví, kde předek našel matku svých nejprve nemanželských potomků pro „oživení krve“, a konče rolí krásných nohou Marlene Dietrichové. ()
Rod Kolowratů. Dokument na mne působil tak trochu zmateně. I nadále se ztrácím v tomto rozvětveném rodu, přehled o jejich příbuzenských vztazích jsem rozhodně nezískala. Ale to asi ani nebylo cílem tohoto dokumentu. Byl zaměřen na ty nejmladší výhonky rodu, na ty, kteří se vrátili do Čech, aby tu žili, spravovali majetek, který jim byl alespoň zčásti vrácen a naplňovali tak rodové heslo: Věrně a stále. ()
Galéria (178)
Fotka © Česká televize / David Ployhar
Zaujímavosti (6)
- „Doby někdejšího pána domu Karla z Lichtensteina připomínají tyto hlavičky,“ říká průvodce pořadu František Kinský, před Lichtenštejnským palácem na Malostranském náměstí. Pravda je trochu někde jinde. 27 skulptur Karla Nepraše na Malostranském náměstí symbolizuje sedmadvacet českých pánů, o jejichž popravě bylo rozhodnuto v Lichtenšteinském paláci, tedy v budově, před kterou jsou umístěny. (sator)
- V hudebním podkresu každého dílu se ozývá skladba „První suita“ v tónině G dur ze souboru šesti suit pro sólové violoncello od skladatele Johanna Sebastiana Bacha. (sator)
- V úvodu každého dílu zazní skladba „Kanon und Gigue in D-Dur für drei Violinen und Basso Continuo“ od Johanna Pachelbela. V podkresu závěrečných titulků zní v každém díle skladba „Koncert pro mandolínu C dur, RV 425“ od skladatele Antonia Vivaldiho. (sator)
Reklama