Scenár:
Alena ČinčerováHrajú:
František Kinský (sprievodca), Zdeněk Sternberg, Karel Schwarzenberg, Miroslav Etzler (rozprávač)Série(3) / Epizódy(26)
Obsahy(2)
Se vznikem samostatného Československa byly oficiální šlechtické tituly zrušeny. Přesto aristokraté žijí stále mezi námi. Historie jejich rodů je významnou součástí dějin naší země a jejich majetky patří do pokladnice českého kulturního dědictví. S průvodcem, hrabětem Františkem Kinským, diváci nahlédnou za brány památečných sídel. František Kinský bude představovat jednotlivé aristokraty, bude klást otázky, rozplétat příbuzenské vazby, naslouchat neskutečným životním příběhům, vyprávění o historii dávné i nedávné, ale také o současnosti, která je téměř neznámá. Důraz bude kladen zejména na nejmladší generaci. Mnozí z této generace totiž vyrostli v exilu, často ani moc netušili, jak rozmanitá je historie země jejich předků. Po sametové revoluci přijeli sem, obyčejně i s rodiči, převzali rodinné dědictví a dnes ho spravují. Ale jak se vyrovnávají s českým prostředím? Jak těžké je dostát rodinnému krédu dnes, tedy v době, kdy čest není zrovna na špici společenského zájmu? (Česká televize)
(viac)Recenzie (39)
Trošku jsem se obával jak bude celý projekt pojatý. Podobných dokumentů zde mnoho nevzniká a když tak kvalita ne vždy splňuje očekávání. Po prvním díle myslím že dokument bude velice kvalitní.Kinský jako průvodce je skvělý.Miroslav Etzler celé hezky provází slovem.Jsem rád že v poslední době vzniká čím dál více podobných dokumentů.Náš národ se má stále co doučovat o vlastní historii a je na čase bořit prvorepublikové a komunistické lži a dogmata. Jasných 5 hvězd! ()
Průvodce František Kinský, hudební doprovod Vivaldi. Díly: 1. Kolowratové - rodové heslo: Věrně a stále. Krev je modrá když vypiješ dva litry modrého portugala:) 2. Czerninové - rodové heslo: Ukaž nám své cesty, ó Pane,dovezli kávu, Dymokury, Chudenice 3. Schwarzenbergové - rodové heslo: Nil nisi rectum, nic než právo Karel a jeho osobitý humor - Někdy používáme lékařský překlad Nic než prdel :) 4. Sternbergové - rodové heslo: Nikdy nezapadá = znak hvězda, Český Šternberk, Konopiště, Trojský zámek. 5. Lobkowiczové - rodové heslo: Popel jsem a popel budu. Mělník, Hasištejn. 6. Nostitzové - rodové heslo: neexistovalo. Planá U Mariánských lázní - poničeno, úspěšné divadlo. 7. Colloredové - heslo rodu: Zde se zrodila ctnost , Dobříš, Opočno 8. Kinští - rodové heslo Bůh, čest, vlast. ()
Rod Kolowratů. Dokument na mne působil tak trochu zmateně. I nadále se ztrácím v tomto rozvětveném rodu, přehled o jejich příbuzenských vztazích jsem rozhodně nezískala. Ale to asi ani nebylo cílem tohoto dokumentu. Byl zaměřen na ty nejmladší výhonky rodu, na ty, kteří se vrátili do Čech, aby tu žili, spravovali majetek, který jim byl alespoň zčásti vrácen a naplňovali tak rodové heslo: Věrně a stále. ()
Nápad zpracovat nějaký dokument, jak se se svým osudem perou potomci šlechtických rodů je určitě dobrý. Je jasné, že v necelou hodinu dlouhém filmu nelze pojmout celý rod, proto se mi líbí zaměření na konkrétní osoby a jejich vyprávění o životě jich samých i jejich příbuzných, jenže... 1. díl - Kolowratové - 3*: Tento díl mi přišel velmi neučesaný. Vůbec jsem se nezorientoval v příbuznosti představovaných osob, pochopení nepomohly ani video vsuvky některých předků, kterým se sice přihodily zajímavé události, ale jejich zmínění působilo naprosto nahodile... Stejně tak nahodilé byly zmínky o různých panstvích a zámcích, o kterých jsme se vlastně nic nedozvěděli, podobně jako u marného pokusu nalezení řeznictví či otázkách mířících na používání češtiny a na místo domova... Příjemnému pocitu mi nepřidal ani Etzler, chápu, že se na roli vypravěče hodí hluboký mužský hlas, ale při poslechu některých z nich - a bohužel i Etzlera v tomto díle - mám občas pocit, že svůj text odvykládají, aniž by si jedinkrát odkašlali, ba dokonce ve mně jejich mluva vyvolává obavy, zda mě skrze televizi nepozvrací... Ve vyprávění také působí naprosto rušivě letopočty přeříkávané rádoby vznešeným způsobem... Kdykoli tedy mluvil vypravěč, působilo to na mě hned z několika důvodů rušivě... Nemohu se ubránit pocitu, že být dokument delší, popř. rozdělený do jednotlivých linií, byl by přehlednější, srozumitelnější a tak i zábavnější a především, člověk by si užil zajímavé informace více, spíše než aby v nich byl jako zde utopen. ()
Je zde příjemný smysl pro humor a šlechtici vystupují zcela civilně a zábavně. Diváci asi mají vůči šlechtě stále trochu despekt. Všichni ale mluví spisovnou čistou češtinou. Také mají rádi vlastní disciplínu. Sálá z nich noblesa i když vystupují v teplákách. Historie jejich rodů do hloubky staletí budí úctu. Poučil jsem se dějepisně a kulturně (pozvánky na koncerty, výstavy aj.).K tomu fajn zákulisní rodinné historky počínaje pátráním po řeznictví, kde předek našel matku svých nejprve nemanželských potomků pro „oživení krve“, a konče rolí krásných nohou Marlene Dietrichové. ()
Galéria (175)
Fotka © Česká televize / David Ployhar
Zaujímavosti (6)
- Každý rozhovor s některým ze šlechticů končí otázkou Františka Kinského „Máš modrou krev?“ Všichni si z toho víceméně dělají legraci. Jenže je známo, že krevní skupina s tzv. faktorem Rh- po zoxidování zmodrá. Lidí na planetě s tímto faktorem je menšina, odhaduje se, že něco kolem 25 %. Co je ale zajímavé, že tento faktor mají všechny šlechtické, královské či urozené rody. Jedna z teorií je, že je to proto, že se žení a vdávají stovky let mezi sebou, a to přesto, že incest je zákony zakázán. Co touto selekcí či šlechtěním sledují se zdá prozatím tajemstvím. (sator)
- V dokumentu zazní „Sala terrena“. Sala terrena, nazývaná rovněž sala terrana nebo zahradní sál, je otevřená architektonická stavba charakteristická pro barokní palácové a zámecké zahrady. Sala terrena je sál situovaný v přízemním podlaží, většinou v hlavní ose zámku nebo paláce, případně tvoří samostatnou stavbu. (sator)
- V úvodu každého dílu zazní skladba „Kanon und Gigue in D-Dur für drei Violinen und Basso Continuo“ od Johanna Pachelbela. V podkresu závěrečných titulků zní v každém díle skladba „Koncert pro mandolínu C dur, RV 425“ od skladatele Antonia Vivaldiho. (sator)
Reklama