Na útěku a ve skrýších (S03E06)

Po nacistické okupaci se Židé v Čechách a na Moravě ocitli v pasti. Postupně ztratili všechna práva, od září 1941 byli označeni žlutými hvězdami s nápisem „Jude“ (kdo je a kdo není Žid, určovala absurdní pravidla tzv. norimberských rasových zákonů). Od podzimu téhož roku začali nacisté vyvážet židovské obyvatele protektorátu do ghett a poté do vyhlazovacích táborů. Všem označeným lidem, ať už se k židovství hlásili či nikoli, hrozilo zařazení do transportu. Židé, kteří žili ve smíšených manželstvích, byli prozatím chráněni před deportací, vztahovala se však na ně veškerá antisemitská nařízení, na jejich partnery byl vyvíjen nátlak, aby se rozvedli, jejich děti čelily šikaně. Z protektorátu bylo téměř nemožné uniknout. Někteří lidé přesto nenastoupili do transportů, skrývali se, pokoušeli se přejít hranice například na Slovensko a odtud do Maďarska, kde bylo o něco bezpečněji, pokud měl člověk styky, peníze a získal falešné doklady. Samostatný Slovenský stát prováděl svou vlastní krutou antisemitskou politiku, která začala postupným omezením práv Židů účastnit se veřejného, společenského a hospodářského života a pokračovala vyvlastněním a převodem majetku do rukou křesťanských Slováků, takzvanou arizací. Slovenská vláda zahájila deportace Židů poté, co vyjednala s nacisty, že za každého odvezeného Žida zaplatí Slovensko 500 říšských marek – s podmínkou, že se odvezený nikdy nevrátí. První vlna židovských transportů ze Slovenska trvala od března do října 1942 a řídily ji výhradně slovenské politické a správní úřady. Transporty mířily do Osvětimi, Lodže, Minsku, Terezína a dalších míst. Z téměř šedesáti tisíc deportovaných jich přežilo jen pár set. Asi šest až osm tisíc slovenských Židů v té době uprchlo do Maďarska. V říjnu 1942, kdy nechal režim deportace po sílících protestech z Vatikánu a dalších míst zastavit, na Slovensku zůstávalo asi 19 tisíc Židů, kteří se ukrývali, nebo je chránily prezidentské výjimky. V roce 1944 okupovali Maďarsko Němci a i odtud začaly odjíždět transporty – zoufalí uprchlíci se většinou pokoušeli vrátit na Slovensko. I tam však nastala bezvýchodná situace: po neúspěšném národním povstání a po německé okupaci byly obnoveny deportace a pokračoval hon na lidské bytosti „židovského původu“, na němž se podíleli úředníci slovenské státní správy, členové Hlinkovy gardy, německé a slovenské ozbrojené složky i mnozí řadoví občané. V bývalém prostoru pracovního tábora v Seredi vznikl koncentrační tábor. Od září 1944 do března 1945 odtud v 11 transportech odjelo do táborů smrti asi 12 tisíc lidí (celkově bylo ve druhé fázi deportací odvezeno asi 13 a půl tisíce osob). Více než tisíc židovských občanů Slovenska bylo zavražděno přímo na slovenském území, několik tisíc Židů zachránili běžní Slováci. (Česká televize)