Příběhy 20. století - Holocaust (2021) (séria)
Obsahy(1)
Během jediné noci z 8. na 9. března 1944 zavraždili nacisté v Osvětimi-Birkenau 3 792 židovských mužů, žen a dětí z tzv. terezínského rodinného tábora. Byla to zřejmě největší masová vražda československých občanů v dějinách. Přesto není této tragédii dosud věnována patřičná pozornost a nedostala se do všeobecného povědomí. Tzv. rodinný tábor zřídili Němci v září 1943, kdy z terezínského ghetta ve dvou velkých transportech deportovali do Birkenau 5007 lidí, pocházejících většinou z protektorátu Čechy a Morava. Jejich příjezd do vyhlazovacího centra se vymykal tamním zvyklostem. Neprošli tzv. selekcí, při níž obvykle důstojníci SS po příjezdu vlaků rozhodovali, kdo vzápětí zemře v plynové komoře a kdo se ještě hodí k práci (děti a staré lidi posílali na smrt automaticky). Nikomu nebyly ostříhány vlasy, všichni bez ohledu na věk putovali do lágrového úseku BIIb. Ženy a muži bydleli v oddělených barácích, ale přes den se směli stýkat, děti pobývaly v dětském bloku pod dohledem vychovatelů. Terezínští Židé v rodinném táboře živořili mezi dráty nabitými elektřinou na dohled od krematorií, umírali v důsledku nemocí, hladu, zimy a vyčerpání, prozatím je však nacisté nezabíjeli cíleně. V prosinci 1943 odjely z Terezína do Birkenau další dva transporty: většinu z pěti tisíc deportovaných tvořili opět Židé z českých zemí, i oni skončili v rodinném táboře za stejných podmínek jako jejich předchůdci. Starší osvětimští vězni záhy zjistili, že lidé ze zářijových transportů mají v dokumentaci předepsanou šestiměsíční karanténu a po ní Sonderbehandlung neboli „zvláštní zacházení“ – eufemismus pro vraždu. Z 5007 deportovaných v září zůstávalo v březnu 1944 naživu asi 3800 lidí. Nacisté je (až na pár výjimek) oddělili od ostatních, nalhali jim, že pojedou na práci, a donutili je nastoupit na náklaďáky. Auta však zamířila k plynovým komorám. Lidé, kteří šli tehdy na smrt, zpívali podle některých svědectví i českou národní hymnu. V rodinném táboře zůstali Židé z prosincových transportů, k nimž v květnu 1944 přibylo dalších sedm a půl tisíce osob, přivezených z Terezína (Židé z protektorátu, ale podstatná část také z Německa, Rakouska a Nizozemí). Na přelomu června a července provedli Němci selekce, menší část vězňů vybrali na práci, šest a půl tisíce lidí pak zavraždili v plynu během dvou nocí mezi 10. a 12. červencem. Dodnes není jasné, proč nacisté tzv. rodinný tábor zřídili, důvody zůstávají předmětem historického zkoumání. Je pravděpodobné, že věc souvisela s propagandistickými plány, se snahou maskovat vraždění Židů před světem a s chystanou návštěvou delegace Mezinárodního výboru Červeného kříže v Terezíně. Ze 17 500 obyvatel rodinného tábora se konce války dožilo necelých tisíc lidí. (Česká televize)
(viac)Recenzie (1)
Je to ve stylu rozhlasové hry. Všichni se dnes dnes dívají jako na nácky na Němce, ale ti na sobě nyní sami páchají holokaust nízkou porodností a nahrazování obyvatelstva lidmi z Afriky a Arábie. Pro mě jsou největší fašisté Britové. Přes den sice stále melou to své "amazing", ale stačí si po půlnoci zajít do tanečních klubů... ()
Galéria (2)
Fotka © Česká televize
