Umění Číny

Čínská kultura je velmi tolerantní. Vstřebává vlivy zvenčí, přetváří je a přijímá je za vlastní. Poznejte, jak se do Číny dostal buddhismus, jak probíhal zlatý věk i vzájemné prolínání čínského a západního umění v 18. století... Cesta za uměním Číny začíná v provincii Sečuán v jihozápadní Číně, která byla před 3000 lety pokryta lesy a obývána pandami a okolnímu světu takřka nepřístupná. Obyvatelé provincie se nazývali „lidé oka", ale proč se jim tak říkalo, že zjistilo až koncem 20. století, kdy byla mezi dalšími zajímavými artefakty, totemy a sochami nalezena jedinečná maska s vystupujícíma očima zobrazující tehdejšího krále. Do té doby se za kolébku čínské civilizace šečuánská provincie nepovažovala. Proč ale byla záměrně zničena, o tom se můžeme jen dohadovat. Žádné záznamy se nedochovaly.

Písmo spojuje čínskou civilizaci. Je to vlákno spojující generace, díky němuž je možné pochopit základy existence Číny. Úrodné pláně podél Žluté řeky vždy byly považované za místo, kde se zrodila čínská civilizace, za místo nálezu nejstarších dochovaných čínských znaků.

Tradice uctívání předků přežila z dávných dob až do současnosti. Tato praktika má své kořeny v učení nejslavnějšího čínského filozofa Konfucia, který se narodil v 6. století př.n.l. Nejznámější je terakotová armáda, která čítá přes 6000 vojáků v životní velikosti a jedná se o první realistické sochy v dějinách Číny. Armáda měla svému zemřelému vládci zajistit nesmrtelnost.

V 1. století začal do Číny z Indie pronikat buddhismus, který je zde dosud nejrozšířenějším náboženstvím. Jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť na světě se také nachází v Číně. V jeskynním komplexu se nachází 45 tisíc metrů čtverečních buddhistických nástěnných maleb a soch. Čínská kultura je velmi tolerantní, vstřebává vlivy zvenčí, přetváří je a přijímá je za vlastní. (TV Prima)