Stroszek

Zrovna pro mě prapodivný neherec Bruno S. (a na to vezměte jed, že o této skutečnosti nesvědčí jen nevybělený chrup) svým nezvyklým frázováním, provázeným skelným pohledem, neopakovatelným způsobem objevil Ameriku... Nutno dodat, že mu byl v jeho objevování nablízku Werner Herzog, jehož filmy se tak nějak dobře pozorují, ačkoli se v nich povětšinou nenastřádají žádné příjemné chvilky, takže informace, že se po zhlédnutí Stroszeka oběsil zpěvák Joy Division, mě vlastně ani nepřekvapila... (03.11.2013)

Dobro se šíří napříč čsfd a už dorazilo i ke mně. Díky uživateli A_FISH jsem mohla zhlédnout tento skvost, po kterém jsem dlouho toužila. Naštěstí jsem nebyla zklamaná. Bruno S. se svým nepřítomným pohledem mě nadchnul, stejně jako režisér tohoto filmu. Na jeho další díla se teprve chystám a věřím, že mi mé nadšení vydrží. Ze scén, které mě bavily nejvíc, musím jmenovat dražení Brunova domu (licitátor byl opravdu nepřekonatelný), náklaďák kroužící po parkovišti a samozřejmě evergreen, tančící kuře. (10.12.2010)

Ako v Nemecku, tak v Amerike, alebo ako máme svoj osud málo v rukách, respektíve vďaka vlastnej povahe a určitým neľahkým životným rozhodnutiam možno práve až moc, to už záleží na divákovi. Strozsek stojí na autentickom výkone hlavného predstaviteľa, ktorému budete mať chuť po celý čas oholiť bokombrady, poriadne ho ostrihať a učesať, aby vás pohľad naňho neiritoval. Herzoga si tu možno budete pliesť s R.W. Fassbinderom, čo je samozrejme výborná vizitka. Strozsek obsahuje viacero výnimočných, absurdne krutých, či vtipných scén a patrí k tomu najlešpiemu, čo som v subžánri drám o sockách kedy videl. 90%. (05.09.2019)

Tři němečtí životní ztroskotanci se vydávají do USA, aby ztroskotali i tam... Podle mnohých jeden z nejlepších snímků Wernera Herzoga. A to hlavně díky neuvěřitelné míře autentičnosti - samozřejmě díky Brunovi S., který hraje sám sebe, což v tomto případě není v žádném případě metafora. Bruno S. hraje a vypráví pravdivé příběhy ze svého pohnutého života. (08.07.2005)

Osud Bruna a jeho srdečného přítele, pana Scheitze s jejich nezaměnitelnou otevřeností, naivitou a bezelstnou touhou po řádné akceptaci ve společnosti se vryje divákům na dlouho do paměti. Film je podivuhodný svou skličující upřímností a autenticitou. Není divu, že může popostrčit labilní povahy, aby si omotaly šňůru kolem krku. (28.10.2011)