Nosferatu - Fantom noci

Najsilnejšie vizuálne aj dejové momenty tohto remaku sú priamou citáciou originálu, takže neviem či je zásluha kvalít tohto filmu v rukách Herzoga alebo Murnaua. Ale to je v podstate jedno. Jedna z najlepších adaptácií Draculu, miestami s úžasnou atmosférou a super Kinskim a krásnou Isabelle Adjani. Je to svätokrádež a na niektoré filmy by sa namalo šahať, ale keď už sa siaha, bolo by super, keby to dopadalo takto. 9/10 a budem sa tváriť, že originál neexistuje. (23.05.2016)

Změnil jsem názor. Po opakované projekci musím připustit, že zde více než kdy jindy je třeba přijmout autorovy pravidla hry a vzít v potaz celou jeho dosavadní tvorbu. To, co se může jevit ze strany Herzoga jako směšná manýra, je ve skutečnosti odvážný tvůrčí krok, dříve domnělé slabošství a váhavost hlavní protagonisty se zašpičatělými tesáky nyní vidím jako smutný tragický osud jedné bytosti, která s přibývajícími léty chápe svůj smutný úděl. Pouze opojná surealistická atmosféra příběhu zůstala v mých očích stejná jako před mnoha lety. A tleskám Klausi Kinskému, jehož démonický holohlavý Nosferatu i přes malý prostor dokáže vyvolat silné emoce. (19.07.2010)

Snad jediné, co tomu chybí je trochu expresivnější výprava. Herzog nám předkládá celkem realistický svět, ale murnauovského upíra. Trochu víc si vyhrát s vizuálnem a bylo by to úplně dokonalé. Na druhou stranu právě v civilnosti, která Kinského obklopuje, se skrývá jakýsi charakteristický rys všech Herzogových filmů, které jsem měl možnost vidět. Režisér nás neomračuje vizuálně silnými scénami, ale buduje atmosféru všemi dostupnými prostředky - hudbou, plíživou kamerou i hereckými výkony. Ode všeho trochu, velmi poctivě, ale skromně. Herzog není doslovný ve zvoleném žánru. Naopak, využívá jen prvky, které se mu líbí, a pocitově je komponuje v další herzogovský příběh o muži s osamělým cílem. (01.03.2010)

Říká se, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Prostřednictvím Herzoga se mi to takřka podařilo. K jeho vlastní cti je třeba pochválit, že čerpal zároveň jak ze Stokerovy knižní předlohy (Van Helsing, více prostoru pro akčnější paní Harkerovou) tak i Murnauovy předlohy filmové a přesto zůstal ještě svůj a přidal k tématu hodně vlastního (psychologie upíra, zajímavý závěr). Není to pravda tak kulervoucně vizuálně úchvatné jako Murnauův Nosferatu, i když i tady se najdou výborné špeky (geniální společná scéna Kinského a Adjani před zrcadlem), co mu však chybí v tomhle ohledu dohání mluveným slovem, díky němuž se dočkáme několika výborných a trefných filosofujících proslovů. Výborný výběr do hlavních rolí, Kinski je výtečný a divák mu sežere i fakt, že Nosferatu překvapivě mluví a Adjani, ta se prostě narodila jen pro tuhle roli, protože pro ni se její až éterická a nadpozemskost krása a charisma, které ohrožuje jakýkoliv fyzický kontakt, skvěle hodí. Vždycky jsem si přál vidět Adjani se ve filmu konečně usmát, tady jsem se dočkal a ten její věčně zachmuřený výraz jí tedy sluší mnohem více. Herzog nezklamal, naopak, hodně překvapil, byť Nosferatu byl, je a bude jen jeden. (13.05.2013)

Klaus je hustej, asi ještě lepší a hezčí než Max Schreck, ale co se týče všeho ostatního, není to ten správnej rajc. U mě je mezi Drákulama pořád jasnou jedničkou ten Coppolův, ve kterým je navíc pan Helsing při smyslech a ve formě, a ne jako tady, kde z něj Herzog udělal senilního kokota s Alzheimerem za krkem. (06.07.2014)