Ako básnici čakajú na zázrak

Snad to už fakt bylo naposledy, ne? Otravné, směšné, nudné. Velká nuda o ničem, ale upřímně se nejedná o nějaký průser typu sněženky 2 nebo Bony a klid. Všichni herci vypadají, že výsledek jim je úplně volný, hrají asi tak na půl plynu jen za peníze... nechápu že tolik známých herců se upsalo k tomuto projektu. Nic se tam vlastně neděje. (17.04.2017)

Říká se, že v nejlepším se má přestat. Myslím, že to platí právě o Básnících. Raději se budu vracet do Štěpánových studentských let, než se dívat, jak nám osazenstvo krásně stárne, plešatí a bachratí. Zdá se mi, že se autorská dvojice Pecháček/Klein vyčerpala ze svých nápadů, poslední díl je doslova nastavovaná kaše. Ten minulý měl svá pěkná místa, končil optimisticky - nadějí. A mělo to tak zůstat. Takto dostává sexuálně laděná hexalogie ŠŽŠŠ (šest žen Štěpána Šafránka) silně nostalgický nádech s pachutí již několikrát přežvýkaného pokrmu. Pánové prominou. (31.05.2016)

Stejná schémata a stejné zápletky, které jsme už viděli v minulých pěti dílech. 1) Zatímco první trojice filmů byla novátorská, vtipná a jasně se vymykala, další tři už jasně hrají na divákovy nostalgické pocity stylem: a co se stane, když... Musím ale připustit, že tento závěrečný díl se z popřevratových dílů povedl asi nejlépe. 2) U tvůrců se projevuje pokročilý věk - na místo akce nastupuje pobavené přihlížení. Zdravý organismus vydrží každé léčení. 3) Film mi připomíná atmosférou novější díla Marie Poledňákové. 4) Zajímavý koment: BoredSeal (odpad). (14.06.2017)

K Básníkům se dá tak těžko něco napsat. To je jako své dávné lásce. Padla na mě nostalgie jak hrom. Strašně milý, něžný, roztomilý, ale i smutný film, všeho tam bylo dostatek. Skláním se před panem Somrem, ke kterému jsem cítila velkou empatii, zřejmě spojenou spojenou s mojí maminkou. Smála jsem se Kulíškovi a Vojtěšce, myslím, že se při natáčení docela pobavili a pak jsem fandila celé té bezvadné trojce ne úplně zralých stárnoucích mužů, ale stále plní toho klukovství, které známe z dřívějších dílů. Ano, bylo to umírněnější, ale vždyť je to tak i v reálu. A hudební podkres Ondřeje Brzobohatého a Jaroslava Uhlíře podkreslila citlivě celé Básníky, jim patří také díky. (17.01.2017)

Svým způsobem je šestý díl básnické sextalogie světový unikát. Ústřední postavy hrají 34 let (většinou) stále ti samí herci. Zvláštní je, že šestý díl svým product placementem nevadil tak moc, jako dík pátý (možná jsem si už zvykl, nebo se to tvůrcům povedlo zakomponovat lépe). Ale... problém filmu je, že jde od nikud nikam. Je mnohem více slepencem scén, scének a epizod, než uceleným příbehem (i když ten tu je, tedy již po šesté stejný - Štěpán Šafránek hledá opět partnerku). Osobně mám slabost pro původní trilogii. Ostatně na to pravě tento film spoléhá. Jde o velmi nostalgický snímek, který podobně jako babička s orosenýma očima otáčící listy rodinného alba, vytahuje z minulosti (předešlých filmů) herce a určité útržky. Ale podobně jako babička trpící Alzheimerem tyto útržky vytahuje jakoby nahodile, bez nějakého hlubšího významu a cíle. A tak se nám vlastně rozmělňuje i samotná podstata hlavního hrdiny. Jak jinak si vysvětlit, že první Štěpánova básnička zazní až po hodině filmu a celkem zde proběhnou snad jen dvě veršovánky (nepočítám-li reminiscenci starších, vylovených z truhly). Pavel Kříž i David Matásek (který je podobně jako zbytek obsazení odsouzen k roli nahrávající stafáže) vypadají velmi zachovale. Nečekaně překvapila i Linda Rybová, která dokázala sousedce vtisknout i na tom relativně malém prostoru velmi sympatickou tvář. Škoda jen, že celé je to takové natahováné a rozmělněné, takže i závěrečný metavtip, kdy Štěpán Šafránek vymyslí Kendymu titul pro jeho celovečerní debut (ano, po více jak třech dekádách), poněkud vyšumí... (16.04.2020)