Ako básnici čakajú na zázrak

Hezky nostalgické, vlastně celkem dospělé, místy docela pěkné, ale nemůžu si pomoct, jako kdyby už básníci neměli co říct, jen trochu nostalgicky si zavzpomínají na lepší časy. Ale jo, tohle rozhodně není takový průšvih, jak jsem se bál, že z toho bude. Vlastně to bylo... no takové milé. Nijak mě to neurazilo. (06.01.2017)

Dvouapůlhodinová reklama na lékárny Dr. Max, Mazdu a jedno protonové centrum. Docela jsem se bál, aby to nebyly další Babovřesky, ale tak zlé to naštěstí nebylo. Jenže, to je asi jedna z mála pochval, jinak je to totiž nuda. V porovnání s prvními „básníky“ je to utahaná a nezábavná záležitost. Motto filmu by mohlo být „Je nám padesát, ale ještě na to máme!“. Nic proti, ale z povahy věci, tohle není zrovna něco, co by mi mělo co říct. Postavy dětských herců jsou otravně přemoudřelé, Pavel Kříž jede na neutrál a do toho se objevují vedlejší postavy a postavičky, u kterých můžu hádat, koho ze známých (a polozapomenutých) herců a zpěváků poznám. Scény s Josefem Somrem byly nejvtipnější z celého filmu. Nejzajímavější zase byla úvodní a závěrečná animační vložka Adolfa Borna. Ano, párkrát jsem pousmál, a dokonce i zasmál. Ne, není to zlé a k nepřežití. Jen je to prostě k uspání. (16.04.2016)

Myslel jsem, že už Dušan Klein nechá básníky pod drnem a on ne a ne a ne! Zcela náhodou jsem další pokračování shlédl v televizi a z minulé odpadní žumpy Štěpán Šafránek vylézá jen s posranými kalhotami. I když je další pokračování opravdu zbytečné, pár světlých momentů se oproti minulému průseru přece jen najde, má i sympatický Křížův protějšek v Lindě Rybové, jako jeho další potencionální partnerce. Vrací se spousta dalších postav z dřívějších dílů, ale strašně zestárlých, že bych si radši uchoval vzpomínku, když byli mladí, Zejména tedy Eva Jeníčková jako Vendulka utěšitelka, ta vypadá jako oživlá mrtvola. Kříž alias Štěpán kouká spíš pohledem uchyláka. Jeho třináctiletý syn je samozřejmě chytrolín jako tata. Nejlíp snad hraje Josef Somr v roli profesora Ječmena, který je upoután na lůžko v LDNce. Jinak je to slabota. Navíc film působí jako nějaký díl Ordinace v růžové zahradě a ne jako film, který se pouští v kinech. Vtípky a situace jsou víceméně trapné, parta dědků, co se pořád hádají v hospodě v sestavě Abrhám, Hrušínský a Lábus je zbytečná a ta strašlivá tlama Holubová se nakvasí všude. Nesympatickej Vaculík taky není žádná výhra. Hudba Uhlíře a Brzobohatého vyznívá jak nějaké infantilní odrhovačky pro děcka. Já už bych další pokračování určitě vidět nechtěl. (28.05.2018)

Svým způsobem je šestý díl básnické sextalogie světový unikát. Ústřední postavy hrají 34 let (většinou) stále ti samí herci. Zvláštní je, že šestý díl svým product placementem nevadil tak moc, jako dík pátý (možná jsem si už zvykl, nebo se to tvůrcům povedlo zakomponovat lépe). Ale... problém filmu je, že jde od nikud nikam. Je mnohem více slepencem scén, scének a epizod, než uceleným příbehem (i když ten tu je, tedy již po šesté stejný - Štěpán Šafránek hledá opět partnerku). Osobně mám slabost pro původní trilogii. Ostatně na to pravě tento film spoléhá. Jde o velmi nostalgický snímek, který podobně jako babička s orosenýma očima otáčící listy rodinného alba, vytahuje z minulosti (předešlých filmů) herce a určité útržky. Ale podobně jako babička trpící Alzheimerem tyto útržky vytahuje jakoby nahodile, bez nějakého hlubšího významu a cíle. A tak se nám vlastně rozmělňuje i samotná podstata hlavního hrdiny. Jak jinak si vysvětlit, že první Štěpánova básnička zazní až po hodině filmu a celkem zde proběhnou snad jen dvě veršovánky (nepočítám-li reminiscenci starších, vylovených z truhly). Pavel Kříž i David Matásek (který je podobně jako zbytek obsazení odsouzen k roli nahrávající stafáže) vypadají velmi zachovale. Nečekaně překvapila i Linda Rybová, která dokázala sousedce vtisknout i na tom relativně malém prostoru velmi sympatickou tvář. Škoda jen, že celé je to takové natahováné a rozmělněné, takže i závěrečný metavtip, kdy Štěpán Šafránek vymyslí Kendymu titul pro jeho celovečerní debut (ano, po více jak třech dekádách), poněkud vyšumí... (16.04.2020)

Kdybych neznal tvorbu Dušana Kleina a Ladislava Pecháčka, myslel bych si, že jde o nějaký velmi nevydařený debut začínajícího tvůrce. Scény občas postrádají logiku a působí jako kdyby na sebe občas ani nenavazovaly. V příběhu nedojde k žádnému zásadnímu zvratu, když nepočítáme úvodní scénu na hřbitově a jednu svatbu na závěr. Mezi dvěma reklamními bloky sponzora filmu, jednoho velkého lékárenského řetězce, kdy se dialogy herců změní na reklamní slogany, které zní i v televizních reklamách tohoto řetězce, se cosi odehrává, co nemá hlavu ani patu, a podezřele se úrovní blíží Decibelům lásky. Naštěstí této úrovně nedosáhnou, ale nakročeno mají už opravdu hodně. (25.11.2016)