Rojkovia

Jsem snílek. Duší i povahou. A možná i proto jsem čekala od tohoto filmu víc, mnohem víc. Jediné, co mě skutečně zaujalo a co jsem celý film napjatě a bez dechu sledovala, byl "nezdravý" sourozenecký vztah. Blízké sepětí, vzájemné vcítění, intimita, závislost jeden na druhém, důvěrnosti - to vše dohromady vytvářelo zajímavý prostor k úvahám. Erotické scény mě neoslovily - i když si cením otevřenosti a hlavní postavy byly dobře koukatelné - pro mě to bylo bez žáru, bez chtíče, bez skutečné vášně. Nicméně... beru v potaz lásku k filmům, pozoruhodný a zvláštní dům a obrovskou toleranci ze strany rodičů. (23.02.2014)

Tento film ma celkom prekvapil. Je ale dosť kontroverzný, takže asi veľa ľudí mu nepríde na chuť. Je to príbeh troch mladých ľudí, možno priateľov, ktorí sa bavia o filmoch a užívajú si prepychu rodičovského domu. Bolo pre mňa prekvapenie, že sa všetko odohráva na pozadí študentských nepokojov roku 1968. Všetci traja mladí herci boli skutočne dobrí a mladučká Eva Green nám ukázala úplne všetko. Film je proste zručne natočený a vzrušujúci. (07.01.2015)

Tento snímek bych označil pojmem "umělecké porno". :) Nahota je ve filmu naprosto normální, ale není násilná..působí přirozeně. Mnoho krásných obrazů ("I can't stop you, I've got no arms."), úchvatná kamera, fúze snímku samotného se záběry starých francouzských filmů, revoluční dusno probíhající všude kolem, hlavní postavy o něm stále mluví, rozebírají ho, ale přitom se ho aktivně zúčastní až v samém závěru. Krásná hříčka Bernarda Bertolucciho, který se do příběhu nebál zasadit i téměř incestní vztah Thea s vlastní sestrou Isabelle v kombinaci s milostným trojúhelníkem ("Yes, I'm drunk. And you're beautiful. And tomorrow morning, I'll be sober but you'll still be beautiful.") (29.03.2006)

Věřím, že je to dobře natočená adaptace - knížka se mi z hlavy vypařila po pár dnech, s filmem to bude asi stejné. To, že někde choděj nahý lidi a spěj spolu, ještě neznamená, že je to film, o kterém by se mělo mluvit. Zdá se mi, že dějová linka o osmašedesátém šla poněkud do ústraní a já mám před očima jen penis Louise Garrela (pas mal). Herecky je to dobré, ale Beertolucci je voyer, který poselství svých filmů ukrývá pod povrch. Narážky na ostatní filmy jsou skvěle udělané - film se přehrává přímo v obraze. Francouzská mládež 60. let nebyla jen plná ideálů, ale byli mezi nimi i zkaženci. Ostatně dnes je to stejné. Jestli bych film chtěla vidět znovu? Možná ano, kdyby byl kratší. (20.11.2011)

Bertolucci je jako malé dítě, které se nedokáže soustředit na jedno téma a patřičně ho rozvíjet. Jednou si hraje s filmem jako takovým, pak přeskočí k sexem prodchnutému vztahovému dramatu jedné podivné mladé trojice, aby nakonec zauvažoval o revoluci jako o zdánlivému vyřešení všech problémů (to zdánlivého zdůrazňuji). Zkrátka se jedná o tři rozdílné kapitoly, které mě příliš nepřesvědčily o vzájemné souvislosti důležitosti v příběhu. Což je škoda, protože samy o sobě fungují více než dobře viz komentář Douglase. (05.12.2011)