Podivné zahrady

Jak jsem zjistila, tak jsem film viděla už dřív, ale teprve teď k němu píšu komentář. Chvíli jsem přemýšlela o tom, proč je zařazen do kategorie drama, protože na mě rozhodně alespoň v první polovině filmu tak nepůsobil. Celé jádro příběhu je o tom, jak si nedělat unáhlené názory o lidech kolem nás, včetně svých rodičů, jak bylo vidět i v příběhu mladého Luciena vzhledem ke svému otci. A tak mu přítel jeho otce Jacques začne vyprávět jeden téměř zapomenutý příběh z války. Jednou jsem slyšela moc hezká slova : "Dřív než budeš soudit můj život, obuj si moje boty a projdi moji cestu, projdi moji minulost, pociť moje slzy a zažij moji bolest. Projdi roky, kterými jsem prošel já, zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopl já! Za každým vstaň a jdi dál, tak jako já! A až potom můžeš soudit moje chování a tvrdit, že mě znáš." Určitě to platí nejen pro Luciena, ale všeobecně pro každého z nás. (25.12.2014)

Na Podivné zahrady jsem se díval především kvůli Jacquesovi Villeretovi s nadějí, že budu s jeho rolí spokojenější, než ve filmu Zelňačka. Tento herec mě totiž výjimečně pobavil jako Francois Pignon v komedii Blbec k večeři. Při sledování Podivných zahrad jsem čekal, že bude film do svého konce nudný tak, jako se mi zdál na začátku. Byl jsem však nečekaně překvapen zápletkou a hlavní myšlenkou komediálního dramatu. Je to jedinečný snímek, za mě 80%. (14.03.2016)

Než se film trochu rozjede, strávíte mnoho času ve smrtelné nudě a přemýšlíte, jestli je to drama,. nebo komedie, nebo to máte vypnout.Hlavní postavy hodně nesympatické.Pokud se mám dívat na to, jak byli Němci hloupí, tak si radši pustím podesáté Stepující stonožku, nebo Sedmou rotu,ale tohle už nikdy. (18.04.2018)

Dojemný lidský film. Dlouho jsem na podobný čekal. Proč už se dnes netočí filmy o lidské slušnosti, kráse, poetice, pokoře, lásce, přátelství, obětavosti, slušnosti, radosti a slzách Tady to máte vše v jednom snímku. Je mi líto těch, co si nad tímto dílkem odplivli a přeji si sám sobě, abych měl šanci objevit alespoň něco málo podobných skvostů. (05.05.2020)

Prijemny maly francuzsky film o dvoch bojazlivych dedincanoch, ktory sa kvôli zene zapoja pocas 2. svetovej do odboja. Jacques Villeret a André Dussollier su skvela dvojka, ktora sa uz stretla aj v predoslych filmoch a stale medzi nimi funguje komedialna chemia. Horsie je to so vsetkymi ostatnymi postavami, ktore nie su prilis zaujimave a zo samotnej zapletky sa dalo tiez vytazit viac. Napriek tomu ma film prijemnu atmosferu aj ked sa miestami deju smutne veci a hlavne vdaka ustrednej dvojici sa oplati vidiet. 6/10. (25.12.2014)