Ta třetí

„Prosím Ťa, neklám alespoň sám seba …“ Každý si přeje mít ženu, která v něm bude podněcovat jeho lepší vlastnosti a snahy – a druhou ženu, která by mu pomohla na ně zapomenout (Rowlandová). Klasický příběh muže mezi dvěma ženami, muže nerozhodného, váhavého, sobeckého, milujícího vlastně především své pohodlí a klid. Toužícího po obou ženách, ale neochotného pro lásku cokoliv obětovat, protože o lásku vlastně vůbec nejde. Mistrovská kreace Václava Vosky, jemuž jsou velmi rovnocennými partnerkami elegantní Blanka Bohdanová v roli ženy podněcovatelky („S Tebou si rozumím, i když mlčíme …“) a nádherně živelná Ida Rapaičová v roli té, která dává zapomenout („Ako si sa snažil, bol si smiešny …“). Konec této frašky nemůže být jiný než útrpně úsměvný a trapný – v okamžiku, kdy konečně dospěje k rozhodnutí, ztrácí hrdina vše a nezbývá mu, než sáhnout po řešení ze všech nejzbabělejším …. Leopolda Dostalová jako dokonalé ztělesnění hrdinovy milující maminky v jedné ze svých posledních rolí. (26.12.2014)

Balíkův film se mi moc nelíbil, snad za to může časové posunutí někam mezi vydáním knihy (1939, Josef R. Vilímek) a současností (2021), do nejapných začátků českého rock'n'rollu. Možná ale také konvenční zobrazení muže mezi dvěma ženami (každý známe někoho, kdo vybíral a vybíral, až přebral). Nebo něco, co věděl i sám Havlíček, neboť hodlal některé části svého románu předělat. Nicméně se tu pracuje s těmi nejnižšími čísly: 1 nebo 2, pak 3 a nic víc. Ale ani toto počítání úplně nesedí. Nevím sice, které části chtěl Havlíček předělat, ale v případě Mánkovy (zde raději Voskovy) postupně se odhalující charakteristiky je málo pravděpodobné, že by ten, kdo ze dvou odhalených karet není schopen zvolit tu lepší, by byl schopen sáhnout na jedinou kartu neodkrytou. (31.05.2021)

Všechny čtyři romány mistra psychologické prózy Jaroslava Havlíčka (1896 - 1943) se dočkaly filmového zpracování. Jeden z nich - Ta třetí - natočil na sklonku šedesátých let režisér Jaroslav Balík. Tvůrci filmu přenesli děj příběhu do (své) současnosti (Havlíčkova literární předloha je z roku 1939). Ve vyprávění o muži, jehož neschopnost se rozhodnout postupně spěje k jeho neodvratnému konci, je herecky velmi dobrý nejen hlavní hrdina Václav Voska, za zmínku určitě stojí Ida Rapaičová ad., nicméně nejlépe (profesionálně, velmi přirozeně a uvěřitelně) ztvárněnou postavou je Jarmila Blanky Bohdanové. (28.02.2012)

Mladost, radost...aneb autostop není zrovna bezpečný způsob cestování. Může Ti totiž udělat v hlavě docela zmatek. Své o tom dozajista ví i jeden hloubavý, přemýšlivý, ale také sobecky smýšlející architekt, tápající mezi dvacítkou a čtyřicítkou a lítající mezi bigbítem a koncerty vážné hudby. Láska, která i generační rozdíly přenáší a staré přátelství, možná i dlouholetá očekávání. Nádherně svobodomyslná Slovenka, nemající absolutně žádný problém s českou výslovností, změnou účesu či s poukázáním na svou krásnou ženskost a sám sebe hledající lamač srdcí, rozjedou hru na upřímnost a porozumění. Kdo z nich je ovšem ten upřímnější? Ještě je tu jedna doktorka, která se své role rezervy ovšem nehodlá ujmout. Balíkovo vlnění a hledání jistoty je doprovázeno naprosto skvělým hudebním doprovodem, jak klavírním, tak dobovým..." to jsou Beatles? Jo....v tuzemským vydání", perfektními dialogy na jakékoli bázi, kvalitní režií, až na ty občasné jízdy autem, lehoučkým politickým popichováním a velmi slušným vývojem děje. Oficiální text je opět nepochopitelně odfláknutý i směšný a většina zdejších komentářů obsahuje těžké spoilery. Doporučuji si film nejdříve zhlédnout. Pro znalce šedesátek a československé kinematografie dostačující a pro mě rozhodně nadprůměrně kvalitní snímek. (14.09.2013)

Solidni, misty dost natahovane drama o muzi, ktery resi dilema dvou zen. Vaclav Voska mi ve sve roli hodne pripominal Marcella Mastroianniho:-). Moc se mu nedivim, ze ho studentka Eva (Ida Rapaicova) zaujala. Sedesata filmova leta u nas byla velmi plodna a da se oznacit za nejlepsi dekadu nasi kinematografie, jen mam nekdy pocit, ze se spousta filmu chtelo rovnat s francouzskou a italskou produkci (hlavne po umelecke strance) a to se uplne nepovedlo. (18.02.2012)