American Honey

Najväčšie pozítivum vidím v hereckej stránke, ktorú majú paradoxne na svedomí neherci. Zrejme to už dlho platiť nebude, pretože tak to vyzerá, že minimálne herečka v hlavnej úlohe si týmto snímkom svoju kariéru rozbehla. Keď bude šikovná a vydrží, tak má určite pred sebou skvelú hereckú budúcnosť. Škoda, že námet mi moc nesadol - bezcieľne poflakovanie krížom krážom po krajine, zábavičky, trochu sexu (tu mohla byť režisérka trochu odvážnejšia, podobne ako v jej Red Road)... Ten sociálny podtext drámy akoby upadol, čo v mojich očiach trochu stratilo na atraktivite. Na druhú stranu ale uznávam, že práve taký mohol byť zámer autorky. Keď vás život valcuje a bojujete o svoju každodennú existenciu, no máte pri sebe niekoho podobného alebo sa začleníte do skupinky ľudí s podobným osudom a začnete si vzájomne pomáhať, tak v konečnom dôsledku potom aj ten život chutí úplne inak, sladšie ako med - pekná myšlienka. Nadpriemer. 75/100 (01.04.2019)

Filmy Andrey Arnoldové mě fascinují tím, že jsou skličující i povznášející zároveň. Úplně bych ji neobviňovala z realistické nebo snad dokumentaristické filmařiny. Její filmy jsou stavěné, nikoliv vypozorované. Stavěné jako pohádka a manipulované po vůli tvůrkyně k naplnění její představy. Vyprávějí opisem, jestli to jde takhle říct, možná si nemůžu jenom vzpomenout, jak se tenhle princip jmenuje. Ráda vidím film, kde je hlavní postavou do sebe uzavřená pozorovatelka, která si udrží svou vlastní osobnost i po srážce s novým, jiným, svůdným světem. Ráda vidím film, který je výsostně introvertní, nesnaží se tuto charakteristiku léčit a používá ji jako platný způsob sebevyjádření. (13.02.2017)

Nevím, americký med, americký sen, nebo možná spíš ženský sen, nevím. Každpodáně svět tvrdě postavený proti všem formám intelektuáoní a jiné reflexe, takový život ze dne na den, "zen" (nyní a teď) zbavený své vnitřní podstaty. Zkusit si to - i u nás - může každý, stačí jen odhodit zábrany (Američanům známé jako "rat race") - v mládí jsem na to také napsal písničku, která začíná: "chtěl bych být negrem co slouží milionářům / na stůl jim nosí kofolu a rum / sám si pak zajde na pár panáků / a zbytek peněž nacpe do slamáku / chtěl bych být negrem, svýho života mám dost / z těch krysích závodů mám jen krysí zlost atd". Režisérka Andrea Arnoldová to sice pojímá trochu jinak, více americky, ne jako protest-song, ale jako protest-business. Pozn. 1: V poslední době se množí filmy o nutnosti a způsobech, jak se rozejít s prací a/nebo s rodinou, pokud takové vztahy už nejsou funkční. Americký med patří také do této oblasti. Přesto je to asi poslední způsob, který bych si sám vybral. Pozn. 2: Z CD jsem nedávno poslouchal knihu "I Am Ozzy". V tomto smyslu také nic moc, ale je tu něco, co to uvádí do rovnováhy, a tedy vede i ke šťastnému konci: hudba! Ozzy jen jeden, protože Paranoid je také jen jeden. (09.05.2019)

Čekala jsem artovou bublinu, ale ten film je opravdu unikátní podívaná. Rozhodně to není klasický road trip. Žádný Kerouac se tady nekoná. Tohle je moderní, reálný a iluzí zbavený příběh, který byl pro mě až místy děsivý - nevím, jestli záměrně. S postavami se těžko ztotožníte, naopak jsou až občas nepříjemné, což dělá ten film tak fascinujícím. Režie a kamera jsou vynikající, Sasha Lane a Shia Labeouf září. Film, z kterého nespustíte oči, i když bystě občas chtěli. (24.10.2016)

Andrea Arnold má filmování opravdu ráda, protože když už s natáčením jednou začne, neví, kdy skončit. Délka filmu je neobhajitelná, tady měl nastat nemilosrdný tanec nůžek, jehož výsledkem mělo být zkrácení snímku nejméně o 50 minut. To ale není jediný prohřešek, který jí vyčítám. Fish Tank mě kdysi emočně rozcupoval, American Honey vyvolal opačné pocity. Je to jako sestoupit z Petřínské rozhledny rovnou na dno Macochy. Jsem jiná generace, poslouchám jinou hudbu, mám jiný pohled na svět a jiné ideály než hrdinové filmu, ale v tom zásadní problém nevidím. Pravda, mladičká Star mně typově sedí víc na členku gangu, která právě zkopala bezdomovce, než na dívku, co prožívá první milostné dobrodružství a snaží se zapadnout do podivné hipsterské komunity - ale vem to nešť. Především cítím z filmu pózu a nevěrohodnost. Partičce hajzlíků z Edinburgu jsem v Trainspottingu jejich sviňárničky věřil, to byl věrohodný pohled na skotskou drogovou scénu, podepřený osobní zkušeností. Téhle skupině ukázkových loserů nevěřím ani pozdravení. Šéfka skupiny by z karavanu dokázala ještě tak pást tři pouliční prostitutky, jedna třetina podřízených by nebyla schopna prodat nejspíš ani sebe sama na parkovišti pro řidiče náklaďáků a druhá by zvládla ještě tak pozici drogového dealera ve špatné čtvrti. Jediný skutečný prodejce mezi tou sebrankou páchnoucí spáleným tabákem i ledasčím jiným byl Jake - vlastně jediná opravdu zajímavá postava příběhu (ten, co nelže, jen prodává a k tomu přece manipulace patří). Přesto nebýt té absurdní stopáže, snad bych o slabé třetí hvězdičce uvažoval, takhle ale nemám na výběr. Celkový dojem: 40 %. (05.03.2021)