Obsahy(1)
Hlavním hrdinou filmu je mladý odborář Salvatore (Gian Maria Volonté), který se po letech strávených v pevninské Itálii vrací do rodné sicilské vesnice, aby zde organizoval vzpouru místních rolníků proti všemocné mafii. Neústupností si proti sobě brzy poštve nejen mocné vůdce místního organizovaného zločinu, ale kvůli svému silnému přesvědčení a horlivosti i vlastní přátele a spolupracovníky, kteří nedokáží držet krok se Salvatoreho sebezničující odhodlaností. Postupně se jeho osamělý boj stane jak cestou ke zlepšení života místních obyvatel, tak zoufalou snahou po záchraně vlastního života. Film získal několik vedlejších ocenění na filmovém festivalu v Benátkách v roce 1962. (Dionysos)
(viac)Recenzie (2)
Úvod filmu nahlodá diváka v tom smyslu, že začně předpokládat předvídatelné chování obou stran souboje - mafie a hlavního hrdiny Salvatoreho spolu s místními terorizovanými obyvateli. Naštěstí se počáteční idilický obrázek rozpadá kvůli opatrnosti místních před nekompromisním aktivismem vzděláním a "světovostí" pevninské Itálie nasáklým Salvatorem. Jeho měření sil s mafiány se tak stává složitější a osamělejší, přičemž jakožto postava je Salvatore v standardně skvělém podání Volontého vykreslen překvapivě nejednoznačně. I díky vývoji situace se v něm motiv altruistické pomoci utlačovaným, založený na jeho pevném přesvědčení, postupně mísí s sebeobětujícím mučednictvím sklouzávajícím k vlastní adoraci. Celovečerní prvotina všech tří režisérů sice ve své době ani v současnosti nedosáhla (a to zaslouženě, i když je to i tak velmi dobrý film) ohlasu slavných filmů/ prvotin z počátku 60. let, které změnily tvář italského filmu - zejm. Accattone (1961) - Pasolini, Čas se zastavil (1959) + Místo (1961) - E. Olmi, Bandité z Orgosola (1960) - Vittorio De Seta. ()
Česky by název filmu mohl znamenat Člověk ke spálení, upečení (Keď ste si ma upiekli, tak si ma aj zjedzte). Mladí Taviani si tu vytkli cíl, o jehož spolnění by se mohlo polemizovat: zobrazit revolucionáře jako typ člověka, který chce zvítězit nad těmi s kterými bojuje, s těmi za které bojuje, a nad tím, kdo bojuje (tedy sebou samým). Ve hře jsou ovšem i vyšší mocnosti: dosáhnout ráje (stát se tvůrcem utopie) nebo svatosti (stát se mučedníkem revoluce). Taviani si zvolili rurální oblast a osamocený požadavek, tím se ale revolučních nárok v podstatě vzdali. Gian Maria Volonté také nebyl ještě to, co později. ()