Druhá strana nádeje

Evangelium podle Akiho vol. 2. Prvni dil rikal, ze kdyz se k sobe lide budou chovat s uctou a jako lide, muze byt na svete dobre. Druhy to rika znovu, jen se mu tam vkradaji nackove vic nez jsme u finskeho genia zvykli. Posledni replika vudce mistni "domobrany" je naprosto charakteristicka a ostra. Pro brblaly - Kaurismaki nikdy netocil realisticke filmy, ale vetsinou jakousi socialni utopii. Nejlepsi reseni byvaji casto ta nejjednodussi rikaval uz ve stredoveku Vilem z Ockhamu. (19.09.2017)

Opätovne ma raz dokázala pobaviť absurdnosť jednotlivých postavičiek a typický škandinávsky zmyslel pre humor. V tomto smere je tento režisér geniálny. Príbeh síce toho moc nepovie a dej nie je nejak extra rozvinutý, no kráľovsky som sa bavil na jednotlivých situáciách, ktoré vyplynuli z konania postáv. Nadpriemer. 75/100 (07.04.2018)

Některé dialogy, situace a vtipy opravdu fungují. Hudba skvělá. I když... Objevuje se zde zkreslený a nerealistický pohled na současné migranty, kteří se objevují ve filmech jen v určitých stereotypech ( převaděč pracuje zadarmo, protože za takovéhle věci peníze nebere. Jedna z hlavních postav, migrant, do Finska nechtěl, jen se tam ocitl omylem, protože usnul na lodi v přístavu, když prchal před neonacisty. V uprchlických táborech panuje pochopení, přátelství a nedochází tam ke konfliktům, kdežto na ulici ve Finsku není s místními obyvateli bezpečno). Naštěstí se najde hodný majitel restaurace, který uprchlíku toužícímu pracovat sežene zaměstnání. Dál pokračovat nebudu. Opravdu nic ve zlém. Jen jsem zvědavá, jestli někdy bude natočený i film z trochu jiného hlediska. Všichni víme, že existují lidé hodní, ale i ti méně nevinní. Nemělo by se točit o všech osobnostech? - Naštěstí je ve filmu dosti nadsázek, zvláštních postaviček, absurdit a úmyslného přehánění. (12.07.2017)

Príklad, ako možno autorsky reagovať na aktuálnu spoločenskú problematiku, a to na minimálnom naračnom priestore a s gráciou humornej absurdnosti. Nemusíme nijako akcentovať, že Kaurismäki je jeden z mála súčasných európskych tvorcov, ktorý svojou nezameniteľnou, smutno-veselou optikou úprimne reflektuje životy ľudí na okraji spoločnosti. Smútok a radosť idú neraz absurdne ruka v ruke, a aj keď v Akiho snímkach často víťazí optimizmus a divák si odnáša záverečný „feel good“ pocit, táto nádej nie je nikdy falošná. (13.10.2023)

S tvorbou Aki Kaurismäkiho som sa po pravde doteraz ešte nestretol, ale veľmi ma zaujala. Príbehovo nám predostiera na prvý pohľad skutočne vážne existenčné problémy hlavných hrdinov, ktorí sa však svojim neľahkým životom prebíjajú s poriadnou dávkou nadhľadu a suchého humoru. Druhá strana nádeje ma zaujala, pobavila a i keď niektoré scény akosi príliš nedávali zmysel (napríklad záverečných niekoľko minút), z kinosály som odchádzal v naozaj dobrej nálade. (16.09.2017)