Morgiana

"Ten průvan mě jednou zabije." Sám už nevím, jestli se Morgiana tak dlouho vyhýbala mně nebo já jí v obavě, že to nebude film pro mě. O to příjemněji mě překvapuje, jaká je to lesklá černá perla, pohozená mezi normalizační bižuterií. Má své drobné vady, jako je občas viditelný kontrast mezi velkolepě výtvarnými kostýmy a nekvalitou použitých materiálů, tu a tam je některé nepodstatné postavě věnováno víc času, než je nutné, spory se vedou i o účelnost překvapivého konce. Ale v porovnání s tím, co nabízí, jde o marginálie. Mám slabost pro takzvané morytáty. V původním smyslu kramářské písně senzačního obsahu, obvykle zahrnující nejednu vraždu, mají řadu filmových epigonů a Morgiana by našla společnou řeč jak s Chaplinovým Panem Verdouxem, tak s Truffautovou Nevěstou v černém. Alfred Hitchcock by asi ocenil styčné plochy se svými filmy Podezření a Pochybná žena, Edgar Allan Poe a R.L.Stevenson by se radostně chvěli nad makabrálním zhmotněním nočních můr a Sigmund Freud jistě z hloubi pekla žehná porůznu roztroušeným vodítkům k jejich výkladu. Všechny tyto vlivy v Morgianě můžete najít, trváte-li na více vrstvách děje a baví-li vás analýza nevědomých motivací postav. Ale není to podmínkou a stejně tak se vám může líbit "jen" jako dráždivě morbidní napínavá historka od krbu. A jako další důvod, proč si vážit talentu Ivy Janžurové. Obsazení jedné herečky do rolí dvou vzájemně jednajících postav je tady řešeno často nápaditěji než v jiných soudobých filmech a zhruba po deseti minutách už jsem nemyslel na to, že je to stále jedna Janžurová. :-) Klára, hodná, bílá sestra, které zlá, černá Viktorie usiluje o život, mluví nepřirozeným vysokým hlasem, koketně pomrkává, štěbetá s hosty gardenparty a Herzova cynická optika ji staví do role hloupé frivolní naivky. Temné spády travičky sledujeme nejprve s přirozeným odporem, postupně ale s čím dál větším porozuměním spoluviníka. Viktorie je nepopiratelně zlá, závistivá, chladnokrevná dryáčnice s líčením á la německý expresionismus. A přesto ji Iva Janžurová hraje nedivadelně, filmově, bez afektů. Nejpozději od chvíle, kdy do děje zasáhne vyděračka Nina Divíšková platí, že trneme-li hrůzou, je to spíš z obavy, že Viktoriin plán nevyjde, než ze strachu o osud Kláry. A řekl bych, že právě to Morgianě nejčastěji zazlívala kritika. Dekadenci. Se zlou, závistivou Viktorií si prožijeme stihomam pachatele strašného činu. Paranoiu, neustálé pochybnosti, dá-li se původní rozhodnutí ještě zvrátit, pochyby, zda bylo správné. Prožijeme s ní cosi víc než s pasivní Klárou a zanechá to v nás následky. A to je jaksi "proti srsti" obvyklým konvencím. S tím souvisí onen konec, o kterém nemůžu mluvit, abych nespoileroval. Kritici mu vyčítají, že je jako přišitý, že "takhle to skončit nemělo". Co když je to ale jen tím, že sympatie se přelily proti vaší vůli na nesprávnou stranu a vaše lepší já se tomu vzpírá? Nesledovali jsme se stejnou fascinací Karla Kopfrkingla? 90% (22.04.2010)

Ačkoli Juraje Herze po Spalovači mrtvol velmi uznávám a nasazený styl (panoptikum hadra) zde byl velmi podobný, tak s Morgianou jsem měl naprosto zásadní problém s totálně dementním, nezáživným a nudným dějem. Příběh dvou rozdílných sester byl vskutku o hovně a snad si ani nezasloužil investovaný čas pro tvorbu filmového zpracování. Iva Janžurová v mých očích rozhodně nepatří k oblíbeným herečkám a ani si nemyslím, že by disponovala dostatečným hereckým potenciálem pro hlavní dvojroli v celovečerním dramatickém filmu. Měla velké štěstí, že postavy zde připomínaly spíše karikatury, takže se toho hodně ztratilo. Pochválit tedy mohu pouze technickou stránku filmu od zajímavé kamery až po úderný (mnohými zavrhovaný) hudební podkres. [15 %] (02.09.2020)

Herecký koncert Ivy Janžurové, typické prvky Juraje Herze, obstojná atmosféra a napětí. Nejen kostýmy tolik podobné Petrolejovým lampám, lehce hororovou atmosférou blízké třeba Spalovači mrtvol. Vrchol režisérovy kariéry? Takže: vizuál nádherný, atmosféra děsivá, Janžurová brilantní, hudba taky skvělá... Ale. Zkoumání ženského psyché a lidské povahy mě překvapivě nebavilo až tak, jak jsem si původně myslela. (12.01.2015)

Iva Janžurová je vynikající, ale jen pokud se jedná o zlou sestru. Poloha hodného kníkavého dvojčete se z mého pohledu hodila spíš do klasických komedií. Co se povedlo takřka stoprocentně je vizuální stránka věci, ale i tady mě Herz dokázal naštvat, protože až příliš často bloudil v tmavém šeru, kde nebylo vidět vůbec nic. Místy chybějící napětí se pak snažil dohánět dramatickým hudebním podkreslením, ale ani to příliš nefungovalo. Čekal jsem víc. 55% (04.09.2020)

Inu, Petrolejové lampy to sice nejsou, ale stále jde o výrazný nadprůměr v české kinematografii a jeden z nejlepších kousků Juraje Herze, který měl tehdy talentu a tvořivosti na rozdávání. Výborná Janžurová v hlavní dvojroli a důkaz, že to není jen dobrá komička, ale špičková charakterní herečka. Pozoruhodná vizuální stránka filmu, která pracuje s málo využívaným secesním stylem a podílí se významně na vytvoření mysteriózní atmosféry. Ester Krumbachová odvedla skvělou práci...Celkový dojem 90 %. Příklad filmu, kde jsou kamera, zvuk i dekorace v jedinečné harmonii. (13.06.2006)