Hon na pačlověky

Po fenomenálním Co děláme v temnotách nám Oscarka Navaltiti evidentně řádně zpychnul a přihakoval si to tentokráte s povrchní, tupou, trapnou a nudnou bushoidní koljovinou, kterou tu může přebushit jen těch pár obvyklých, tolik citlivých karlovarských homoklád nebo obstarožní otylá maorská chovatelka wombatů, a za níž by zasloužil akorát tak hlavu do Svěráku. Když už, kurva, nemám na originální poetiku, humor ani solidní historku a vypomáhám si otravným vykalkulovaným mletím kýčovitých hoven, měl by být aspoň ten „ubohý“ odvrhnutý chlapeček buď rektorvoucně lostomiloušký nebo sympatický, a ne odporný neherecký domorodý prasnic, odkojený Tupákem, jehož máte od první minuty neodolatelnou chuť lhostejně zaříznout a předhodit vakovlkům. Příjemně nevrlý Zdeněk to sice kapku vytrhnul, ale kde nic není, ani zmrd nebere, a já se jen tak tak udržel, abych to neposlal rovnou do Te Whanganui-a-Tara-le. (09.10.2016)

Tentokrát nám Taika naservíroval pekný príbeh o zbližovaní sa problémového chlapca s nevrlým starcom. A nebol by to on, keby si zase nevybral talentovaného malého herca, nepoužil vo filme zaujímavé postavičky, kopec výborných hlášok a momentov. Bolo to menej bláznivé ako jeho Boy, ale bolo to vskutku pompiózne. (02.10.2016)

Můj oblíbený režisér Taika Waititi v Honu na pačlověky volně navazuje na svůj někdejší film Kluk, který je ovšem říznutý Jenningsovým Malým Rambem. Na Novém Zélandu jsme byl a proto v tomto snímku cítím něco z jeho národních specifik - posedlost americkou kulturou a kinematografií (proto tolik odkazů a citací k filmům i hudbě) a zároveň pocit provinčnosti, lokálnosti, odlehlosti, kiwíkové jsou prostě lidé z ,,konce světa" (Zde je to ještě zesílené lokací, většina filmu se odehrává v buši). K tomu pak přistupuje ještě motiv původního maorského obyvatelstva, který se logicky objevuje v tvorbě režiséra maorského původu. Oproti Klukovi ovšem Waititi upozadil sociální prvek a přidal nadsázku a hravost. Velmi zajímavá je režisérova poetika, která si mnohé vypůjčuje z výše zmíněného Gartha Jenningse, ale i z Wese Andersona a řady jeho epigonů. Škoda, že se Waititi nerozhodl ukotvit svůj snímek v jednom žánru, žánrová nevyhraněnost můj divácký dojem trochu tříští... (04.11.2016)

Kdyby neexistovala současná filmová přesycenost, tak tenhle film by po uzrání získal štempl kultu. Má humor - hodně, má dobrodužství - nemálo, má dojemné chvlilky - nemnoho, ale o to jsou efektivnější a co ještě má tenhle film ? No přece mejch pět hvězdic ! Pořadetelé Aussie Film Festu mají na startovací filmy frňáček, loni skvělej Taxik do Darwinu a letos tahle novozelándská prdel. Dobře Vy ! (18.11.2016)

Za prvé je to odpočinkový film, pokud je člověk v náladě užije si záběry přírody a jemný humor, kterého je ve filmu dostatek. Téma útěku do divočiny před paní ze sociálky je neotřelé a jelikož na útěku ti dva potkávají různé podivné lidi, i toto je docela sranda. Sam Neill byl výbornou volbou, ale i ten kluk to zvládá dobře, i když jsem se jeho zjevu na začátku docela lekl. Příjemný film, který mi připomněl návštěvu Zélandu před deseti lety. 80% (02.09.2017)