Velká samota

Na konci padesátých již mohl soudruh kádr pochybovat o svém poslání, dokonce se utápět v alkoholu. Vesničané a družstevníci zase nemuseli s nadšením a jiskrou v oku děkovat straně a vládě. Samozřejmě za předpokladu, že se vše v dobré obrátí. Každopádně jeden z prvních filmů prvoplánově neglorifikujících poměry na venkově, s vzhledem k tématu překvapivě slušnými výkony i atmosférou. Zajímal by mě ten původní konec. (18.05.2008)

Ježišmarja, já snesu, pokud jde o trampoty jézeďáckých věrozvěstů, opravdu dost, ale ten Martin Souček byl, nezlobte se, prostě neuvěřitelnej debil. Toho neomlouvá ani rok vzniku filmu a nakonec ani jeho poněkud odvázanější ladění (to právě snad klade na charakter postavy trochu vyšší nároky). Takového hlavního hrdinu neberu. Naopak ta ožralecká vesnička, která mu dlouho roztomile vzdoruje, je sympatická. Má výbornou atmosféru a záběry na její bláto a mlhu jsou nádherné. PS: Ještě musím připomenout tematicky i atmosférou příbuzný film Pouta. Není sice dokonalý, ale pro mě o dost přijatelnější. Tam mi hlavní necharakter vyhovuje. (18.05.2008)

Na filmu se hrubě podepsal zásah soudruhů, který navzdory zaměru režiséra a scenáristy naordinovali optimistický závěr, který působí velice nepřirozeně. Helge právem litovat, že k takovému kompromisů svolil. Pokud by se mu jeho záměr podařil, příběh by znacně kopíroval ideu jeho prvotiny Škola otců. Z mého pohledu Velká samota jeho prvotinu nepřekonala. I tak pro mě Helge zůstává nejzajímavější osobnosti 60. let pro svou skromnost a poctivý přístup k své práci. (29.05.2016)

Velká Samota je název vesnice na Jižní Moravě, kam se po dvou letech strávených na ministerstvu v Praze vrací bývalý spoluzakladatel JZD Martin (Július Pántik). Přijíždí pouze na 14 dní, aby se oženil a se svou milou Annou (Blanka Bohdanová) potom odstěhoval do Prahy. Situace se však mění, když vidí rozpadající se družstvo a nezájem lidí o práci kolem. Vezme předsednictví po Kalábovi (Rudolf Hrušínský) a nastolí svoje podmínky a rozeštve proti sobě lidi. Přeci jenom jeho zásluhami vyhraje Velká Samota zemědělskou soutěž v kraji a postoj lidí se vůči Martinovi mění. Takhle to zní jako tradiční komunistická propaganda 50. let, ale chyba! Ladislav Helge film natočil velmi osobitým způsobem s dramatickými zvraty. Kamera je taky novátorská a snímá perfektně různé nájezdy do tváří, nebo jakékoliv detaily. Celková atmosféra je taková pochmurná a černobílá barva tomu jen dodává. Škoda jen, že se nedochoval původní režisérův záměr o konci filmu, který se soudruhům nelíbil a zdál moc pesimistický, tak musel být nahrazen verzí, která je ve filmu vidět. Ještě malá zmínka k Bohumilu Šmídovi, který ve snímku hraje Martinovýho skoro tchána Cyrila a ve své knize Jeden život s filmem popisuje, jak roli hrát nechtěl a jak ji toporně ztvárnil. To můžu jen potvrdit, jeho herectví bylo hodně toporné. Bohumil Šmída pracoval pro film hlavně jako vedoucí výrobní skupiny a i Velkou samotu měl pod palcem. A ještě musím zmínit jméno Václav Kyzlink (nejvíce známý postavou vězeňského štábprofouse ze Švejka), který hrál vesničana Bojanovského a byl mým prastrýcem. (01.07.2017)

Buď jsem film nepochopil já nebo Mr. Tosim a ostatní "odpadníci"...furt jsem měl za to, že na film naroubovali jen "odpadní" konec a ne že celej film je "odpad". Já to beru tak, že Helge natočil kritickou studii "zapáleného" komunisty, který v životě ztroskotá, čímž se komunistické "nadšení" kritizuje, a nikoliv oslavuje. Je to, dejme tomu, "předchůdce" filmu Každý den odvahu. Navíc má film obecný přesah a dá se vztáhnout na každýho "idealistu", který není ochoten ze svých ideálů slevit. Je to naprosto pesimisitická, a proto přesvědčivá psychologická studie. Pouze závěr, který byl ale Helgemu vnucen, kdy za Pántikem přídou pionýři, je blbý, ale film jako celek je skvělý. (20.10.2009)