Rozprávky pre Emu

Obsadit do hlavních rolí téhle vánoční romantiky dva naše nejméně romanticky zdatné herce nepovažuju za zrovna šťastné rozhodnutí. Přitom se zde najdou postavy, kterým se casting trefil na jedničku. Příjemná Anna Polívková nebo naopak pekelně zlá Vilma Cibulková. Aňa se hodí spíše pro nějakou tu mršku a Vetchý ten má přeci svého Jirku Luňáka. Tvůrci se nechali tentokráte nechali inspirovat v zámoří, takže Pohádky pro Emu na mě působí poměrně nečesky. Úplně na škodu to ale není. Když nejsou nápady, je lepší to udělat aspoň kvalitně podle někoho jiného. 65% (12.06.2019)

Co tenhle film postrádá na vtipu, to nedohání v napětí ani romantice a bohužel ani v elementární logice. Banální a nedůsledný scénář, krkolomný a vykonstruovaný, nesmyslné obraty v ději a jednání postav, nelogické situace (nechci to všechno vypisovat, třeba castor tu má komentář, se kterým úplně souzním), absence motivací téměř u všeho, tomu poplatné toporné herectví, bezduchá, nevnímavá kamera jako z televizní reklamy, a kvanta a kvanta nevyplněného prázdna kolem několika základních klišé a holých tezí z toho spolu s dětským hrdinou, ztraceným zvířátkem (které absurdně dlouho nikdo nepostrádá) a citově vydíracím tématem dělají z filmu tak akorát adepta na amerického oskara za zahraniční film. Zvlášť když se do toho zaplete téma imigrace. Američané si ostatně o schopnostech cizinců z východní Evropy točit dobré filmy myslí své a tenhle kousek je z té arogance fakt nevytrhne. Nejspíš je to od nich charitativní soška Oscara (jako sorry, ale mám docela právo se ježit, když už jsem si s tímhle počinem odkroutila dvě hodiny). Proti nepřirozenosti a šustění natáčených scén ve vakuu emoční i sociální inteligence a uměleckého citu se ve mně štětila každá buňka. Bhúúúffrf. Kdyby do sebe někdo prostříhal s béčkovými českými herci ne moc dobře přetočené scény z KOLJI a Pretty Woman, dostal by i bez úprav ve scénáři stoosmatřicetkrát lepší romantickou komedii a charismatičtější film, než za co se vydává tahle mdlá těžkopádná a hloupá šmíra. Zápletky, dialogy, vtip a spád děje v Ulici jsou proti tomuhle filmařskému amatérství rajský balzám na duši. Humorné to chvílemi bylo dost, pro otrlé (třeba když se Vetchý chová jako instruktor operačního týmu FBI a nutí Geislerovou zkoušet si nahlas opakovat, jak se jmenuje a kde pracuje, aniž by to ovšem byly smyšlené údaje k zapamatování. --- Nebo celá ta nesourodá vložená epizoda se ztraceným morčetem, co ho nikdo moc nepostrádá a nehledá, dokud nevkusně a cynicky nechcípne jako ten pes v písničce, kterého praštil řezník paličkou), já se ale postiženým filmům smát nemůžu, jen mě ta nejapnost bolela víc než obnažený zubní nerv. Je mi to líto, ale na tomhle pokusu nebylo prostě dobře nic, trčí z toho sada nesourodých utkvělých záměrů, tupá snaha a naprosté analfabetství stran existence filmařských, uměleckých a vyprávěcích postupů, nulový talent a totální podcenění práce na uvěřitelné esenci, plynutí i faktických detailech příběhu, a to není dobrý výsledek. Režisér je možná hodný člověk, ale nemusel by se to nutně pokoušet sdělovat filmem. *~ (18.12.2017)

Ani jedno oko nesmí zůstat suché. Osmiletá Ema právě ztratila maminku, zato však našla tatínka, který o její existenci dosud neměl tušení, a spolu s ním hledá náhradní mateřskou náruč. To vše v náladě adventní Prahy, vystrojené do obrazů turistického města snů. Že Pohádky pro Emu, opět více romance než komedie, cedí slzy vánočního kýče, nabitého sponzorskými odkazy a trpnou předvídatelností od chvíle, kdy Vetchého hrdina v recepci hotelu potká hrdinku Ani Geislerové, deptanou zrádným ženáčem čili Jiřím Dvořákem? (08.12.2020)

tvůrci nejspíš pojali podezření,že když zkombinují ty nejzákladnější klišé,zasadí to do doby okolo vánoc a do kin pustí ve stejném čase,úspěch bude zaručen...dle recenzí se celkem trefili,nicméně za mě jde o kousek,který mě svou zkratkovitostí a kupou nelogičností a oslích můstku neuvěřitelně iritoval od samého začátku.Nebo snad mám věřit,že k tomu aby někdo dostal dítě (aniž by věděl jak se jmenuje,nebo jestli je to alespoň kluk nebo holka),stačí uvést v santice random jméno a nemocnice se postará?Nebo snad je normální,že sociálka chce nacpat dítě prakticky neznámému člověku,aby ve chvíli,kdy už dotyčný to dítě nějakou dobu má mu ho naopak zase chtěla za každou cenu sebrat?Že prostě stačí oslovit úplně neznámou ženu a ta prakticky bez mrknutí oka kývne na to,že si mě vezme a bude "mámou" pro dítě které není její a vlastně dost možná ani toho druhého?Nebo snad,že cynický úředník z ničeho nic přepne do samaritánského módu a téměř okamžitě se rozhodně,že bude podvádět přičemž ví co to obnáší?Ne,tomu se fakt nedá věřit (dalo by se,pokud by emu v názvu byl pštros a jemu byl film určen).K tomu všemu navíc podivně prkenný Vetchý,kterého mám normálně celkem rád,standardní obyč Gaislerová a malá přemoudřelá holčička..za mě nikdy víc ..20% (14.03.2017)

Pokud někdo vznáší "pochybnosti", tj. svoji duchovní nedostatečnost, o smyslu a poslání rodiny, je svědkem tvořivého podání této nadčasové pravdy v případě právě POHÁDEK PRO EMU. Nenásilná, umělecky mimořádně zdařilá prezentace ceny skutečného otcovství a skutečného mateřství, protikladu dětinství a dospělosti i citlivého, vnímavého dětství je tu před očima jako Praha z žižkovské věže. Zajímavou a opět brilantně zvládnutou úlohu citlivé, ale přitom důrazné úřednice, která musí používat především svůj rozum, skvěle sehrála Vilma Cibulková. Pro Vetchého i Geislerovou jsou to v obou případech jejich životní role a stejné ocenění zaslouží i Ema Švábenská včetně svého poněkud dětsky chudozubého úsměvu. Zmínku zaslouží i pozoruhodná dějová gradace scénáře, jev v případě české polistopadové kinematografie hraného filmu až příliš endemitní. Prostá existenciální pravda byla přiblížena jedinečným, strhujícím způsobem. (05.01.2024)