Smrtonosná pasca 2

Český dabing so Soukupom ako McClaneom je na prd. To ale nie je ten dôvod, prečo dávam tak nízke hodnotenie. Bolo to proste slabučké, i keď pár vecí sa dalo. Nápad o obsadení letiska by ušiel, ale nápad to urobiť drsné, ale trápne drsné bol prehnaný. Krv je totiž tak priehľadne umelá, že to film veľmi kazí. Čerešničkou na torte je McClanenove číslo na krídle lietadle na konci, ako sa bije sa Stuartom. Bolo to príšerne natočené. Neviem ako to vysvetliť, ale atmosféra filmu bola na dne a príbeh strácal pointu, plus príšerne urobené drsné scény. Chýbalo mi čaro jednotky. (03.02.2015)

Já v podstatě rozdíl mezi prvním a druhým filmem nevidím, snad v jednotlivostech děje a atmosféry, rozhodně ne v kvalitě. Dvojka mi připadne opravdu více naturalistická (oko...) a mnohem více akční, což nepovažuji ani za klad, ani zápor, jen za fakt. Zkrátka a dobře si myslím, že podtitul DIE HARDER tady opravdu sedí. Je to nářez!!! (13.08.2003)

Jak je možné, že se v každém, v každičkém díle najde nějaký uniformovaný pablb, který zavírá oči a arogantně odkazuje hlavního hrdinu do patřičných těch ... mezí? Copak v řídích funkcích na povolaných místech fungují hlavně lidé s klapkami na očích, které si sundají těsně před závěrečnými titulky? Člověk se u každého zhlédnutí musí vždycky tááák rozčílit ... A taky mohli na Brjůse použít kvalitnější kečup s vyšším procentuálním podílem rajčat a ne to zředěné, světle červené cosi. Jinak samozřejmě považuji celou akční sérii o neohroženém policistovi Johnu McClanovi za kultovní a nestárnoucí zábavu. ;-) (09.02.2014)

Místo: letiště Čas: Vánoce Osoba: superpolda z města andělů. Problém: Všiví teroristé se zákeřným plánem osvobodit drogového krále. Chudák Honzík McClanů. Už se těšil na dobře propečeného krocana a jeho největší problém byl lístek za nesprávné parkování. Jenže někteří lidé fungují jako magnety na pohromy: takže se tenhle správný chlap na špatném místě vydá na další lov na škodnou. Na pouti lemované potoky krve, horami hlášek a jedním překvapivým zvratem sledujeme děj pod trojím úhlem: očima bandy teroristů, McClanea a také jeho manželky, která je na palubě jednoho z ohrožených padadýlek spolu s nechvalně známým novinářským podvraťákem. Navzdory sněhu všude kolem je Die Hard 2 zatraceně horká půda- nebojí se scifi kaskadérských kousků, naturalistických obrazů zabíjení a každé druhé slovo začíná na písmeno F. Na rozdíl od jedničky je pryč strach o hlavního hrdinu, na rozdíl od trojky a čtyřky chybí buddy, který by onu mcclaneovskou neprůstřelnost několika verbálními kulkami trochu zlehčil. Jediný problém u tohoto typu filmů je má zvídavost, s níž se dožaduji technických detailů, strategických variant a záložních hypotéz. " Neměla třeba NASA nějaký jiný způsob, jak komunikovat s letadlem? A co na to Národní úřad pro civilní letectví? " Umíte si představit, kam by mě s tím poslal JohnMcClane. Ehm, já taky. :) (30.11.2008)

"Já to nedělám poprvé" John je v tom zase až po uši, a ono "zase" se stává terčem řady vtipů reflektujících mcclaneovský kult, kult hrdiny, který je magnetem na průsery (neboli teroristy s cizím přízvukem). Schopnost dělat si srandu ze sebe samého (a z pokračování obecně) je velkým plusem druhé Smrtonosné pasti, která po celou dobu chytře využívá toho, že víme, co od sequelu očekávat. Pročež se toho buď nedočkáme, nebo dočkáme nečekaně brzy, nebo v nečekaně velkém množství. Postmoderní sebeuvědomělost z filmu nečouhá, funguje pod rouškou bravurně strukturovaného vyprávění. Během stručné expozice se dovíme velké kvantum potřebných informací (zase jsou Vánoce, John se přestěhoval do L.A., pořád je ženatý a polda), jsme připraveni, že střet dobra se zlem bude mít opět podobu střetu organizované tuposti a individuálního důvtipu (padouši jsou major, generál a plukovník, hodně se pracuje s vojenskými narážkami, na Pearl Harbor, Iwo Jimu a hláškami typu "Vyhráli jsme bitvu"), střetu moderních technologií a mcclaneovské ruční práce (na rozdíl od manželky nepovažuje John za největší vymoženost 90. let telefon v letadle, nýbrž mraženou pizzu) a objevují se motivy, které budou v různém kontextu využívány v průběhu celého filmu (pokuta za špatné parkování, dotěrná reportérka). Prostředí tentokrát není omezeno na jeden barák, ale stále jde o 3, nanejvýš 4 uzavřené lokace (kostel, letadla, letiště), z nichž scenáristé vytěžují maximum. K dosažení hlavního cíle je třeba vyřídit pár vedlejších questů, z nichž jeden (navádění letadla) nevyjde - nenaplnění očekávání - a slouží jenom k posílení Johnovy frustrace a touhy zabodnout zlosynům rampouch do oka (nebo něco podobného, gore záběrů mírně přibylo). Ve správnou chvíli je přihozena další komplikace a deadline (letadlu s manželkou zbývá palivo na 90 minut) a nechybí ani zvrat těsně před závěrem. Proč je kruciprdel dneska tak těžké napsat něco stejně chytře zábavného? 85%Zajímavé komentáře: novoten, JohnnyD, 01001, Mahalik (05.06.2005)